Olin Jurman

Narazila jsem na recenzi několika knih autora, která končila souhrnem:

"...Souhrnně musím konstatovat, že Jurmanovy publikace vykazují takové množství chyb a nedostatků, že je lepší se jich při jakékoliv odborné práci vyvarovat. Svým zpracováním se vymykají zařazení. Není je totiž možné označit ani za vědeckou, ani za populárně naučnou literaturu. ..." Jan. Kalous, Securitas Imperii.

Koukám, že pode mnou pan uživatel čerpal ze stejného šlánku:)
A ještě kdo je autorem recenze:
https://www.databazeknih.cz/autori/jan-kalous-27326

Čtenář pan „rhol“ zde uveřejnil svůj názor na spisovatele Jurmana a jeho dílo. Naprosto bez uvedení jakýchkoliv faktů, kterými by svou adoraci podpořil. V poslední době takto psal i o „filozofce“ Anně Hogenové, kde je zajímavá pouze informace, že po zádech autorky lezou štěnice. Jistě má na svůj názor plné právo, ale některé čtenáře mohou fakta o autorovi a jeho díle přece jen zajímat. Takže názor pana „rhola“ zde doplním několika fakty (dostupnými na internetu), které vrhají na Jurmana trochu jiné světlo. Pan „rhol“ především píše o nějakých „samozvaných politrucích“, jejichž „fňukání“ Jurmana „trápit nemusí“. Je to tvrzení na úrovni výše citovaných štěnic filozofky Hogenové a nanejvýš potvrzuje, že pan „rhol“ stále žije ve světě, kde řádili a škodili rudoprávoví „ztroskotanci a samozvanci“. K jeho tvrzení o Jurmanovi, totiž že jde o „vynikajícího odborníka“ atd., který „svá díla podkládá nepopiratelnými fakty“ atd. je možno říci, že jde o tvrzení velice sporné, což zde doložím fakty. Nevím, zda pan „rhol“ je také povoláním či kvalifikací historik, ale jeho názor na Jurmanovy texty bych zde doplnil hodnocením skutečného historika, v současnosti ředitele Muzea paměti XX. století, PhDr. Jana Kalouse, uveřejněném v časopise Securitas imperii. Týká se serie knih o „Dvojitém Agentovi“. Cituji: „...opět je zde celá řada chyb a nesmyslů, o vydatném přejímání terminologie Státní bezpečnosti ani nemluvě... V textu zmíněného Antonína Prchala oslavuje jako autora řady televizních inscenací. V době tzv. normalizace psal Prchal pod pseudonymem Ivan Gariš špionážní a detektivní prózy; podle jeho scénářů natočila Československá televize několik filmů. Co zde ale chybí? Antonín Prchal, narozen 7. května 1923 v Jihlavě, patřil k nejznámějším příslušníkům Státní bezpečnosti v zakladatelském období komunistického režimu v Československu. Podílel se na konstruování politických procesů na přelomu 40. a 50. let a byl odpovědný za brutální výslechové procedury… Z textu sálá oslava starých, komunistickým režimem prostoupených časů. Nezazní zde snad jediné negativum. Místo toho se dozvíme, že vše bylo zadarmo, levné, a ta péče všech o všechny! … Souhrnně musím konstatovat, že Jurmanovy publikace vykazují takové množství chyb a nedostatků, že je lepší se jich při jakékoliv odborné práci vyvarovat... Není je … možné označit ani za vědeckou, ani za populárně naučnou literaturu“ (konec výběru z Kalousova textu). Takto tedy Jurmana hodnotí odborník – historik (v uvedeném časopise je toho samozřejmě, vše doloženo, mnohem více): nepravdy, komunistické lži, zamlčování nehodících se faktů.
