Cizinec v cizí zemi diskuze
Robert A. Heinlein
Nekrácená verze! O tom, že Cizinec v cizí zemi je absolutní špičkou v dějinách žánru science fiction, slyšel snad každý. Nyní se tedy v novém, autorově původním nezkráceném vydání, může každý přesvědčit, že je to pravda. Robert A. Heinlein, mistr příběhu a kouzelník stylu, napsal mnoho skvělých románů. Ale málo platné, Cizinec je nejlepší. Dojemný a ohromující příběh Valentina Michaela Smitha, člověka z Marsu, totiž není jen strhujícím a zábavným vyprávěním. Je to poselství o podstatě dobra a zla, hovoří o samotných zdrojích lidské činorodosti a síly. Muž z Marsu, zároveň superman i velké dítě, člověk, který se znovu učí někdy absurdním zásadám lidské civilizace, patří k velkým postavám světové literatury. Kdo by se ubránil sympatiím k němu, dojetím nad jeho nemotorností, a obdivu k jeho laskavému srdci? Ale ne, nejde o nějakou moralitu. Po několik století žila malá lidská komunita na Marsu mezi zdejšími inteligentními bytostmi. Tyto bytosti jsou však úplně jiné než lidé. Neznají faleš, jsou duchovnější a v mnohém mocnější. Na druhou stranu však pojídat zemřelé je součást místní kultury. Druhá kosmická výprava přiváží jednoho z pomarťanštělých lidí zpět na Zemi... A tady začíná strhující příběh, v němž Smithovi a jeho velkolepě individualistickým přátelům jde o život. Neboť Smith, který je díky komplikovanému pozemskému právu dědicem nesmírného majetku a jediným vlastníkem Marsu, není vůbec pro byrokratickou pozemskou vládu pohodlný. Začíná vyprávění, od něhož se nelze odtrhnout. Zároveň však v divokém a krásném toku děje vyvstávají otázky. Nesmírně vážný a upřímný Michael, který bere všechno doslova, jaksi mimochodem odhaluje stupiditu, falešnost a klamnost mnoha lidských zvyků. Ty neobstojí v konfrontaci s jinou kulturou. Marťan ukazuje lidem, v čem nejsou lidmi. Ne náhodou se Cizinec stal kultovní knihou pro všechny, kteří se nechtějí spokojit s průměrným životem plným předsudků. Výzva, kterou Robert A. Heinlein přináší, zní: „Nebuďte otroky zvyku, používejte srdce a rozumu. Dobro není nuda." Dost však slov, velký příběh čeká. Vše ostatní řekne Michael a jeho přátelé.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BanshiesOriginální název:
Stranger in a Strange Land, 1961
více info...
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
mPAlien
Od roku 1994 kdy jsem si přečetl ten první zkrácený text,
jsem měl pocit jako by mě něco unikalo,ale byl jsem jím osloven,očarován,
protože to bylo o proti třeba Hvězdné Pěchotě opravdu filozofické dílo.
I když některé rozpravy hrdinů jsou v této prodložené verzi fakt někdy až dlouhé
a někdy mají dost patové zakončení,možná je to asi tím současným překladem,
ale tuto verzi jsem nečetl v originále.
Tohle ale není kritika překladu,musím si znova přečíst tu první vydanou verzi.
Četl jsem všechny Heinleiny vydané u Vydavatelství Classic
už si ani nevzpomenu kdo je všechny překládal,
ale tenkrát mě to bralo asi jinak hltal jsem to nějak víc...
A teď zpět k této knize je vázaná což je super konečně !!!
Ten přebal si to fakt nezasloužilo : Ta minulá Socha Svobody byla super !!!
Ale jak už tu někdo psal ten : RETROKENTUS je fakt ubohej !!!
Text je opravdu o proti té staré v... už dokonale k přečtení,
ale čekali jsme dlouho,že ?
A taky si připlatili,když to tak půjde dál kdo bude číst knihy od ARGA ?
