Faktomluva diskuze
Hans Rosling , Ola Rosling , Anna Rosling Rönlund
Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají. Máte pocit, že se stav světa zhoršuje anebo se dokonce řítíme do záhuby? Pak patříte k většině, která se mýlí. Budete-li se zajímat o fakta, zjistíte, že je to trochu jinak. Vlastně ne trochu. Je to naopak.
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2018 , Jan MelvilOriginální název:
Factfulness, 2018
více info...
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Naprosto skvělá kniha. Pohled na statistiku z jiného pohledu obohacený o mnohé autorovy poznatky z jeho cest a praxe. Líbí se mi také autorova sebereflexe.
O knize by se dala vést debata na hodiny a hodiny, což dokazují také některé komentáře níže (především ty kritické).
Rozdělení světové populace do čtyř úrovní je určitě zjednodušující, ale je mnohem praktičtější než dělání na rozvojové a rozvinuté státy. Rozdělit populaci dokonale je nemožné.
Autoři této knihy mají u mě obrovský respekt za svou práci, která světu přináší mnoho skvělých poznatků. O to více mě mrzí, že hlavní autor knihy Hans Rosling již není mezi námi.
Knihu maximálně doporučuji, člověk dostane jiný pohled na svět, který je velmi poučný.
Reakce na komentář Kattie - možná trochu domýšlivě a chybně si vyložím její komentář alespoň částečně jako reakci na svůj, ale doufám, že mi to promine – Uvědomuji si, že jsem to s kritikou této knihy trochu přehnal (a vím, že přeháním často). A možná mě k tomu vedly i citované věci. Máme si dát pozor, když někdo apeluje na naše dramatické instinkty (zkreslené testy, zveličování rozdílů mezi tím, jak lidé vidí svět a mezi tím jaký je). Máme se vyhnout stereotypům, představující určitý druh zkratky (i kritika médií a lidského pohledu na svět už je stereotypem, který je v mnoha knihách a mnoha lidem se líbí; dělení na to, co je dobré a špatné, čím se lidé mají a nemají řídit je vždy určitá zkratka a nikdy nemůže zahrnovat celou složitost problémů). Nemáme se příliš řídit médii (knihy obecně jsou médium, a pokud chtějí dosáhnout toho, aby byly známé, musejí většinou dělat totéž co ostatní a působit na dramatičnost, jinak by byly nudné a lidé by je nečetli – samozřejmě včetně této). Kniha dělá přesně to, na co si podle ní máme dávat pozor, a proto mi i zde její tvrzení přišla trochu prázdná. Ale možná i tak má smysl v tom, že upozorňuje na problém, i když jej není schopna jej vyřešit, ale možná bylo vhodné, aby to autor podotknul sám. Zajímavou otázkou by bylo, jak to udělat, aby existovala média, která budou informovat racionálně, ale myslím, že by je skoro nikdo nesledoval, protože by nebyla tak zajímavá. I s tím, aby charitativní a podobné organizace nehráli na city mám problém – nepochybuji o tom, že tyto organizace zkoušely dávat tvrdá data. Ale hraní na city je prostě na výběr peněz efektivnější a bez něj se vybere tak málo, že charita ztrácí smysl – nejvíce dávají právě ti, kdo jsou hraním na city nevíce ovlivnitelní. Navíc tvrdá data se mohou s odstupem času ukázat jako chybná, ať už kvůli metodice výpočtu nebo kvůli tomu, že dlouhodobý a krátkodobý dopad se liší (viz. také kniha Tyranie metrik), a to by byl pro organizaci velký problém. Experimenty s charitou také nejsou moc oblíbené – ale alespoň zde se to zlepšuje. Je to snadné, pokud to dobré, a to funkční je totéž – ale bohužel, často to tak není a jen málokdy se podaří najít řešení. Možná se na tuto knihu dívám s nedůvěrou a jinak než ostatní také proto, že jsme pesimista (a nejspíš ze mě nikdy nic jiného nebude), ale chápu, že ostatní na ni mohou mít jiný pohled.
Štítky knihy
naděje budoucnost chudoba, bída rozvoj osobnosti, osobní rozvoj dezinformace kritické myšlení fakta fakta a mýty
Obávám se, že právě ta statistika, respektive ta neseriózní, účelová a zavádějící práce s ní, tu knihu hrozně shazuje.