Až vyprší čas
Elina Hirvonen
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261226/mid_az-vyprsi-cas-r73-261226.jpg
3
31
31
Román se zabývá nejen tématem rodičovství, hledáním svého místa ve společnosti, ale také tím, co se stane, když se člověk neřídí hlasem svého srdce a ve strachu ze ztráty milované bytosti podlehne tužbám svých blízkých. V popředí románu stojí dvě ženské postavy - Laura a její dospělá dcera Aava. Laura přednáší lidem o změnách klimatu a upozorňuje na odpovědnost lidstva za své činy. Zároveň ale věří v pozitivní vývoj věcí. Svým dvěma dětem se ze všech sil snažila být dobrou matkou, ovšem ne vždy dokázala měřítka společnosti pro hodnocení dobré matky splnit. Laura nikdy nepatřila k ženám, jejichž smyslem života je pořídit si děti a vést poklidný rodinný život. Vždy potřebovala určitý prostor pro sebe samou a jistou dávku dobrodružství. Totéž platí i pro její dceru Aavu, ačkoli ta se snaží vést naprosto odlišný život než její matka. Pracuje jako lékařka v Somálsku a od své rodiny hodlá být co nejdále. Také se pokouší udržet si svou osobní nezávislost. Ve chvíli, kdy je pro ni dané místo příliš známé a lidé příliš drazí, cítí, že nadešel čas odejít a začít život zase někde jinde. Jednoho dne na Lauru po přednášce na univerzitě čekají policisté a oznámí ji, že její syn Aslak střílel v centru Helsinek po náhodných kolemjdoucích... ... celý text
Přidat komentář
Pro mně, jako pro rodiče to byla kniha plná bolesti.
Už při prvních stránkách jsem si říkala že jí snad odložím, nakonec jsem se začetla a přečetla až do konce. Rozhodně ale vím, že si ji znovu nepřečtu.
Při čtení bylo pár gramatických chyb ale i když to nebyl můj šálek, v hlavě mi chvíli zustane. Je tam vícero problémů at už osobních či světových, více úhlu pohledu dík formě psaní, pocity hlavních hrdinů...... Podruhé bych ji sice asi nečetla, ale nelituji, že jsem si ji koupila
Tuhle knížku jsem začala číst jenom proto, že jsem se doslechla, že vyhrála cenu za nejhorší překlad. Jsem k překladům často sama kritická a tak jsem chtěla vidět, co odborná veřejnost považuje za opravdovou hrůzu. K mému překvapení mi překlad ve čtení nevadil ani trochu (bylo tam pár kiksů typu ‘v létě jsme byli na kolách’, také chybně umístěné uvozovky). ALE.
Kniha mě okamžitě vtáhla a až do konce nepustila. Nejdříve jsem myslela, že je o mateřské lásce, ale na konci mi došlo, že je o odcizení. Příběh se odvíjí z pohledu tří členů rodiny, kteří se potýkají se svou osamělostí různými způsoby. Pomocí flashbacků vidíme, jak postupně docházelo k současné situaci, ve které se rodina nachází. Hrdinové knihy nejsou ničím zvlášť sympatičtí, ale neubránila jsem se soucitu vůči nim. Zároveň se nešlo nezamyslet; jak bych reagovala, kdyby můj syn spáchal tak strašný trestný čin, jakého se dopustil jeden z hrdinů. Jak bych se cítila v kůži jeho sestry? A jak bych se poprala se životem, kdybych byla Aslak?
Jaké by to všechno bylo se (doufám) nedozvím, ale kniha mě o tom donutila přemýšlet.
Tématika knihy je zajímavá to bezesporu, ale děj mě tedy vůbec nenadchl, celkově i přeskakování mezi postavami a časovými linkami bylo takové krkolomné.
Za mě nádherná kniha o síle rodičovské lásky, o stigmatech jinakosti v naší společnosti,o manipulaci silných slabými, o hladu po lásce...to vše na pozadí ekologickych otázek.
