Romain Rolland

Peníze za Nobelovu cenu věnoval z větší části lidem postiženým válkou
Rodák z burgundského městečka Clamecy, francouzský prozaik, dramatik, hudební historik a literární kritik Romain Rolland byl významnou osobností francouzské a světové literatury. Jeho život a dílo se vyznačovalo hlubokým idealismem. V roce 1915 získal za své stěžejní dílo "Jan Kryštof" jako jeden z prvních na světě Nobelovu cenu za literaturu. Finanční částku spojenou s tímto oceněním věnoval z větší části na zmírnění útrap lidí postižených válkou.
Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací na nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby.
Byl natolik známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova–Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.
Zemřel před 80 lety, 30. prosince 1944.

Dnes jsem se setkala s jeho myšlenkou :

Veliká duše není nikdy osamělá.
I kdyby ji osud sebevíce oloupil
o všechnu radost,
vytvoří si nakonec nějakou sama,
neboť kolem sebe vyzařuje
svou láskyplnost.

Rollandova spisba ma nesmierne oslovila už v čase, keď som navštevovala základnú školu. Vtedy mi učaroval Peter a Lucia. Myslím, že dovtedy som nečítala nič, čo by mi tak rozochvelo hruď a spustilo slzy. Potom som sa dostala k Jánovi Krištofovi a Rolland si zaistil miesto medzi mojimi obľúbenými spisovateľmi, zdá sa, nastálo. Svojím poznaním sveta, priamymi opismi toho, ako veci a vzťahy fungujú, nesmierne citlivým prístupom k životu, ako aj krásnym slohom. Potom ma rozochvel Colasom Breugnonom, a to na tej najčlovečivejšej strune! Posolstvami o dôležitosti rodiny, láskavosti, smiechu, o láske k rodnej hrude, tradíciách a kultúre národa. O svojej genialite ma autor (zatiaľ) naposledy a opäť presvedčil Očarenou dušou.

Nobelovka za Jana Kryštofa autorovi bezpochybně náleží.

Autorovo vyznání 9. symfonii Ludwiga van Beethovena...

Vo chvíli, keď sa téma Radosti zjaví po prvý raz, orchester sa odrazu prudko zastaví; nastane náhle ticho, čím nástup hlasov dostáva tajomný a božský ráz. A skutočně, téma je božská v pravom zmysle slova. Radosť zostupuje z nebies, obklopená nadprirodzeným pokojom, a svojím ľahkým dychom láska trpiacich; a keď sa tíško vkráda do uzdravujúceho sa srdca, prvý dojem, ktorý tu vyvoláva, je taký něžný, že sa - podobne ako onomu Beethovenovmu priateľovi - "žiada človeku zaplakať, keď vidí jeho nežné oči". Len čo sa potom téma prenesie na hlasy, zjaví sa najprv ako bas s vážnym, trochu priduseným charakterom. Avšak postupne sa Radosť zmocňuje bytosti. Je to boj, vojna proti bolesti. Sú tu pochodové rytmy nastupujúcich armád, planúci a túžobný spev tenora; zo všetkých týchto hučiacich strán akoby vanul dych samého Beethovena, rytmus jeho dychu a jeho nadšené výkriky, keď sa prechádzal po poliach a komponoval svoje dielo vzrušený démonickou vášnivosťou ako starý kráľ Lear uprostred búrky. Po bojovnej radosti nasleduje náboženská extáza a potom posvätná orgia, delírium lásky. Celé chvejúce sa ľudstvo vzťahuje ramená k nebesiam, vydáva mocné výkriky, vznáša sa v ústrety Radosti a tisne ju na svoje srdce.
(Beethovenov život, Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1957. Preklad: Ivan Stanek)

autora řadím mezi velmi zajímavé osobnosti literatury! Jeho Petr a Lucie nás oslovil již jako studenty!