Samuel Langhorne Clemens

„Mark Twain“ hlásil lodivod parníku na Mississippi, že hloubka vody činí alespoň dva sáhy neboli dvanáct stop, a je pro plavbu bezpečná!
Život Samuela Langhorna Clemense byl kromě Mississippi spojen s Halleyovou kometou. Narodil se krátce po jejím objevení a zemřel den poté, co se znovu přiblížila k Zemi. Možná byl lidstvu propůjčen jinou civilizací a kometa mu sloužila jako dopravní prostředek?! Cestovat v čase uměl, jak dokazují jeho romány a povídky, jejichž obliba trvá sto let od jeho návratu na domovskou planetu humoru a satiry!

Dobrý spisovatel humorných knih a povídek.

V dětství jsem přímo hltal příběhy Toma a Hucka, nyní mě uchvátily autorovy krátké prózy.
Povídková tvorba Marka Twaina se vyznačuje především duchaplným humorem a bryskní satirou, která si "nebere servítky" ani před choulostivými tématy jako je například náboženství.

Twain dosáhl velkých úspěchů jako spisovatel a řečník, jeho vtip a satira získaly uznání kritiků a kolegů a stal se přítelem mnoha vlivných osobností.

Chyběla mu finanční prozíravost, a ačkoli vydělal knihami a přednáškami hodně peněz, promarnil je v různých podnicích (zejména v projektu Paigeova sázecího stroje) a musel vyhlásit úpadek. S pomocí Henryho Huttlestona Rogerse nakonec své finanční problémy překonal.

Mark Twain se narodil čtrnáct dní poté, co se na obloze objevila Halleyova kometa. V roce 1909 řekl: „Přišel jsem na svět s kometou. Za rok se má vrátit a myslím, že s ní opět odejdu. Bylo by to největší zklamání v mém životě, pokud by to tak nebylo.“ Zemřel skutečně během jejího dalšího průletu kolem Země.

Teprve druhý komentář u muže, který přišel a odešel s Halleyovou kometou a který vytvořil – máte-li rádi pana Kaplana – „Dobrý drušstvo Toma Šlajera a Chňaplkterýho Fina". Ke mně se kupodivu poprvé dostal hned ve své nejvážnější poloze, jako krutý kritik společnosti, imperialismu a všeobecného vzběsení blbosti, prostřednictvím výboru „Skákavý žabák" (1979). V jeho doslovu se píše, že mnoho Twainových děl bylo zveřejněno až posmrtně – jeho Autobiografie vyšla celá teprve předloni, sto let po jeho smrti! Není nezajímavé, že třeba „Dopisy ze Země" vyšly v roce 1962, kdy jeho tehdy 88 let stará dcera, paní Clara Clemens Samossoudová (já to řeknu: pro Čechy zajímavé jméno) změnila názor na základě toho, že „Mark Twain patří světu", že společenské mínění je tolerantnější, a také proto, aby umlčela sovětskou propagandu vytrvale tvrdící, že názory jejího otce jsou v USA potlačovány. Naneštěstí se mnoho z toho, co Twain tak kritizoval, stává stále aktuálnějším... Po povstání boxerů a americkém záboru Filipín napsal v excelentním textu „Tomu, který setrvává v temnotách": „Člověk setrvávající v temnotách téměř nepochybně říká: ,Na tom je něco divného – divného a nevysvětlitelného. Zřejmě jsou dvě Ameriky: jedna, která porobené osvobozuje, a druhá, která čerstvě nabytou svobodu nedávno porobeným zase bere, vyvolá s nimi ničím neodůvodněný spor a pak je pobíjí, aby získala jejich zemi.' " (1901).

Aspoň jednu legrační historku. Moje oblíbená je ta, kdy se Twain chtěl při své návštěvě Svaté Země projet loďkou po Genezaretském jezeře, ale majitel lodičky chtěl příliš vysokou částku. Když si Twain stěžoval, majitel loďky řekl: „Vždyť tohle je jezero, po kterém chodil Ježíš!" A Twain odpověděl: „A to se divíte, že po něm chodil, při těchhle cenách?!"