Broučci diskuze
Jan Karafiát
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291798/mid_broucci-2oN-291798.png
4
1143
1143
Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846-1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek - tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako "snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské" a jejího autora nazval "českým Andersenem. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné.... celý text
Diskuze o knize (29)
Přidat komentář
Myslím, že by si spousta čtenářů měla uvědomit v jakém kontextu kniha (nejen tato) byla napsána. Hodnotit čtenáře dle jeho preferencí a vkusu mi přijde jako velkej bizár, především když ten samý komentující kritizuje předsudky, které se v knize objevovaly...
Nebudeme si nalhávat, že spousta z nás knihu hodnotí dětskýma očima a sentimentem. Ale upřímně, Broučci tady byli, jsou a budou i přes kritiku skutečností, které v knize POUZE odrážejí tehdejší dobu. I mně jako dítěti bylo jasný, že takhle svět nefunguje... A to jsem nechodila ještě ani do školy. A můžu se veřejně pochlubit, že rozhodně nejsem náboženskej fanatik, dokonce o sobě můžu říct, že jsem liberál. Takže analýza člověka podle jeho hodnocení na databázi knih, asi jako psychologická disciplína neuspěje...
Medunkavera - Samý sádlo je v jiné pohádce, je to "brouk" Pučmeloud a pohádka Příběhy včelích medvídků.
Medunkavera; líbí se mně váš komentář ke Včelím medvídkům. Až pak jsem si všimla, že je u Broučků. No, vidím, že už to víte. Stejně jsem dala paleček. Naše děti, vnoučata i já máme rádi obě knihy.
Medunkavera: to ale nejsou Broučci, ale kniha Příběhy včelích medvídků.
https://www.databazeknih.cz/knihy/pribehy-vcelich-medvidku-250282
Siena v pohodě. Mě rodiče "mimo" zcela jistě předali minimálně totéž co Vám. Těžko srovnávat, když se osobně neznáme.
Přesto určitý posun příběhu k až slepé poslušnosti vnímám a toto mi jako dítěti vadilo až extrémně a "krutost" či krutost či syrovost jsem až tolik nevnímala. Nicméně naprosto chápu většinu výhrad a kritiky zdejších čtenářů na toto téma.
Myslím, že nejen protestantství v sobě nese mnoho poslušnosti a odříkání a určitě každému jednomu prospěje trocha bázně a poslušnosti - i k tomu mě "mimo" rodiče vedli.
Ale způsob jaký si zvolil pan Karafiát už je přece jen zaplať Bůh překonaný.
Alespoň ve zdravé výchově by měl být :o)
Chesterton, dovolím se ohradit. Syrovost a krutost, i "krutost", je rozdíl. Alespoň já to tak vnímám. Bude to ale nejspíš tím, co mi rodiče "mimo" předali:)
Je zajímavá zdejší diskuze. V komentářích se všechny tři poslední na "krutosti" knihy shodují. Naias, máte velice zdravé vnímání této knihy!
Jsou věci mezi nebem a zemí a poslušnost pro poslušnost je jejich odvrácenou stranou....a tento způsob "předávání hodnot" je trochu mimo a část čtenářů to správně vnímá.
No, krutost vs dětská přirozenost... Právě děti dokážou být někdy pořádně kruté a bezohledné, ale to je zase o výchově. Jen mě to tak napadlo.
Ano, syrová, to je to správné slovo. A co si budeme povídat, je dnes na světě stále nemálo dětí, které žádné hravé dětské knihy, natož život sám, opravdu nemají... A také bychom si mohli říct, k čemu tedy je? Ale jak říkám, nechci nijak zabrušovat do, teď už existenciálních vod. Jsou zkrátka věci mezi nebem a zemí...
Lepší výraz by bol asi "syrová". (Hoci upálenie zaživa ako trest za neposlušnosť dosť kruté je.) Popisuje život bez idealizovania, preto môže v kontraste s hravými detskými knihami pôsobiť kruto.
O teológii neviem nič, takže o nej ani nemôžem diskutovať. Ale z tejto knihy som mala dojem, že dôležitá je poslušnosť pre poslušnosť, nie preto, aby pomocou nej dokázali čeliť ťažkému životu. Vykonávať prácu, ktorej zmysel sa človek nedozvie, na čo je to dobré?
