Životopis
Po nedokončeném pokusu o studium na filosofické fakultě v Bruselu (1918–20), kde se narodil a kde zemře, učí Lecomte na střední škole (1934–45), než se mu podaří vydělávat si jen literaturou, psaním do novin a posléze (od roku 1958) i jako poradce bruselského Muzea výtvarných umění. Setkání s Clémentem Pansaersem mu v roce 1918 otevřelo cestu k dadaismu a k filosofii Dálného východu, roku 1924 založí s Camillem Coemansem a Paulem Nougé skupinu Correspondance, z níž je o rok později vyloučen pro příliš literární zájmy, s jejímiž spoluzakladateli ho však znovu shlíží společný zájem o surrealismus.
Zachová si přitom zvláštní pozici i v rámci surrealistické činnosti, k níž přispívá spíš jako osamělý chodec a osobitý autor než jako militant. Přesahuje ostatně surrealistický program jak šíří svých duchovních zájmů, tak svou poetikou, nesenou víc smyslem pro metafysiku každodennosti než radikalistickým odporem k „danému" světu. Pro roztržitého pátrače, jímž je a který se v ruchu nočních kaváren noří často sám do stohu papírů a knih, jejž sebou všude vláčí, spočívá dobrodružství už v pouhé přítomnosti věcí (krátký text Zbytečný případ je v tomto smyslu klíčový), poklad, který hledá, je tajná zóna obývaná tichem chiricovských náměstí a ozářená z dálky vzpomínkou na uhrančivou ženu-krotitelku, již Lecomte poznal v mládí.
(zdroj životopisu: Petr Král, Mramor se jí studený)
Marcel Lecomte knihy
1996 | Mramor se jí studený |
Štítky z knih
surrealismus
Lecomte je 0x v oblíbených.