Josif Brodskij

„Proces s příživníkem Brodským"

Soudkyně: Občane Brodskij, vy jste třináctkrát od roku 1956 změnil pracoviště. Vysvětlete soudu, proč jste v přestávkách mezi těmi zaměstnaneckými poměry nepracoval, a tudíž parazitoval na společnosti.
Brodskij: Pracoval jsem i v těch přestávkách. Psal jsem verše.
Soudkyně: Tak vy jste psal takzvané básně? A jaký užitek pro společnost vidíte v tom, že jste neustále střídal pracoviště?
Brodskij: Pracoviště jsem střídal proto, že jsem se chtěl co nejvíc dozvědět o životě a lidech.
Soudkyně: A co užitečného jste dělal pro vlast?
Brodskij: Věřím, že to, co jsem napsal, poslouží nejen dnešním lidem, ale i budoucím generacím.
Soudkyně: Vy si tedy myslíte, že sloužíte lidem svými takzvanými básněmi?
Brodskij: Proč pořád říkáte „takzvané básně"?
Soudkyně: Říkáme takzvané, protože si o nich nic jiného nemyslíme.
Obhájkyně: Hodnotili vaši poezii odborníci?
Soudkyně: Ptejte se ho na užitečnou práci, ne na jeho estrádní činnost.

Soudkyně: Jaké je vaše zaměstnání?
Brodskij: Básník a překladatel.
Soudkyně: Kdo připouští, že jste básník? Kdo vás přiřazuje k básníkům?
Brodskij: Nikdo. (Bez vyzvání) A kdo mne přiřazuje k lidstvu?
Soudkyně: Vy jste to vystudoval?
Brodskij: Co?
Soudkyně: Jak se stát básníkem. Nepokusil jste se ani vystudovat školu, kde se na takové věci připravuje, kde se jim učí?
Brodskij: Nemyslel jsem si... nemyslel jsem si, že se to dá získat ve škole.
Soudkyně: Proč?
Brodskij: Myslím, že to je... (rozpačitě)... od Boha...