Milena Jesenská

Příběh legendární reportérky, která nesnášela nudu, emancipovala ženy - a zachraňovala životy... Časopis Respekt, 13/24, str. 14 - 21: "Milena Jesenská: Dokud smím psát, tak se odsud nehnu".

ČRo Dvojka, 16.5.2020
Podle Franze Kafky „byla jako živoucí oheň“. Osudové ženy: Milena Jesenská (24 minut)
https://dvojka.rozhlas.cz/podle-franze-kafky-byla-jako-zivouci-ohen-osudove-zeny-milena-jesenska-7453649

Milena Jesenská
10.8.1896 – 17.5.1944
Novinářka, spisovatelka a překladatelka
Znala se osobně s Maxem Brodem, Francem Werflem,
Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou.
Byla přítelkyní a překladatelkou děl Franze Kafky.
Zapojila se do protinacistického odboje, pomáhala
židovským rodinám při emigraci.
Zatčena v listopadu 1939, v táboře pracovala na
ošetřovně.
Roku 1995 získala titul “Spravedlivá mezi národy“ a v
roce 1996 jí byl in memoriam propůjčen Řád T.G.M...

Když na ni pomyslím, mrazí mne při dvou vzpomínkách:
ta první patří její obrovské odvaze - je to jasně patrné
i z toho, co si dovolila psát již po březnu 1939.
Ta druhá vzpomínka patří několika větám z jejího dopisu
(na kusu špinavého prádla) Rokytě Illnerové. Byl napsán
po zadržení Jesenské a jejím uvěznění naPankráci.
"Nejhorší ze všeho je pozorovat českou povahu. To je, Rokyto, hrůza.
Dvě třetiny lidí je tu na udání Čechů"...

Osoba Mileny Jesenské je lidmi téměř bezvýhradně zmiňována pouze ve spojení s Franzem Kafkou, což nevnímám jen jako jejich omezenost, ale především to považuji za obrovskou křivdu vůči její osobě a zejména pak vůči jejím literárním schopnostem. Často je také nazývána Kafkovou milenkou proti čemuž se musím ohradit, protože ona jeho milenkou nikdy nebyla! Ne tedy milenkou v tom slova slova smyslu, pod kterým si takto označenou ženu lidé představují dnes. Byla zejména jeho životní láskou, oporou a také tím nejintimnějším zpovědníkem. Na téhle rovině to ovšem také zůstalo. Mimochodem Kafka trpěl celý svůj život nízkým sebevědomím a mimo jiné strachem ze svého sexuálního selhání a to platilo i v případě Jesenské.

Důrazně odmítám její redukci ženské existence na pouhou adresátku z dopisů slavného muže!

Vždy, když vidím nějakou její fotografii, vybavím si šlechtičnu z 16. nebo 17. století. A dovolím si tvrdit, že ona jako taková šlechtična psala! První věc, která vás při čtení této autorky doslova udeří do obličeje je vytříbenost a propracovanost jejího jazyka. Vlastně mi velmi připomíná Boženu Němcovou a to nejen psaním, ale i vnímáním světa okolo sebe a celkovým pohledem na něj...

(v komentáři budu pokračovat později....)