Josef Suk

Dnes odpoledne pořádala kulturní komise z vedlejší vsi koncert. Rozhodla jsem se pro dobročinnost a na tuto událost jsem vytáhla i mírně reptající rodiče.
Od akce se nedalo moc čekat. Do společenského sálu při obecním úřadě jsem vyrazila v turistických botech a pomackanych kalhotách. Nic vhodnějšího na chalupě nebylo. Ani mě to netrápilo.
Posledním bodem programu byl Josef Suk. Až do dnešního dne jsem od nej znala pouze Píseň lásky.
Duo posluchaček prvního ročníku JAMU- Klavir a Housle, od něj zahrálo 4 Kusy. Josef Suk je složil v roce 1900. V té době jeho manželce Otilce lékaři zjistili závažnou nemoc. Skladatel, který měl velmi úzký vztah k Antonínu Dvořákovi, svému nejvýznamnějšímu učiteli a pozdějšímu tchánovi, do Kousků odrazil i obavy z nadcházející budoucnosti….

Po tomto slovním úvodu holky začaly hrát.

Sukovy obavy se naplnily.
Asi po 4 letech Otilka umírá na vrozenou srdeční vadu. Bylo jí 27 let. Rok před tím zemřel její otec - Antonín Dvořák. Zanechala po sobě zoufalému manželovi tříletého syna.

Když dozněly poslední tóny, moc jsem toho přes oči zalité slzami neviděla. Houslistce taky kapalo na sladké dřevo, rázná vedoucí kulturní komise si otírala červené oči, aby mohla představení nějak úderně zakončit.
Nebylo třeba.
Josef Suk nás tím, co vytvořil ve svých 26-ti letech, doslova dostal do kolen.
Vyjádřit tolik citu, obav o milovanou bytost a strachu z budoucnosti, dokáže opravdu jen Někdo.
Nevím, zda jsem slzela nad neštěstím mladých manželů nebo nad vlastním osudem, který mi tak hluboký cit pravděpodobně nikdy nedopřeje.