Vladimír Iljič Uljanov

Našel jsem dnes dvakrát Lenina, jednou jako sošku, pozůstatek ze staré kanceláře, podruhé tady:

Soudružka učitelka se ptá dětí: „Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“
Nikdo se nehlásí. „Kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“
Přihlásí se Pepíček a říká: „Vladimír Iljič Lenin.“
„Výborně, pojď si vzít čokoládu!“
Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká potichu: „Sorry, Rambo, obchod je obchod.“

Zdenek Ludka: Docela vtipné...

Pro koho Lenin žil
všem lidem pro štěstí
teď tichým spánkem spí
na Rudém náměstí.

Až příjdu do Moskvy,
průvody dohoním
také se Leninu hluboce pokloním.

Na výstavě obrazů o Leninovi se objevila malba s názvem „Lenin ve Finsku“ znázorňující ženu a jakéhosi muže při sexuálním aktu. Kurátor si nechal zavolat malíře a ptá se ho: „Kdo je ta žena?“
„To je Naděžda Krupská.“
„A ten muž?“
„To je nějaký její milenec.“
„A kde je soudruh Lenin?“
„Máte to tady napsáno – Lenin je ve Finsku!“

*

Pátý nejpřekládanější autor všech dob:
http://www.unesco.org/xtrans/bsstatexp.aspx?crit1L=5&nTyp=min&topN=50

Umřel s. Lenin, do hrobu dán
siroty po něm zůstaly
a přicházely každičkého rána
a s mrtvolou se laskaly.

I zželelo se fotru hloupých dítek
duše jeho se vrátila
a vtělila se v masožravý kvítek
jímž celý ÚV pokryla.

Poznaly dítky fotříka po dechu
poznaly ho a plesaly
a sprostý kvítek, v něm majíc útěchu
stranou a vládou nazvaly.

Strano a vládo vlasti naší milé
vy strašné naše pověsti
natrhal jsem tě na nejedné mohyle
komu mám tebe přinésti?

V uvadlou já tě kytici zavážu
a novinama ovinu
v horoucí peklo cestu ti ukážu
kde příbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateřina
již hnilý dech tvůj urazí
snad že i najdeš některého syna
co ten hnůj z chlívku vyhází.

Převzato z rodinného pouta, není to můj pot. A to máš tak, Nightybirde, když veršem, tak se vším všudy.

Špičatá bradka,
placatá čepice,
poblitá ulice.
Kdo to blil?
Kdo to tady zvracel?
To soudruh Lenin,
když ze schůze se vracel!