Naias, aniž bych se chtěla pouštět do teologických disputací, opravdu ne. A ani na ně nemám dostatek vzdělání. Jen mne to napadlo, a napadá, když si tak čtu knihy, komentáře, které se zamýšlí a popisují naši historii po 30-leté válce. Občas zapomínáme, že protestanství v sobě nese mnoho odříkání, mnoho poslušnosti... Jsem si to poprvé uvědomila, respektive, vypadlo to na mne náhle, když jsem před lety četla Vystěhovalci (V. Moberg). A že si to v sobě nesou jejich potomci i dnes. Myslím tím obyvatele Skandinávie. Ale to je jen taková vsuvka, možná zcela nesouvisející s tématem.
Naias, když reaguji na některé zdejší komentáře, nedělám to proto, že si snad myslím, že ta kniha se musí líbit všem, ani, že by měla být nějak dětem, jejich rodičům, vnucována. Na rodičích je, které knihy jejich ratolesti budou poslouchat, budou číst. Nakonec, měli by být i schopní svým dětem pomoci pochopit čtený text. A nejen zrovna Broučků. Mne v tom komentáři zarazilo to slovo krutost. Představuji si pod ním nejspíše úplně cosi jiné, než autor příspěvku. Ono, a opět by to bylo na nějakou jinou diskuzi, by se dalo oponovat i tomu rezolutnímu, že krutost je v protikladu s dětskou přirozeností...
Trocha poslušnosti je nutná, nejaké pravidlá byť musia, ale tu to bolo dotiahnuté do takého extrému, až mi behali zimomriavky po chrbte. Nulová možnosť rozhodovať sa podľa vlastných kritérií, to je týranie a navyše nezmyselné, lebo v tejto knihe bola bezpodmienečná poslušnosť vyžadovaná aj v takých prípadoch, keď to nikomu neprospelo.
jirinamac, kniha není krutá. Ona jen ukazuje život, jaký byl. A je. Neměli bychom zapomínat na to, že tehdy děti byly konfrontovány s lidským údělem zcela jinak. Že je každý člověk smrtelný pro ně neznamenalo, že život je krutý. A že je v knize akcentována poslušnost k Bohu? Opět, je to kniha, která byla napsána pastorem pro jeho věřící... Vím, že za to budu opět pranýřována, ale říkám si, že trocha bázně a poslušnosti by dnes neškodila nám všem...
Doubravka1975, oni snad umírají jen lidé zlí? Vždyť to je naše jediná jistota, že jednou umřeme...
Bohužel mám vlastní dětskou zkušenost. Proto se tomu pohoršení vůbec nedivím. Jako dítě jsem netušila proč, ale nesnášela jsem je. Forma, kterou Karafiát křesťanství podává není ideální. . . .
Asi proto.
Zaráží mě, jak se spousta lidí pohoršuje nad "vnucováním" křesťanství a "brutalitou"... Karafiát byl původně duchovní. Berte to tak, že chtěl kněz napsat knihu pro děti, která by je naučila osvojit si základní křesťanské hodnoty zajímavějším způsobem než kázáním v kostele. Copak tu nikdo nečetl Grimmy? To vám brutální nepřipadá? Nehledě na to, že pohádky původně byly psané pro dospělé. Já v dětství Broučky milovala a náboženský fanatik, co zabíjí koťátka ze mě rozhodně není.
pavelkraus, je jen na vás, co budete dětem číst, ale mohu vás ujistit, že naše děti Broučky poslouchaly rády. Přiznávám, že jsem si text také trochu upravovala. Když se staly čtenáři, četly už samozřejmě bez úprav. A Neználka? Toho "přetrpěl" jen ten náš nejstarší, pak ho zastrčil dozadu do knihovny a mladším sourozencům ho vždycky rozmluvil.
pavelkraus, pan Karafiát nic nehulil. Pan Karafiát byl evangelickým pastorem a žil na přelomu19. a 20. století. Nezlobte se, ale když už se svou ratolestí čtete, což je opravdu chvályhodné a úctyhodné, zvláště dnes, možná by to příště chtělo i více rozvažování jakou knihu vyberete. Včetně zjištění alespoň základních údajů o autorovi. Prosím, neberte to nijak ve zlém, jen by Vás pak nemusel tak zaskočit styl a obsah čteného.
Slovo dospělá, v uvozovkách, jsem mínila jako terminus technicus. Použila bych je i u slova dítě.
