Leonid Dmitrijevič Lomakin

Leonid Dmitrijevič Lomakin (příjmení Platov je jeho autorským pseudonymem) se narodil 1. (14. podle starého kalendáře) října 1906 v Poltavě. Od poloviny dvacátých let pracoval jako publicista v komsomolském tisku a v rámci novinářské profese rozsáhle cestoval po různých oblastech SSSR. Tento pozoruhodný autor začal psát vědeckofantastickou prózu poměrně pozdě a zpočátku tak nějak "mimochodem". Jeho první publikací tak byly povídky "Cesta cyklónů" (1938) a "Transantarktický pasažér" (1939), "Slaná voda" (1940), po kterých následovala řada dalších. Po vypuknutí války
v září 1941 nastoupil jako válečný reportér časopisu "Pohraničník". Od června 1943 publikoval v novinách námořnictva a jako válečný reportér pobýval jak na Severu, tak na Kaspiku, na Baltu i u Dunajské říční flotily. Ze služby byl propuštěn v roce 1946 v hodnosti majora a s vyznamenáním (řád Vlastenecké války II. stupně).

V roce 1947 adaptoval (přičemž děj značně přepracoval) do podoby filmového scénáře v SSSR velmi populární vědeckofantastický román Sannikovova země akademika Obručeva (vyšlo i česky). Jeho hlavní dílem pak byly dva na sebe navazující romány Archipelág mizejících ostrovů (1947, slovensky vyšlo jako Miznúce ostrovy 1951) a Země sedmi bylin (1954, česky vyšlo v r. 1965 coby Údolí sedmi bylin)), které svým motivem na přímo Obručeva navázaly, když vyprávěly o cestě výzkumníků do fiktivních neobjevených arktických oblastí. Podobně jako před ním Obručev přitom usiloval i v rámci vědecko-fantastického žánru o realismus, věcný a velmi střízlivý, vědecký popis předpokládaných jevů a událostí i psychologickou věrnost postav.
Později prý, ne bez stínu hořkosti, spisovatel poznamenal, jak velmi mu schází technické vzdělání, což mu prý vadilo právě při psaní vědeckofantastických textů...
Od roku 1953 byl každopádně již řádným členem Svazu spisovatelů SSSR.
Od šedesátých let, již coby zralý autor, Lomakin-Platov přešel k tematice válečné, respektive námořní, s níž byl tak dobře seznámen z dob války. Mezi jeho díly tohoto období rozhodně vyniká rozsáhlý válečný román "Sekretnyj forvarter" (vyšlo 1963, v ČSSR pak vydáno pod názvem "Záhadná ponorka" v r. 1981), který se dotýká atraktivní, dodnes ne zcela zmapované tematiky nacistických tajných zbraní a tajných základen v Jižní Americe.

Spisovatel zemřel 26. listopadu 1979 v Moskvě.