Poměrně útlá knížka, jen necelých 180 stránek. Přesto tak hutně - a zároveň neunavujícím, nevyčerpávajícím způsobem - nechává nahlédnout do přítomnosti, ale i dávné minulosti Laury, za mě ústřední postavy. Laura je matkou a o tom kniha dle mého pocitu (ustaveného jednoznačně kupodivu až na posledních asi čtyřiceti stranách) je - knihou o mateřství, rodičovství. Ukazuje, jak člověk může chodit po barikádě, na jejíž jedné straně je právě bytí někomu rodičem, na druhé straně bytí sám sebou, jen pro sebe, možná pro všechny, svět, ale ne "obětí" dětí, manžela, rodiny... a vnitřně se možná pral/pere/bude ještě prát s tím, na kterou stranu by měl (chtěl) seskočit, která je mu bližší, která je mu vlastní, jestli jde vcházet občas do obou nebo jestli snad jde barikádu smazat a být plně součástí obou stran v jednom momentu. Nezpronevěřit se duším, odevzdaným, bezbranným, koukajícím na nás skrze dětské oči, zároveň se nezpronevěřit sobě, svému vnitřnímu dítěti, které taky po něčem toužilo, o něčem kdysi snilo. ("Žena musí mít dveře, které může před všemi ostatními zamknout.") Pro mě je "Až vyprší čas" sondou do hlavy ženy, kterých v dnešní době plné možností, šancí a levných letenek potkáváme tisíce, a které (si) chtějí naplnit (spíš než splnit) roli matky, zároveň to pro ně není taková ta jasná, jednoznačná a snadná volba, protože chtějí i něco dalšího, chtějí sebe. Jsou uvnitř plné sebeobviňování, že mají na žebříčku hodnot i sebe, možná až úporné snahy, pocitu selhání, ačkoliv není dle mého názoru poroty, která by je odsoudila. Je na jejich vlastní vnitřní porotě přijmout se, odpustit si, ač zřejmě není co... Vždycky tam jsou, aby pofoukaly odřené koleno... A to není málo. A přitom toho dělají ještě víc jejich kouzlem jsou i pouhá slova. "Také bych jí chtěla říct, že není potřeba všechno zvládnout. A tehdy, až už to nepůjde, může přijít domů."
Velmi oceňuji, že na tak málo stránkách nám autorka opakovaně nechává nahlédnout na příběh (respektive dění na různých místech, v témže čase) perspektivou více postav, ne jen matky, často v ich-formě, díky čemuž jsem měla při čtení pocit, že čtu vlastně víc knih najednou a dodávalo to představě rodiny daleko plastičtější obraz.
V čem vidím slabinu (a je jednu vlastně) knihy, je její převedení do češtiny. V textu je spoustu chyb v použití uvozovek, což je občas matoucí při delších rozhovorech a vytrhává to zbytečně z příběhu. Zřejmě pochybení nakladatelství, korektora. Škoda.
Kolem a kolem je to ale příjemně (na cesty) tenká kniha, která vás (obsahem) nezklame. Možná i mile překvapí.
*...milovat samu sebe tak moc, že i pro ostatní bude snadné milovat mě.
* Tvůj pláč je soundtrackem našeho vztahu.
*...bytost podobná spřízněné duši, která nic nepožaduje a jejíž přítomnost vytváří i jemu místo na světě.
zajímavě pojaté téma výchovy dětí, života v páru a vlivu internetu. Všichni něco tuší a točí se kolem Aslaka který směřuje k činu který uskuteční jen díky fotce dívky na internetu pod kterou se skrývá terorista a on to netuší.
Za mě pět hvězd. Není to moc akční kniha, ale stejně mě dostala. Filozofování postav mi nevadilo, protože si občas kladu podobné otázky. Chvílemi mi bylo při čtení hodně smutno.
Knížka není špatná a je rozhodně zajímavá. Ovšem, některé pasáže mi přišly spíše navíc. Skoro celá knížka je jakoby z flashbacků, což mi místy přišlo úmorné. Ve velké části knížky se mi zdá, že se nic neděje a postavy jen filosofují a přemýšlejí a debatují sami se sebou. Konec mě docela zklamal, ale nepřekvapil.
Sám ani netuším, komu bych jí doporučil. Možná lidem, kteří se zajímají o sociologii a výchovu dětí? Ne, teď vážně nevim :D
Štítky knihy
finská literatura rodinné vztahy rodičovství
Autorovy další knížky
| 2015 |  Až vyprší čas |
| 2023 |  Princezna Rošťanda a kouzelná proměna |
| 2023 | Princezna Rošťanda a záchodová slůvka |
Náhled do ženský duše. Zajímavý myšlenky, které kazí krkolomná stavba vět, ale nakonec i na to jsem si zvykla. Pro mne hodně velký překvapení, silnej příběh o mateřství, terorismu, ekologii - 170 stran nacpanejch emocema. Super!