Michal Čapek

Básně Michala Čapka se mi dostaly do rukou v roce 2005. Sbírka "Na zásvětí", zcela odpovídala mému tehdejšímu psychickému rozpoložení. Úzkost a beznaďej, deprese a společenská rezignovanost. A přece je v těchto úsporných básních, "plných halasovské lapidárnosti", zduchověna celá tehdejší dobová atmosféra. Zamiloval jsem si ty verše, pokoušeje se hlubinou svého citového fondu, vytvořit obraz podobný hledu basníkovu. Výsledkem toho byla básnická sbírka "Tichý pláč", z níž tři básně oťišťeny v časopise Host. (host 4/2007). Čteš-li verše Michala Čapka, musíš myslet na mnoho smutných, bloudících ulicemi. Musíš myslet na ďeťi bez matek políbení, na květy, jež nikdy nevykvetly. Ach ano, cítíš v srdci němost zvířecích očí a bezbrannost věcí... Ďekuji vám, básníku Michale Čapku, za ten hled lítosti! Věčný pokoj vaší světlé památce!

Kdysi jsem viděl o M. Čapkovi dokument. Hlavně si pamatuji, že tam zajímavě povídal Ondřej Vetchý. Neví někdo jak se to jmenuje? Nenašel jsem o tom nikde ani zmínku.

Znala jsem Karla Čapka, bratra Michala, v době jeho krátkého působení na katedře normální anatomie LF v Olomouci. Jak Karel, tak Michal v sobě nesli snad nějaké temné prokletí. Smysl života, lidské interakce, to vše vnímali velmi ostře, s jakousi juvenilní přecitlivělostí, až konfrontačně. Často jsem přemýšlela, jestli my obyčejně žijící a z maličkostí se radující lidé jsme skutečně takoví bláhovci a zmatenci, a zda právě přístup Michala a Karla k životu je jeho reálné a správné vnímání . Nihilismus, pesimizmus, sarkastický smích nad vším lidským snažením, obyčeji, denním klopotným hemžením - to byl přístup Karla, který mně často děsil.
V mé přítomnosti si několikrát pohrával s myšlenkou na odchod vlastní rukou, a dvakrát jsem mu tyhle akce překazila.
Tehdy mi to připadalo jako demonstrativní hra, mladická snaha být zajímavý, pohrdání darem života.
Jak jsem zjistila později, nakonec svůj zámět provedl.
Upřímně, nemyslím, že by se jednalo o zoufalství z doby, ve které jsme žili. Ačkoli mohla k tomu taky přispět, nepopírám.
Je mi líto, že tito dva zvláštní, talentovaní lidé už nejsou.