Louise Penny

Autorka píše úžasně !

Už po přečtení první knihy Zátiší jsem věděla, že mě táto autorka dostala. A to doslovně. Každou další knihu musím mít hned teď, protože jak zmínilo mnoho jiných, její styl je hodně čtivý, děj napínavý i pohodový, mistrně vykresluje reálie, ale zároveň skvěle psychologicky rozpracovává zápletky. Ano, není bezdůvodné srovnávání jejího způsobu psaní i hlavní postavy s A. Christie, ale nevadí mi to. Právě naopak, jsem nadšená, že autorka je pořád aktivní a má tak úžasnou fantazii, která jí umožňuje psát další a další případy inspektora Gamache.

Autorka píše trochu do stylu A. Christie (Gamache mi velice připomíná H. Poirota), a to je přesně styl, který mám u detektivek ráda. Nepotřebuji číst o vyhřezlých vnitřnostech a detailně vykreslených úchylnostech, které je někdo schopen spáchat, mám vlastní představivost a víc než popis zvráceností mě zajímá průběh vyšetřování. Knihy autorky jsou charakteristické také tím, že děj se odehrává v malebné vesničce Three Pines, kde žijí specifičtí obyvatelé a kde o útulnost a tak trochu hygge styl není nouze - plápolající oheň v krbu, teploučké deky, teplé hruškové koláče se skořicí, kořeněné jablečné cidery, horké krémové polévky... do toho nesmírně charismatická, silná, ale zároveň uklidňující osobnost inspektora Gamache a výsledkem jsou skvělé, pohodové detektivky, které však nepostrádají napětí. Velice kladně hodnotím obálky knih, které nalákají a "udělají atmosféru" ještě před samotným začtením do příběhu.

Po přečtení doslovu ke knize Vysoký účet, musím obdivovat paní Pennyovou nejen jako excelentní spisovatelku, ale i pro její úžasnou životní sílu. Moc jí přeji, že má „své skutečné Three Pines“.

Strašně ráda čtu poklidné klasické detektivky, které píše L. Penny .o))
Detektivky mi připomínají styl A. Christie, kdy případy se řeší elegancí. Oblíbila jsem si vesničku Three Pines a její postavy. Cítím to přesně jak popsala ve svých poznámkách na konci...

Knihy této autorky jsem objevila až před pár týdny a naprosto jsem jim propadla. Přečetla jsem všech śestnáct dílů, které zatim autorka napsala během asi dvou měsíců a lituju, že jich není víc. Dokonale propracované jednotlivé přiběhy i jejich návaznost, dokonale propracované postavy i vztahy mezi nimi. Autorka tvrdí, že její knihy nejsou o smrti, ale o životě a má naprostou pravdu. Knihy jsou občas smutné, občas vtipné, kruté i laskavé, klidné i akční (poslední díly víc), tak jako život sám. Je zde nádherně popsané Quebecké prostŕedí, spousta informací o pŕírodě, historii i kultuře. Spousta odkazů na slavná i méně slavná umělecká díla a textem se často proplétají texty básní, písní nebo citáty z jiných knih. Tohle rozhodně nejsou jen odpočinkové detektivky. Tohle jsou velice komplexní a nádherné romány, které člověka nutí nad nimi přemýšlet a hned tak na ně nezapomene.

Louise Pennyová založila po smrti svého manžela v roce 2016 nadaci Three Pines, samozřejmě nazvanou podle fiktivní quebecké vesnice, o které píše.
Nadace podporuje lidi postižené demencí, jíž trpěl Louisin muž. Pomáhá financovat pečovatele, domovy i různé podpůrné iniciativy.

Navíc podporuje i programy pro zvýšení gramotnosti a zabývá se i právy zvířat.

Moc krásné obálky...

Vždycky lituji, že už jsem na konci knihy. Je to skvělá autorka.

Cením si toho, že paní Penny ukončila Dlouhou cestu domů takhle, třebaže to bylo smutné. Ten konec se tam opravdu hodil. Kdyby zvolila happyend, pro mne by kniha ztratila to něco, čím se liší, čím je tak zvláštní a blízká mému vnímání.

