Cit slečny Smilly pro sníh diskuze
Peter Høeg
Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1997 , ArgoOriginální název:
Frøken Smillas fornemmelse for sne, 1992
více info...
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Knihu som čítala už dávnejšie a prekvapila ma. Nečakala som takú dobrú detektívku, ak to je dobré zaradenie. Miestami trošku neprehľadné, zaujímavá téma aj spracovanie. Film ma menej zaujal, ale ... áno.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Grónsko zfilmováno dánská literatura Eskymáci, Inuité sníh, vločky glaciologie
Autorovy další knížky
2006 | Cit slečny Smilly pro sníh |
2012 | Děti chovatelů slonů |
2009 | Tichá dívka |
1999 | Příběhy jedné noci |
2003 | Představy o dvacátém století |
Cit slečny Smilly pro sníh jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho a třetí pokus konečně vyšel. Příběh začíná smrtí grónského chlapce Izajáše, syna Smilliny sousedky a do jisté míry i přítelkyně (pokud se o Smille vůbec dá říct, že má nějaké přátele) Juliány. Třebaže Izajáš evidentně dobrovolně skočil ze střechy a na zasněžené dánské budově nejsou k vidění jiné stopy než jeho, Smilla, která si dítě postupně zamilovala a pečovala o něj, když byla Juliána v opileckém bezvědomí, se odmítá smířit se závěrem, že se jedná o sebevraždu a začíná pátrat po tom, co chlapce k zoufalému činu vlastně dohnalo. Postava hlavní hrdinky je fantastická. Smilla Qaaviqaaq Jaspersen se narodila v Grónsku eskymácké lovkyni a dánskému lékaři, rané dětství strávila na ostrově a naučila se cítit sníh a mráz téměř jako živou bytost. Dospívání strávila už v Dánsku a její vykořeněnost, podivnost a odtažitá citlivost je na celé knize vůbec nejzajímavější. Milovala jsem historky ze Smillina dětství, její názory a způsob, jak se vyrovnávat s existencí. Vždy pečlivě upravená, vysoce inteligentní a schopná a přesto systému stále odporující žena, která jde svou vlastní cestou jako buldozer, je prostě fascinující. Čím dál se ale dostávala ve svém pátrání, tím víc mě zápletka nudila a pokračovala jsem v četbě převážně v naději, že na světlo vypluje další krásný drahokam Smilliných vzpomínek. Můj celkový pocit je poněkud schizofrenní – napůl nádherná kniha a napůl nudný thriller, myslím ale, že k některým pasážím se budu velmi ráda vracet a hýčkat si je v mysli.