Johann Wolfgang Goethe

německá, 1749 - 1832

Diskuze (5)

Přidat příspěvek

Slovenka
07.02.2025

Johann Wolfgang von Goethe — jedna z najvýznamnejších, všestranne zameraných osobností, hĺbavý mysliteľ, vášnivý umelec a oduševnený pracant. Tento velikán nielen nemeckej národnej, ale aj svetovej literatúry nezameniteľným, jasným i prostým literárnym štýlom, kultivovaným a krásnym jazykom prekonal svojich súčasníkov. Bol mužom slobodnej vôle, pre ktorého je najväčšou rozkošou objavovať a tvoriť. Goetheho vášnivý vzťah k prírode z ktorej čerpal silu, sa premieta v jeho literárnych dielach.

„Človek vo svojom pomýlení silno zasiahol do prírody. Zdevastoval lesy a tým zmenil klímu a atmosferické podmienky. Vinou človeka úplne vyhynuli niektoré druhy rastlín a zvierat, aj keď mali svoje nenahraditeľné miesto v ekonómii Prírody. Čistotu vzduchu všade ovplyvňuje dym a podobne, rieky sú špinavé. Tieto a iné veci sú neoprávnenými zásahmi do Prírody, ktorú dnešný človek okázalo prehliada, ale ktorá má najväčšiu dôležitosť a ktorá raz ukáže svoju zlú tvár nielen rastlinám, ale tiež zvieratám a ktorá nakoniec nebude mať trpezlivosť so silou odporu človeka.“

Snoopi
30.08.2024

Dne 28. srpna 2024 uplynulo 275 let od narození tohoto velikána německé literatury. Svými díly "Utrpení mladého Werthera" a "Faust" se nesmazatelně zapsal do dějin literatury... a možná i do povědomí maturantů, kteří jej každý rok kvůli povinné četbě ke zkoušce proklínají :-)
"Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají."


cathyblack
31.05.2012

Goethe a já? Lidi, nejsem jako Jung, který si myslel, že jeho druhé - starší já, je známý Goetha, či snad Goethe sám...ale někdy mám ten pocit, že mi ten člověk mluví z duše. Miluji jeho slova..." jak červ se svíjíš v hlubinách, .... je prachem živ a prach jen polyká"
a Utrpení mladého Wertera, leč povinná četba na střední škole, prozatím nezapomenuta... Jestli mohl býti Nietschův geniální nadčlověk, tak můj je taky. :-)

HTO
22.03.2012

Aspoň tři kratičké, z toho dvě ludikativní poznámky: říká se, že to byl poslední polyhistor v dějinách lidstva. Byl to tajný rada – to neznamená, jak jsem si myslel, že se neví, jestli někomu radí, ale neví se, co ví, ačkoliv to, že něco ví, se ví veřejně. Existovalo (či existuje dosud?) hejno německých docentů, kteří na drobcích jeho génia paběrkovali. Ukázalo se to například při nálezu sousoší Láokoónta. Lidé se přeli o to, zda vyjadřuje odboj nebo bolest. Goethe, který se této pře zúčastnil, se přiklonil k bolesti. A, slovy Vojtěcha Zamarovského, „jeden z německých docentů, živících se omíláním a rozváděním Goethových myšlenek, vytyčil po mistrově úsudku další otázky: Vyjadřuje Láokoón a) bolest duševní, nebo b) bolest tělesnou? V případě a) má tato bolest svůj původ α) v tom, že tuší neodvratný konec Tróje, nebo β) že vidí smrt svých synů, anebo γ) že cítí svou smrt? V případě b) je bolest způsobena tím, že α) ho hadi svírají, nebo β) že ho kousli? A tak dále.“

elfos
30.11.-0001

Johann Wolfgang von Goethe
Co jsem našel


Já sám, tak tiše
se lesem bral,
nic nezamýšlel,
nic nehledal.

A v stínu skrytý
jsem kvítek vzhléd :
jak oko zářil,
jak nebe kvet.

Já schýb se pro něj,
on šeptem dých.
"Kdybys mne utrh,
já uvad bych!"

A květ jsem vyhráb
i s kořínkem,
nes na zahrádku,
kde doma jsem,

zde v tichou zase
já prsť ho dal.
A ujímá se.
A kvete dál.

*

(přeložil O. Fischer)