Tristan Corbière

Prokletí básníci mě fascinují už dlouho, nejenom kvůli vzrušujícímu názvu. Baudelaira, Verlaina nebo Rimbauda četl kde kdo, ovšem jen málo poetických labužníků se prokousalo k tomuto zázraku z bretaňského Morlaix. U Žlutých lásek nemusíte slevit nic ze svých nároků na kvalitu a zůstat gurmány. Tristan Corbière duši zasytí stejně jako Květy zla, navíc si můžete pochutnat na pocitu, že čtete něco neznámého.

Corbière vám naservíruje neskutečnou směsku moře, slanosti, erotiky a hořkosti. Znalecky míchá romantické verše s krátkými, úsečnými sposťárnami. Znalecky? No, možná píše, jak ho zrovna napadá. Nevíme. Disharmonie v kombinaci se symbolismem a chvilkovými záchvaty romantiky jsou chodem pro fajnšmekry i všechny objevitele. Žluté lásky mě zkrátka dostaly. Nic podobného jsem ještě nečetla a už nikdy nebudu. Fascinující sbírka. 5/5