A kdo asi čte výtvory Jurmana (a podobných)? Kromě pana „rhola“ ho čtou třeba v redakci webového časopisu Národní domobrana, plátku kolaborantů s naším (českým) nepřítelem, Ruskem (stačí se podívat tamtéž na fotografie ze společných akcí s ruskými zločinci z gangu Noční vlci). Tam jiná Jurmanova kniha, Převrat, o listopadu 1989, vzbudila přímo nadšení, a tak obzvlášť povedené pasáže z ní tento ničemný plátek cituje. Například: „…Disent musel z něčeho zabezpečovat svoji činnost, kopírování a rozšiřování samizdatových materiálů, výdaje s tím související, náklady na cestování, organizaci různých nátlakových akcí a v neposlední řadě udržování jejich chalup (např. Havlův Hrádeček či Lisova farma, Kohoutova vila) a různé schůzky, kde vytvářeli koncepty pro jednotlivá prohlášení Charty 77, které pak nejednou končily jako nevázané chlastací a sexuální mejdany. Můžu ti říci, že i ty nejdivočejší historky kdo s kým a jak, různými výměnami cvičenek v postelích a podobně ani nedosahovaly skutečnosti“ (konec citátu).
Všichni, kdo ve zločinném komunistickém režimu prožili většinu života a očekávali celou tu dobu, až to „praskne“, si musí nad Jurmanem odplivnout, větší hnus si těžko představit. Jde vysloveně o duchovní potravu pro (komunistickou) lůzu. A ta lůza také píše svá hodnocení: na webu zboží.cz anonymní čtenář: „Dlouhá léta se nikdo neopovážil zhodnotit rok 89, tak jak se to povedlo v této knize. Žádní disidenti, žádní studenti, žádné obrodné hnutí. Jen banda zrádců a gaunerů toužících po moci... “ Na webu heureka.cz pak „ověřený zákazník Karel“ (cituji příspěvek doslova s jeho stylem a pravopisem, svědčícím o neobyčejné sečtělosti a inteligenci takového hodnotitele literatury): „Už delší dobu vím, že to bylo úplně jinak, než dnes, jak tvrdí momentálně nynější naši vládci neuvěřitelným způsobem masírováním a nekonečným lhaním hlavně nynější omladině, která nás má např. jednou živit, až mi nebudem moct... Pro mě to je neodpustitelná zrada. Já jsem ještě z doby, kde nebylo chudých ani přehnaně bohatých, žebráků, bezdomovců, všichni rovným dílem, kde dělník byl váženým občanem a jeho rodina byla max. sociálně zabezpečna od narození až po zasloužený starobní důchod (60 roků). Mohli jsme opravdu v našem státě žít bezpečně, ale co jsme všichni bohužel museli, chodit do práce. To dnes pro mnohé, jsou démonické představy. Jo abych nezapoměl, pomeranče, mandarynky, banány i toaletní papír apod. jsme také měli a u pultového prodeje, kdy převážně v té době byl, včetně samoobsluh, většinou nějaká fronta byla, než člověk přišel na řadu. Není to logycké? V dnešní době fronty nejsou? ... Mohl bych psát do nekonečna. Argumentů je víc než přehršle na dnešní podělanou dobu...“ (konec citátu). Obrázek o tom, o jaké knihy se tedy v případě Jurmana jedná si, i podle těchto reakcí čtenářů, udělá každý sám. Je přinejmenším nehoráznost, jestliže pan „rhol“ někoho a něco takového propaguje na stránkách Databáze… Stále platí rčení „řekni mi co čteš a já ti řeknu, kdo jsi“ (platí třeba i pro čtenáře „rhola“), ale i parafráze tohoto rčení „řekni mi, kdo jsou tvoji čtenáři a já ti řeknu, co jsi zač“ (platí pro autory jako Olin Jurman).

Nepotrestaný komunistický zločinec, bývalý udavač vojenské rozvědky (v životopise chybí...), pracující tedy pro okupanty ze SSSR. Na "křtu" svého štvavého braku připíjel "Na převrat!" a myslel to ne obrazně a ne o svém braku. Je třeba mít skutečně drzost zrádce národa, když napíše o druhých „knihu“ s názvem "Čeští Jidášové: Největší zrádci v našich dějinách" a nezmiňuje v ní sám sebe. Snad si byl vědom, že na úroveň třeba Emanuela Moravce to prostě nedotáhl, i když se snažil ze všech sil. Věčná hanba takovým!

Olin Jurman nečekaně zemřel o víkendu, čest jeho památce. Připravil k vydání Převrat 2 a spolupracoval na dalších publikacích, které snad také vyjdou.

Jak snadno jsme se jako národ zbavili práva i povinnosti k vlasti, národní hrdosti i k našim národním dějinám. Očekávám další poutavé příběhy z praxe vojáků, kteří vlasti sloužili.

Píše o historii jako v nějakém bulvárním plátku. Žádná snaha o objektivitu. Katastrofální literatura.