Byly jsme tam taky diskuze
Dagmar Šimková
Vzpomínky na léta vězení, ke kterému byla autorka odsouzena v r. 1952. Exilové vydání s fotografickou přílohou. Obálku s použitím obrazu Vítězslavy Janotové navrhla Barbora Munzarová.
Diskuze o knize (4)
Přidat komentář
Vydavatelka řekla, že knihu bude vydávat dokud to bude třeba. Třeba to bude pořád, protože pořád tady budou "nevěřící Tomášové", nebo ti, kteří vědět nechtějí, strkají hlavu do písku a minulý režim stále chválí.
Yorika, co já považuji za horší, že dnes jsou tyto příběhy, jako je osud paní Šimkové, relativizovány, že jsou zlehčovány, a ne soudruhy. Že tu někteří mladší čtenáři píší, že pro ně vyprávění není dost akční, takže je vlastně nezajímá, jaký život byli mnozí nuceni prožít...A to je na velmi smutné.
Anie94, mně mráz po zádech tedy přeběhl, při čtení vašeho komentáře...Ano, takové věci se dějí ve světě i nyní, bohužel budou určitě i v budoucnu, to ale nijak nezmenšuje bolest a utrpení, kterému byla vystavena paní Šimková a s ní tisíce dalších. Tato kniha, a jí podobné, vznikla proto, aby podala svědectví o té době, aby především vaší generaci připomínala, že svoboda není nic samozřejmého, že zlo, v jakékoliv podobě, se může vrátit a vrací se. Je pak velmi smutné číst, jako kdyby to bylo to podstatné, že vám tam chybí dějový spád. Ani na okamžik vás nenapadlo, že ona tu "nudu" zažívala po celých dlouhých 14 let a pak i léta následující, na vlastní kůži?!? Že kdyby byl její život ještě "více strhující", že by to vlastně neměl kdo napsat...
Štítky knihy
paměti, memoáry Československo 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky socialismus političtí vězni pracovní tábory ženské věznice
DuchDoby, prosím, nesnižujte utrpení paní Šimkové, a mnoha dalších, tímto trapným vulgárním projevem.