K reakci mne přiměla, jak jsem zmínila, právě ta řečnická otázka "Vážně?". Pochopila jsem ji jako jisté podivení, rozvažování, a to jsem si dovolila označit jako za zcela zbytečné (nesmyslné). Neb slovy Járy Cimrmana: "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat…". Jak jsem uvedla na konci svého prvního komentáře, je to příběh, který se dnes jeví jak "z jiné planety, z jiného světa". Ale jeví se právě proto, že on takový je. Je cca století a půl starý, psán optikou protestantského vyznání. Psán, pro tehdy takto uvažující společenství. Takže, ano, ještě jednou, vážně...
Používáte-li slovo nesmysl o názoru čtenářky, stejně jako když dáte slovo dospělá do uvozovek, působí to lehce kontroverzně. Také jsem nepsala, že někomu názor berete, jen posuzujete. Nepřijde mi, že komentář rozvažuje o tom, že je kniha moc náboženská. Dospělý názor je ten, že je divně náboženská. V pojetí poslušnosti. Uvedeno na příkladu koťátek, který pracuje se strachem....Toť vše. A to je to s čím souzním z pozice dítěte i dospělého. A přijde mi fajn, že se to objeví v komentáři ke knize i u mladé čtenářky. Že to vyčetla i bez životopisu autora.
Chesterton, já nikomu jeho názor přeci neberu. I když jsem si samozřejmě vědoma, že ozvat se v diskuzi, je tak zde bráno (!?!). Slečna/paní uživatelka napsala svůj komentář jako "dospělá". V něm položila otázku, patrně řečnickou, nicméně otázku. Opravdu si myslím, že postrádá smyslu rozvažovat nad tím, jestli je kniha moc náboženská. Možná to nebude tak úplně správný příklad, ale je to stejné, jako kdybych četla italskou knihu a zlobila se, že jsou v ní italská jména. Tedy ne, že bych to tu, speciálně u severské literatury, v komentářích nečetla. Nakonec, nikdo nikoho nenutí, aby tu knihu četl. Rodiče by měli usoudit, zda-li jí budou předčítat svým dětem, jestli je to vyprávění pro ně vhodné, či nikoliv. Vždyť stačí, přečíst si životopis autora, a mělo by mít snad jasno...
Naprosto chápu určitou "bohulibost" úmyslu pana Karafiáta. Mám i osobní vztah k evangelickým pastorům dneška:) Nicméně z vlastní zkušenosti jako dítěte vím, že nejen zanetkov77, ale třeba i Metla mají právo na svůj názor a jejich vnímání je autentické. Mě jí mamina četla i dávala číst s láskou a pochopením pro pana Karafiáta a přesto už jako dítě jsem cítila přesně ono NA SÍLU. Je to tam i přesto, že mi ji jako děcku četli někdy v roce 68-69.
Možná to bude právě tím určením pro věřící děti. Naprosto chápu, že jsou čtenáři, kteří přehnaný důraz na poslušnost nevnímají, ale mnozí v komentářích ano. Sama se za věřící pokládám, ale tento způsob má spíše tendenci posílit vzpouru. Bohužel.
Zanetkov77, opravdu vážně. Kniha byla napsána v druhé polovině 19. století, evangelickým pastorem. Kniha byla určena pro věřící, pro protestanské věřící. Takže psát, že náboženský podtext je na silu, včetně důrazu na poslušnost, je, nezlobte se, nesmysl. Samozřejmě, viděno dnešníma očima, je to kniha z jiné doby...taky že je...
Dodnes mám totální averzi na tuto knihu:))
Přečtěte si komentář kní. Naprosto souhlasím. Pipi Dlouhou Punčochu jsem v dětství milovala:)
Jak říká knihkupec Dalibor Vrána z filmu Vrchní, prchni to je o tom hmyzu s lucerničkami. :-D
Ahoj vsichni.
Zajimalo by me jestli detem ctete broucky.. pripadne jak starym detem? Ja je kdysi dostala, nevim uz kolik mi bylo, at si je ctu sama.. a pamatuju si akorat, ze jsem tomu moc nerozumnela a nebavili me, takze jsem je ani nedocetla do konce.
ve 3 tride jsem ji nesnasela neb jsme ji meli cist o prazdninach ale det jdu do 6 tridy a mam ji prectenou uz 5x hezka knizka (rada ctu )
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
Já myslím, že to je spíše ponor do duše profilu... Ale vzhledem k tomu, že tu máme experty, kteří hodnotí čtenáře, dle čtených detektivek, proč by se nemohlo dle dětské literatury, napsané protestantským pastorem pro své věřící.