Né že by na tom záleželo,později se to třeba objeví v Levných Knihách !!!
Pardon asi jsem nějak zcyničtěl,ale ta kniha si zaslouží aby ji lidi četli.
Ale já kdybych nevěděl o co jde tak uteču z knihkupectví bez knihy
s tak hroznou obálkou....
Protože léta vlastním vydání z r.1994, měl jsem v plánu koupit tu oslavovanou director`s cut verzi a znovu se vrátit k fantastickému příběhu.
Ale opravdu ta nová kniha bude mít tak extrémně hnusnou obálku?
To nakladatelství nemá peníze na grafika s trochou citu a vkusem?
Nemyslím si, že zrovna Heinleinův opus magnum si zaslouží takový retrokentus.
to Garik: Díky moc za info, mně se to hned nezdálo.
Co se týče první části mého dotazu, odpovím si opisem informací z nejmenovaného aukčního portálu, kdyby si někdo pokládal podobnou otázku, ať nemusí zbloudile hledat odpověď. Pravděpodobně je to přepis informací z přebalu. Pokud by to nějakým způsobem porušovalo jakákoli práva, ihned odeberu. Mám ovšem pocit, že je to prostě a jednoduše pokračování anotace, takže by to po zvážení někdo z moderátorů mohl přidat k místní anotaci k vydáním v letech 2006 a 2011:
"Domníváte-li se, že tato kniha je tlustší a je v ní víc textu než v prvním vydání Cizince v cizí zemi, nemýlíte se. Toto vydání je originál toho, co jako první Robert A. Heinlein vymyslel a dal na papír.
Dřívější vydání obsahovalo něco přes 160 000 slov, v tomto je jich kolem 220 000. Původní kniha byla velmi odlišná od toho, co se prodávalo čtenářům science fiction v roce 1961, kdy byla vydána, nakladatel si totiž přál některá zkrácení a vypuštění pasáží, které by tehdejšímu čtenářstvu nemusely být po chuti.
Listopadové vydání Astounding Science Fiction v roce 1948 obsahovalo dopis vydavateli, ve kterém byly navrženy tituly pro příští rok. Mezi nimi byl i příběh Roberta A. Heinleina Záliv.
Po dlouhém rozhovoru Roberta s vydavatelem Johnem W. Campbellem jr. bylo rozhodnuto, že se musí dát nějaký čas k napsání příběhů s fanouškem navrženými tituly, a tím byla doba do listopadu 1949. Heinlein slíbil, že dodá krátký text k navrhovanému názvu. Většina ostatních autorů se také přidala. Toto vydání pak bylo známé jako Time Travel.
Robert A. Heinlein měl problém, co napsat k přidělenému titulu. Mezi různými nepoužitelnými nápady se zrodil příběh o lidském dítěti vychovaném mimozemskou rasou. To téma bylo příliš široké pro krátkou povídku, ale Heinlein si o něm přesto udělal poznámku. Ten večer zašel do studovny a napsal si pár nápadů, které později odložil. Pro titul Záliv pak napsal úplně jiný příběh.
Poznámky zůstaly v kartotéce několik roků, pak Robert A. Heinlein začal psát to, co se mělo stát Cizincem v cizí zemi. Příběh se však nevyvíjel, tak ho odložil. Párkrát se k rukopisu vrátil, ale nakonec ho dokončil až v roce 1960: to byla ta verze, která leží před vámi.
V roce 1960 se nakladatelé obávali vydat Cizince v cizí zemi v té formě, v jaké byl, protože na něco takového nebyli lidé zvyklí. Tak, aby zabránili případným ztrátám, požádali Roberta A. Heinleina, aby text zkrátil na 150 000 slov, to znamenalo asi o 70 000. Než byli ochotní knihu představit veřejnosti, požadovali i jiné změny.
