René Descartes

Nemohu si pomoci, já si vždycky představuju, že Descartes před Komenským bije psa a u toho říká, že zvířata jsou přece pouhé stroje, a že nářek je jen mechanický reflex, protože zvířata, nemajíce vědomí, necítí bolest. Jak píše v Bodu obratu Fritjof Capra: „Rozdělení mysli a hmoty vedlo k pohledu na vesmír jako na mechanický systém, který sestává z oddělených objektů, jež byly postupně redukovány na základní stavební bloky hmoty, jejichž vlastnosti a vzájemné působení mají zcela určovat všechny přírodní děje. Tento karteziánský pohled na přírodu se dále rozšířil i na živé organismy, jež byly považovány za stroje sestavené z jednotlivých dílů. Uvidíme, že taková mechanistická koncepce světa stále leží v základu většiny věd a stále má obrovský vliv na mnoho stránek našeho života. Vedla k dobře známé roztříštěnosti akademických disciplín a vládních institucí, v jejichž představách příroda sestává z jednotlivých částí určených k tomu, aby je využívaly různé zájmové skupiny. Vykořisťování přírody šlo ruku v ruce s vykořisťováním ženy, která byla v průběhu věků s přírodou ztotožňována.“

A tak si tady pobrukuju po vzorů slonů z geniální Trnkovy knihy Zahrada: „Potkali jsme Descartesa, hleděl na nás s nevolí, píchneme ho do pupíka, ať ho bolí – nebolí. Cára cára – Karkulka je hodná holka. Cára cára – Descartes je potvora!“