Diskuze (2)
Přidat příspěvek
16.09.2024
Před 130 lety poprvé vyšel cyklus veršovaných povídek Zde by měly kvést růže. Skvělý básník Josef Svatopluk Machar, od jehož narození letos uplynulo 160 let, v nich jako jeden z prvních autorů poukazuje na skličující postavení žen.
Časopis Květy (37/24) o něm přináší v rámci cyklu "Velká výročí 2024" zajímavý článek s názvem "Růže mu nevykvetly".
10
Josef Svatopluk Machar knihy
1954 | Jalové dny |
1957 | Zde by měly kvést růže |
1922 | Confiteor I.–III. |
1954 | Domove líbezný |
1930 | Magdalena |
1919 | V záři hellenského slunce |
1984 | Konfese literáta |
1954 | Básně |
2012 | Confiteor... / Zde by měly kvést růže... |
2009 | Tristium Vindobona |
Štítky z knih
povídky satira 19. století paměti, memoáry 20. století česká literatura Řím lyrika osobnosti katolická církev
Machar je 10x v oblíbených.
Myslitel, básník, satirik a politik
Tvrdý kritik sociální nespravedlnosti, klerikalismu, dutého vlastenectví, útlaku Čechů v monarchii - a vůbec všeho možného. Je zajímavé, že přitom dlouhá léta vedl pohodlnou existenci bankovního úředníka ve Vídni - právě kvůli tomu mu domácí kritika vytýkala, že "úpí nad špatností světa pouze mimo svoji pracovní dobu" a píše v duchu "povýšené ironie". Byl blízkým přítelem TGM, dopisoval si s Karlem Kramářem - a během 1. světové války se zapojil do zpravodajské sítě českého odboje jako kurýr, předávající důvěrné informace. Za protistátní činnost byl sice zatčen a odsouzen, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu jej naštěstí brzy propustili.
Po válce se zapojil do budování státu nového, vrcholem jeho kariéry bylo přijetí úřadu generálního inspektora československé armády. Bohužel se zde příliš nevyznamenal a dokonce získal i několik hanlivých přezdívek (Skoněspad, český Chaplin). Pro reálnou politiku byl příliš idealistický: dostával se do mnoha politických a osobních sporů s TGM, jeho názory byly označeny za silně "nacionalisticky pravicové".
Možná že právě slova "zklamání", "rozčarování" či "deziluze" můžeme považovat za klíčové pojmy, charakterizující jeho literární dílo, názory na svět a vůbec celý jeho život. Jeho ideálem byla demokracie z éry antiky, křesťanství pro něj představovalo morální úpadek lidstva a nástup nepřirozených mezilidských vztahů. Odmítal i falešný patos manželských slibů - ve své době byl nejvýznamnějším českým kritikem katolické církve, odvahu z ní vystoupit ovšem našel až ve svých 46 letech, v roce 1910, a poté se stal významným svobodným zednářem.
V počátcích své tvorby se vyrovnává s vlivem Jana Nerudy, jenž mu byl vzorem. Ovšem již ve své první básnické sbírce s názvem "Confiteor" (1887) přichází s tématem zklamání a rozčarování: jak z milostného vztahu, tak i ze společnosti.
Jedna z jeho nejznámějších knih "Zde by měly kvést růže" přináší smutné příběhy žen s nešťastným koncem. V básni "Otrokyně otroka" se dokonce objevuje motiv ženy, která je připoutána k domácí dřině, zatímco muž si aspoň může jít povyrazit do hospody.
Karel Čapek o něm trefně poznamenal: "Machar byl jako básník příliš mužem své doby, aby mohl vejít do doby laděné jinak; a byl příliš mužem, aby se hleděl konformovat."