Až vyprší čas diskuze

Přístup paní Hejkalové mě také překvapil, nedovedu si ho vysvětlit...

Celou analýzu překladatelčiných chyb i diskuzi k ní jsem si na iLiteratuře přečetla a zaujaly mě zejména tyto skutečnosti:
1. že se někdo domnívá, že odfláknutou práci, kterou docela často prokazuje jedno konkrétní nakladatelství, lze "potrestat" Cenou Skřipec, udělovanou Obcí překladatelů. Já si však myslím, že tak lhostejné, neprofesionální nakladatelství mohou potrestat pouze čtenáři, když frontálně a třeba i manifestačně přestanou jeho produkci kupovat a pošlou ho do konkurzu;
2. že nejvíce se nekompetentní překladatelky zastala ta, která by se naopak - hned jako druhá - měla s omluvou přihlásit ke spoluodpovědnosti za její profesní slehání, a sice její učitelka překladu. A že je to zrovna paní Hejkalová, mě převelice udivilo, tu znám jako osobu samu k sobě náročnou.
3. že nakladatel už věc "řeší", a to tak, že zrovna zmíněnou učitelku a obhájkyni té překladatelky požádal o kritický rozbor zmatlaného překladu. Co to tak asi bude za kritiku, když se ta paní už veřejně překladu i překladatelky zastala a mnohé konkrétně vyjmenované chyby bagatelizovala?

Je to k údivu, ale současně velmi, velmi typické jednání v české nakladatelské a překladové branži.
(Ve středověku řemeslnické gildy dbaly na profesní odbornost a obchodnickou poctivost členů svých cechů, a pro takovéto jednání by zřejmě ze svých řad provinilce vypudily. Jenže kde je středověk a kde je dnes my?)