Dějiny Řecka diskuze
Pavel Oliva , Pavel Hradečný , Růžena Dostálová , Vladimír Vavřínek , Konstantinos Tsivos
Antický svět dalekosáhle ovlivnil kulturní a společenský vývoj celé západní civilizace. Jakým směrem se však ubíral Peloponéský poloostrov po rozpadu tohoto světa? O vzniku a vývoji moderního řeckého státu od Byzance až do současnosti pojednává kniha renomovaných českých historiků. Píše se sklonek roku 2015. Od posledního 2. vydání uplynulo šest let. Evropu tehdy škrtila ekonomické krize, která je sice za námi, dokonce je nastartována nová epocha konjunktury a hospodářského rozmachu, ale starý kontinent, jehož je Řecko nejen jeho nedílnou součástí, ale do jisté míry i jakousi velmi citlivou „Achillovou patou“, se znovu propadá do nejistot a zmatků. Kdeže jsou doby, kdy si na počátku devadesátých let minulého století americký filosof a politolog Fukuyama stýskal nad „koncem dějin“ po pádu sovětského impéria, že z nedostatku událostí zmizí dějiny jako takové, neboť nebude, co by bylo hodno zaznamenání. Dnes je jich naopak přespříliš. Kontinent je kromě stupňujícího se fundamentalistického teroru, jenž hrozí vyústit ve střet civilizací, nejnověji zmítán nebývale silnou uprchlickou vlnou ze zemí Blízkého i Středního východu, arabské i subsaharské Afriky a dokonce i Dálného východu, jež hrozí smést dosud pevné a zavedené pořádky i stabilizované instituty a instituce. Řecko se jako hlavní přestupní stanice migrantů dostalo na první stránky světového i domácího tisku. V uplynulém šestiletí to ale není poprvé, předtím to bylo jeho nevyřešená a neskončená, nyní jen utlumená dluhová krize a věčně se opakující volby či referenda. To i skutečnost, že předešlé vydání je beznadějně rozebrané, vedlo Nakladatelství Lidové noviny k vydání dalšího aktualizovaného vydání. O ně se znovu zasloužil a touto cestou mu redakce převelice děkuje, dr. Konstantin Tsivos (roč. 1963), rodilý Řek, ale již dlouho žijící v Česku, navíc vysokoškolský pedagog (na pražské Filosofické fakultě UK přednáší řečtinu a řecké moderní a kulturní dějiny), jemuž se s obdivuhodnou nestranností podařilo načrtnout čtivý obraz řeckých dějin posledního dvacetiletí. Stal se tak fakticky šestým spoluautorem knihy. Vydání třetí.... celý text
Diskuze o knize (4)
Přidat komentář
@tartan já vím, už ji mám doma, ale i tak díky.
A podle mě je to hodně okrajově. Tak jak se v knihách z této edice obsahově zaobírají 20. stoletím, tak klidně by se takto mohli zabývat jakýmkoli obdobím. Konkrétně jen o starověku by kniha mohla mít tisíce stránek (a to třeba jen o Filippovi nebo Alexandrovi, či jakémkoli jiném obdoví ve starověku).
Ne, že by mi moderní dějiny vadily, ale to co mi vadí (hlavně na dějinách Řecka, ale i u jiných), je, že celý starověk (i středověk) je hrozně stručný a vtěsnaný do pár stránek a o moderních dějinách se zbytečně rozepisují a popisují vše do nejmenšího detailu... Štve mě to u hodně knih, ale u Řecka nejvíc, protože to má snad tu nejbohatší, nejobsáhlejší a nejzajímavější (starověkou) historii.
Keďže sa mi kniha zhodou okolností práve dostala do ruky a zatiaľ nikto neodpovedal na položenú otázku, tak odpoviem. Z rozsahu vyše 700 strán zaberá antika (a áno, jej autorom je P. Oliva) asi 70, byzantská epocha (autori V. Vavřínek, V. Hrochová, R. Dostálová) zhruba 150 strán, obdobie osmanskej nadvlády (autorkami opäť R. Dostálová a V. Hrochová) asi 30 strán. Potom už nasledujú moderné grécke dejiny. Takže staršie dejiny sú aj tu v menšine, ale nepovedal by som, že sú úplne okrajovo poňaté.
Chtlě bych se zeptat jestli je to v těchto dějinách stejné jako u většiny z této edice, tedy, že prvních pár stránek se zabývá starověkem a středověkem (opravdu hodně okrajově) a zbytek (92%) jsou jen moderní dějiny?
Vidím totiž v hlavních autrech Pavla Olivu, což je pro mě malou nadějí, že by se kniha mohla víc zabývat starověkým Řeckem...
P.S. nepochopím proč se jednotlivé knihy v této edici nejmenují např. "Dějiny Makedonie v 19. a 20. století" nebo "Moderní dějiny Ruska" atd... Vždyť to nejdou dějiny celého státu, když se to zabývá jen určitým obdobím = moderními dějinami.
Pri tejto edícii a tomto formáte dejín štátov to asi inak ani veľmi nejde. K starovekým dejinám Grécka existuje dostatok inej, aj domácej (hlavne českej) literatúry, takže to nemožno brať kriticky, že práve v tejto knihe je im venované menej priestoru na úkor novších dejín, zvlášť, keď pri iných knihách z tejto edície je ten pomer zväčša ešte tristnejší. Mne príde naopak logické, hoci mám takisto radšej staršie dejiny, keď to tak mám povedať, že gro pri tejto edícii je sústredené na moderné dejiny, pretože sú z hľadiska súčasnosti signifikantnejšie.