451 stupňů Fahrenheita diskuze
Ray Bradbury (p)
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , BaronetOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Diskuze o knize (5)
Přidat komentář
Zareagoval bych na dvě věci, které v této diskuzi již padly.
1) "Autor závidí moderním médiím." To mi přijde jako naprostý nesmysl, jelikož z knihy nic takového nepůsobí. Přijde mi to spíše jak nepochopení podstaty díla, jelikož knihy zde vystupují jen jako metafora pro vědění.
2) Doporučení na nějaký článek. Čítárny.cz jsou naprosto amatérská stránka. Proč to říkám? Ten hlavní důvod je, že ačkoliv poskytnutý odkaz níže sice nefunguje, na stránku jsem zašel (protože s ní mám jiné, dřívější zkušenosti) a našel jiné "pojednání" o této knize či podobných dílech. Přijde mi to, že také nepochopili smysl knihy, což mě nepřekvapuje, když se podívám na aktivity oficiálního profilu Čítárny Knihy na Twitteru - teď už se tedy nepodívám, protože mě ti milovníci svobody slova zablokovali.
Rád bych něco k diskusím přidal. Člověk již od vynálezu knihtisku, který měl zpřístupnit psané slovo bojuje s dezinformacemi. To pokračovalo vydáváním novin, které měly a ještě mají velký vliv na názory lidí, televizí a rádiem to pokračuje. Lidé aby měli přístup k informacím vymysleli internet a i ten se stal vývěsní stránkou různých lží a dezinformací.
Takže v technickém rozvoji problém není. Stále budou lidé, kteří z různých vlastních zájmů budou zkreslovat pravdu a hledat své stádo, které za ně udělá špinavou práci.
Je jenom na jednotlivci, aby si to všechno sám přebral a nestaral se pouze o vlastní blaho, ale alespoň někdy udělal i něco pro svou rodinu a širší okolí.
Tento komentár sa bude týkať drvivej väčšiny tzv. "kvalitnej" alebo krásnej literatúry (myslím tým iba prozaické diela, pre potreby tohto komentára). Už dávno nečítam túto časť literatúry, z dôvodu toho, že je totálne pokrytecká. Vezmime si napríklad vyššie spomenutého Bradburyho. Kritizuje v nej to, že ľudia pozerajú filmy a seriály namiesto toho, aby čítali knihy, pritom hovorí, že ich seriály oberajú o individualitu. Čo vidím ja je prachobyčajná závisť, ktorú autor cíti, pretože si uvedomuje, že kinematografia je omnoho príťažlivejšia, ako tie mravokárske diela autorov, pasujúcich sa za svedomie národa, alebo celého ľudstva. Navyše, by bol najradšej, keby ľudia zobali z ruky týmto spisovateľom, namiesto iných umelcov pôsobiacich v audiovizuálnom umení. Všetci tí, čo vravia, že próza je lepšia ako filmy, pretože si môžu predstavovať namiesto sledovania predstavy iného, sa mýlia. Prečo? Pretože pri sledovaní filmu viem naisto, že sledujem predstavu niekoho iného. Knihy sa len tvária, že si vytváram vlastný svet. Autor, ktorý napíše, že postava má na sebe červený sveter, klame o zapojení vlastnej fantázie, pretože si ho už predsa nemôžem predstaviť ako modrý. Môj vlastný svet by to bol len vtedy, keď by som danú knihu napísal. Ďalej mi vadí vyfňukávanie autorov a intelektuálov, že namiesto tej superkvalitnej literatúry, pozeráme konzumnú plytkú zábavu, že nepočúvame, čo nám daný autor chce povedať, pretože sa nám ťažko číta o tom ako máme žiť. Drvivá väčšina týchto autorov prežila všelijaký, len nie ten ten deklarovaný morálny život, aký sa nám snaží vštepiť spoločnosť aj pomocou krásnej literatúry . Pozor, nie som svätec a stále hovorím, že nikto nemôže ručiť ani sám za seba, ale títo autori nám vravia ako sa máme zachovať a pritom mnohí sami nevedeli ako majú žiť. Ja sám neviem ako mám žiť a ani ako majú žiť ostatní, ale nechcem opakovať gýčovité životné pravdy v nudných patetických dielach zo života. Keby nás čítanie tejto literatúry naozaj robilo lepšími, ako nám vravia, tak by všetci spisovatelia vysokej literatúry boli tými najlepšími ľudmi pod slnkom. Stačí však trochu pogúgliť a zistíme presný opak v prekvapivo obrovskom množstve prípadov. Tým chcem povedať, že filmy a seriály (a tá nízka literatúra napr. špionážne romány), sa v drvivej väčšine na nič nehrajú, slúžia iba na zábavu. No ak sú urobené kvalitne, nenásilne vedia mimochodom poučiť aj o živote. Ospravedlňujem sa za tak dlhý príspevok a prípadné gramatické nedostatky.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
1959 | Marťanská kronika |
1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
1995 | Pampeliškové víno |
2017 | Ilustrovaný muž |
Ne to vážně není předloha pro film Equilibrium...