Věra Šťovíčková Heroldová knihy
1991 | Indická sbírka Dr. O. Feistmantela |
2011 | Africké lásky, africká manželství |
1967 | Bouře nad rovníkem |
1963 | Afrika rok jedna |
1960 | Africké perokresby |
1967 | Prostor pro naději |
2009 | Po světe s mikrofonem |
Žánry autora
Literatura faktu Válečné Literatura česká Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Štítky z knih
Afrika Madagaskar kultura politika reportáže reportéři, reportérky, zpravodajové překladatelé, překladatelky geografie západní Afrika Guinea (Afrika)
Heroldová je 0x v oblíbených.
Zahraniční zpravodajku Čs. rozhlasu nezlomila ani StB. Dva životy Věry Šťovíčkové-Heroldové.
"Svou tvrdohlavostí a umíněností získala ve druhé polovině 50. let, když se uvolňovala politická omezení, místo zahraniční zpravodajky pro černý kontinent. Poslal ji tam tehdejší Československý rozhlas. Afrika jí přirostla k srdci – a na dlouhý čas se stala jejím druhým domovem. Do mnohdy nebezpečných oblastí vyrážela s rozhlasovou výbavou – Škodou Octavia a jedním těžkým stacionárním magnetofonem, což byla dřevěná bedna široká tři čtvrtě metru. Pražskou centrálu zásobovala událostmi ze zahraničí, kde uplatnila svou jazykovou vybavenost. Šťovíčková se domluvila několika jazyky – francouzsky, rusky i anglicky. Na svých cestách se nespokojila jen s obecnými informacemi. Mluvila s místními politiky i vesnickými náčelníky, spala v kasárnách i domorodých chýších. Odvahu projevovala ve chvílích, kdy otevřeně upozorňovala na chybnou československou zahraniční politiku vůči některým africkým zemím.
Její kariéru ale přetrhly domácí události. Na jaře 1968 „chytá Prahu“ na malém kapesním rádiu – a nevěřícně poslouchá, co se děje. Dlouho neváhá a vrací se domů.
.....
O svém životě mluvila jako o rozděleném na poloviny. Ta první patřila rozhlasu, druhá vášni, kterou našla v období normalizace. Díky znalosti několika světových jazyků se zamilovala do překladů knih. Těm se věnovala až do okamžiku, kdy ji to její zdravotní stav umožnil.
Mezi její hlavní překladatelská díla patří kniha Hladová cesta od Bena Okriho, detektivní příběhy Soudce Ti nebo Zlatá ratolest od Jamese Frazera, na které pracovala s manželem.
Šťovíčková přeložila za život na 120 titulů. Což je obdivuhodné číslo i vzhledem k tomu, že ji nestačilo knihu „jen“ přeložit. Neváhala si pečlivě nastudovat reálie daného prostředí i období. S žurnalistickou vervou oslovovala odborníky.
.....
Státní bezpečnost ji ale v klidu nenechala. Spis, který na ni až do převratu vedla, má téměř 8 tisíc stran. Silnou ženu se pokoušela všemožnými způsoby psychicky zlomit.
Podrobovali ji výslechům na Ruzyni. Překládat musela pod různými jmény svých přátel a neohlášené prohlídky bytu byly na denním pořádku. Když pak dostala možnost podepsat Chartu 77, neváhala.
Podpis ani pod nátlakem StB neodvolala. Velkou útěchou ji v těžkých dobách bylo šťastné manželství, ale i přísloví, které se stalo jejím životním krédem: „Když nemůžeš být hvězdou na nebi, staň se aspoň jasnou lampou v domě.“
ČRo Plus, Archív Plus - 23.10.2020
https://plus.rozhlas.cz/zahranicni-zpravodajku-cs-rozhlasu-nezlomila-ani-stb-dva-zivoty-very-stovickove-8345738