Vyjmout z dlouhého a komplikovaného textu skoro čtvrtinu byl nemožný úkol. Ale Heinleinovi se to během několika měsíců povedlo. Konečný součet slov byl 160 087. Heinlein byl přesvědčený, že víc to zkrátit nejde, a text v této délce nakladatel přijal.
28 let zůstala kniha v této podobě.
V roce 1976 vydal Kongres nový zákon o autorských právech, podle kterého, v případě, že autor zemře, může vdova nebo vdovec autorská práva obnovit, přičemž staré smlouvy se ruší. Robert A. Heinlein zemřel v roce 1988 a v příštím roce se mohla autorská práva obnovit.
Na rozdíl od mnoha jiných autorů si Heinlein uložil strojopis originálu, toho, který nebyl pro veřejnost, v kartotéce svých archivářů v knihovně California University v Santa Cruz. Vodva Virginia Heinlein Carmelová po čase požádala o kopii rukopisu a přečetla si ho zároveň s publikovaným textem. A došla k přesvědčení, že byla chyba knihu zkrátit.
Kopii strojopisu tak dostala Heinleinova agentka Eleanor Woodová. Ta také obě verze porovnala a souhlasila se znovuvydáním. Spojila se s vydavatelem a předala mu staronový rukopis.
Nikdo si nepamatoval, že v této knize byly provedeny takové drastické změny; během let se všichni vydavatelé a úředníci nakladatelství vyměnili. Takže je tato verze dokonale překvapila.
Souhlasili, že tento text je lepší než ten zkrácený, a rozhodli se tuto verzi publikovat. Teď tedy máte v konečně možnost vychutnat si originální a nezkrácenou verzi Cizince v cizí zemi napsanou Robertem A. Heinleinem."
Woro:
Na Tvoju prvú otázku neviem odpovedať.
Čo sa tej druhej týka, správne je „b“. O čo menej sa snažili Classic-i (tí zase raz ušetrili), o to viac sa musela snažiť knižnica.
Měl bych v podstatě 2 dotazy:
Čím se liší různá vydání? V anotaci je psáno, že vydání 2006 a 2011 jsou nezkrácená; v čem je tedy to z roku 1994 jiné (ochuzené)? A liší se poslední dvě vydání pouze typem vazby, nebo ještě něčím.
A druhý dotaz směřuje spíše k fyzické části knihy. Dostala se mi do ruky jen jedna knihy, a to vydanou v roce 1994. Jenže jsem při čtení měl dosti problémy "dostat se" k vnitřním částem stránek. Kniha prostě nešla otevřít natolik, abych každou chvíli nemusel luštit, jaké je asi to první/poslední písmenko (v některých případech bohužel nebylo skryto jen jedno) daného řádku. Vypadá to jako maličkost, a i když si na to u konci knihy začínáte zvykat, přeci jen je to dost otravné. Tedy: je to stejné u všech 1994-knih? Nebo se jen knihovna (kde jsem ji měl vypůjčenou) snažila o jakési posilnění vazby?
Předem díky
Autorovy další knížky
2002 | Hvězdná pěchota |
1984 | Dveře do léta |
1994 | Měsíc je drsná milenka |
2011 | Vládci loutek |
2020 | Cizinec v cizí zemi |
Nedá mi to a přidám dvě poznámky ke komentářům.
Že je to málo sci-fi? Takových knížek, kde je ze sci-fi nějaká "drobnost" je dost. A jsou mezi nimi vrcholná díla žánru.
Ani to, že nějaký ten fyzikální zákon je porušen není úplně výjimečné. Ale zrovna zákon zachování hmoty Heinlein podle mě neporušuje. Vždyť hmota se mohla přeměnit v nějakou energii, částice či co. To je názor absolutního fyzikálního laika, pokud se pletu, prosím znalce o vysvětlení.
Jinak je pravda že na Heileinovi je zub času asi vidět víc, než u jiných sci-fi velikánů. Ale to nevadí, čte se dobře.