Výpisek z doslovu Petra Krále ke knize Mramor se jí studený: „Čte-li tak i Lecomte – zdánlivě „bretonovsky" – skutečnost jako síť tajemných znamení, nehledá za ní, na rozdíl od autora Nadji, zjevení neznámé podstaty nebo rozhodující (a radikálně nové) pravdy. Iluze skryté finality, vyprazdňující fakta z obsahu ve prospěch věčně příštího odhalení jejich pravého významu je past, do níž se Lecomte nedal vlákat. Všechen smysl znepokojivých signálů vysílaných k jeho zjitřené vnímavosti pohledem neznámé ženy, ovzduším jistých míst i prostými siluetami kolemjdoucích mu splývá s jejich intenzivním prožitkem, vyčerpává se na místě činu a v přítomné chvíli, již jen dál obohacují i komentáře a úvahy, kterými ji opřádá. Zázrak nespočívá v úniku z naší uzavřenosti v čase, ale v paradoxním otevření prostoru svobody uvnitř okamžiku a jeho sevření."
Mramor se jí studený
Výpisek z doslovu Petra Krále ke knize Mramor se jí studený: „Čte-li tak i Lecomte – zdánlivě „bretonovsky" – skutečnost jako síť tajemných znamení, nehledá za ní, na rozdíl od autora Nadji, zjevení neznámé podstaty nebo rozhodující (a radikálně nové) pravdy. Iluze skryté finality, vyprazdňující fakta z obsahu ve prospěch věčně příštího odhalení jejich pravého významu je past, do níž se Lecomte nedal vlákat. Všechen smysl znepokojivých signálů vysílaných k jeho zjitřené vnímavosti pohledem neznámé ženy, ovzduším jistých míst i prostými siluetami kolemjdoucích mu splývá s jejich intenzivním prožitkem, vyčerpává se na místě činu a v přítomné chvíli, již jen dál obohacují i komentáře a úvahy, kterými ji opřádá. Zázrak nespočívá v úniku z naší uzavřenosti v čase, ale v paradoxním otevření prostoru svobody uvnitř okamžiku a jeho sevření."