Stanislav Grof

Nejprve chci říci pár slov ke klíčovému momentu jeho díla:
Grof se pokouší vyvrátit materialistický světonázor. Tvrdí, že transpersonální realita je stejně skutečná jako ta naše realita běžná, ne-li skutečnější. Kritika Grofova vědeckého a uměleckého odkazu (viz. klub Sisyfos – Grof „láme pouta časoprostoru a dokáže tudíž kdykoli a kamkoli vlézt“) je na místě v tom smyslu, že důkaz původnosti vědomí před hmotou vychází z těžko hájitelných pozic předpokládajících apriorní existenci absolutního vědomí, či „těhotné prázdnoty“. Domnívám se, že tato záležitost je převážně věcí víry. Západní věda nikdy nebyla stavu objasnit vztah ducha a hmoty. A tak nám nezbývá než konstatovat, že vědecký důkaz svědčící proti materialismu leží mimo naše možnosti. Materialismus se zkrátka jeví jako přirozenější, dokonale osekaný Occamovou břitvou. To neznamená, že v zásadně formativní roli porodních procesů a transpersonální skutečnost nevěřím, ale pouze to, že nemám důkaz pro a nemám se oč opřít (pouze se odvolat na „padesát pět let profesionálních zkušeností s mimořádnými stavy vědomí“, jak to činí Grof). Tak to vídím.
Pár slov k osobnosti autora:
Spatřuji v prof. Grofovi více psychiatra-lékaře, než vědce.
Podle mého mínění velikost tohoto badatele spočívá v tom, že se otevřeně postavil proti zavedeným špitálním konvencím nerespektujícím důstojnost člověka (sine efekt), rozšířil pole působnosti psychologie mimo známý rámec biologie a biografie a se svým lidským přístupem k fenoménu utrpení a léčebnému procesu předběhl dobu (doufám, že ne o mnoho). Proto je Stanislav Grof autor mému srdci nejbližší. Bohužel musíme – zdá se – souhlasit s názorem, že nemá mnoho významných pokračovatelů, a že jeho metody (psychedelika i holotropní dýchání) jsou v současné medicíně jen okrajovou záležitostí. Což je věčná škoda. S problematikou exponovanou v jeho knihách se osobně potýkám přes 20 let, ale hluboce věřím tomu, že mne obohatily o „množství intelektuálních a spirituálních vhledů“, jak by řekl on sám. Přeju mu, aby prameny jeho literární inspirace nevysychaly, a aby napsal ještě nejednu fascinující knihu. Je třeba mít k jeho názorům úctu.

Pokračovatel tradice analytické psychologie jak ji prezentoval C. G. Jung. Všem těm, kteří uvízli v osidlech laciného psychologizování, samoúčelného esoterismu a okultismu je přístup Stanislava Grofa fundovaným a zasvěceným. Zároveň se pan Grof staví k tajemství nevědomí, života, smrti a různých paranormálních jevů s patřičnou úctou. Poznatky, které nasbíral za svůj život jako lékař a psychiatr předkládá bez zbytečného zveličování a bombastického slovního balastu, tolik typického pro většinu těch lesknoucích se knih z regálů s nápisem esoterika a okultismus.