O autorke som sa dozvedela vďaka tejto stránke. A odvtedy pokojne a pomaly plynúce detektívky s inšpektorom Gamacheom čítam podľa toho, ako ich v knižnici majú, čiže nie po poradí. Ale vôbec to nevadí. Vždy sa teším na každú ďalšiu, na Three Pines a jej obyvateľov, ako aj, samozrejme, na láskavého, trpezlivého a múdreho Gamachea, ktorý zakaždým príde (zdanlivo) záhadným udalostiam na kobylku :).
No a nemôžem tiež neoceniť krásne obálky tejto knižnej série :).

Nevím, co by si paní Louise Penny o mně pomyslela, kdyby viděla, jakým způsobem čtu její knihy. Potřebuju k tomu mapu Kanady, internet, blok a tužku. Teda mimo knihy. Chvíli hledám v mapě, chvíli na internetu. Vypisuji si básně a úryvky . Jenomže to děsně zdržuje při čtení a tak si nakonec poznamenávám jenom čísla stránek. Když knihu dočtu, vracím se na ty stránky / a že jich je/ a vypisuju a hledám. Takže mám skoro knihu přečtenou podruhé.
Paní Louise, nejsem blázen, to já jenom mám vaše knihy tak moc ráda. Nikdy jsem nečetla nic podobného, kde by bylo od všeho něco. Nejen detektivní příběh, ale i život okolo toho příběhu. Tak živoucí lidi různých charakterů, přátelé, jídlo, příroda v různých ročních obdobích, básníci a spisovatelé. Moc vás obdivuji.

Autorka z napohled chudého tématu dovede stvořit skvost.

Musím se naprosto ztotožnit s hodnocením [giraffepoint].
Není to pro mě jen odpočinková četba, ale zasahuje mě to mnohem hlouběji. Ten vhled do myšlení a cítění postav, vykreslení quebecké krajiny i kultury, a hlavně postava Gamacheho - prostě zamilovala jsem se do těchto knih, které si troufnu nazvat moudré.
A detektivní příběh tam není to nejdůležitější, ale jsou to lidé se svými bolestmi i radostmi a - třináctými komnatami.

miluji sérii

Po přečtení první ze série Zátiší jsem si beze strachu doobjednala dalších 7 dílů inspektora Armanda Gamache.

Přečíst první knihu paní Pennyové mi trvalo maličko déle, než obvykle. Musel jsem si zvyknout na netradiční jména a hlavně francouzské obraty. Po asi sto stranách jsem se ale začetl a už mne to nepustilo. Trochu lituji, že jsem sérii četl napřeskáčku, ale většinou to nevadilo. Styl paní Pennyové mi hodně připomíná Agathu Christie a mého oblíbeného Poirota. V době, kdy některé detektivky připomínají spíš horory, jsou její knihy, založené na psychologii postav, odehrávající se v krásném prostředí, jako pohlazení. Některé její knihy jsou také jedny z mála, po jejichž přečtení jsem si na internetu hledal informace o zmíněných historických osobách a místech.
Tohle nejsou obyčejné detektivky, ale skvělé detektivní ROMÁNY. Doufám, že série bude mít ještě mnoho pokračování.

Jedná se o obdivuhodnou autorku detektivních románů. Atmosféra, kterou ve svých knihách vytváří, je přitažlivá, inteligentní a poklidná. Její romány jsou ukázkou klasické anglické brilantnosti a ukázkou skvělé psychologické vykreslenosti jednotlivých postav.
Do vrchního inspektora Gamache se zamilujete a budete se smát, místy však i brečet (především v knize Pohřběte své mrtvé). Každá postava však vnáší do děje něco tak osobitého, něco, s čím se v knihách setkávám jen velmi ojediněle a zřídkakdy.
Detektivek Louise Pennyové se nemůžu nikdy dočkat a je to něco, co čtu až s posvátnou úctou. Vykreslení prostředí - kanadské krajiny a kultury, to až bere dech.

Pokud nemáte rádi krvavé thrillery , tak tato autorka je to pravé. Série o inspektoru Gamacheovi se odehrává v malé zapadlé vesničce v Kanadě s jejími zajímavými obyvateli.
Začala jsem Zatiším a už jsem nemohla přestat.