Gottwald a jeho doba diskuze

K této knize jsem se dostal tak, že nakladatelství Albatros Media mi poslalo do e-mailové pošty nabídku na knihy s padesátiprocentní slevou. Tak jsem se podíval o jaké knihy jde a jedna, Gottwald a jeho doba, mne zaujala (navíc, za 175,- Kč – no nekup to). Jsem totiž pamětník doby vrcholu kariéry tohoto zločince a vraha. Takže mne zajímá, zda se dozvím ještě něco, co jsem nezažil přímo na vlastní kůži. S Gottwaldem je totiž spojena už jedna z mých nejstarších vzpomínek z dětství: byl jsem nakupovat s mámou, v tehdy ještě soukromém krámku na rohu, jak se tenkrát chodilo: mléko do konvičky, rohlíky, vážené máslo. Běžný denní nákup (na lístky) … Fronta zákaznic (ženy tehdy ještě většinou doma vařily a staraly se o domácnost). Když tu přišla další zákaznice se slovy „Musím dostat nákup ihned, jsem komunistka, a mluví soudruh Gottwald, to musím slyšet". Jedině moje máma se ozvala s tím, že tu se stojí ve frontě, tak ať se paní pěkně zařadí a počká, až na ni dojde řada … Ostatní ženské ve frontě mlčely (symbolické předznamenání tupého souhlasu většiny národa s nastupujícím komunistickým terorem?). Takže máma se krátce se soudružkou pohádala, ta ovšem díky „mlčenlivé většině“ prosadila své. Bylo 25.února 1948. A pak jsem už zažíval všechno následující: znal lidi, okradené a vyhnané z vesnice, kde jejich předci hospodařili staletí, zavřené známé, ty, kteří "rukovali" k PTP, ve škole plačící spolužačku, které k ránu banda estébáků odvedla tatínka (pak jsme, jako třída, napochodovali do města se podívat do výkladu jednoho obchodu, kde byly vystaveny zásoby, zabavené jednomu reakčnímu „křečkovi“ – otci dotyčné spolužačky: pětilitrová láhev vajec, naložených ve vodním skle (kdo z mladých dnes vůbec ví, co to bylo) a dva štůčky nějaké látky na šaty … I přenosy procesu s Protistátním spikleneckým centrem a vřeštícím Urválkem. Až po neslavný konec, kdy ráno pan učitel (ano, já měl tehdy štěstí na ještě skutečně pana učitele, nikoli soudruha) nás vyzval otevřít učebnice na straně 2 a 3 a listy s těmito stranami (kterými začínaly všechny učebnice) vytrhnout a odevzdat – šlo o fotografie zločinců Gottwalda a Stalina, kteří dočasně vypadli z hitparády … A samozřejmě pamatuji i všechny ty výborné texty režimu posluhujících pohůnků v našich čítankách o nadaném dělnickém synkovi, který studoval, na svíčky nemaje, pod lucernou Marxovy spisy (jak jsem si přečetl v ukázce z Krollovy knihy, to tam nechybí), měl pod čepicí a stal se první dělnickým prezidentem. Přesto jsem si řekl, že se třeba dozvím i něco nového. Už podtitul knihy mi ale přišel dost pozoruhodný: „Bezmocný diktátor“. V čem bezmocný: vraždit občany vlastního národa (v případě třeba letců z Anglie dokonce hrdiny tohoto národa) a nakonec i své nejbližší a letité spolupracovníky – na to moc zřejmě měl. V čem tedy vlastně byla jeho bezmocnost? A chce snad autor jeho zločiny nějak „vysvětlit“, třeba oblíbeným že vrah nemohl jednat jinak? Ostatně, o Gottwaldových myšlenkových pochodech může autor psát jen fikci, své představy a domněnky. Žádný Gottwaldův deník neexistuje a sám Gottwald, i kdyby si něco takového psal, by se sakra rozmyslel (při znalosti praktik své StB) mu něco svěřit. O autorovi dotyčné knihy jsem ale na internetu nezjistil vůbec nic – co a zda vůbec napsal jiného, čím je (titul PhDr., u spisovatelů se běžně neuvádí tituly). Dokonce můžete nalézt informaci v jednom e-shopu, že autorem je Vladimír Liška, jinak autor řady knih, zabývajících se „záhadami“, historickými i politickými a také třeba UFO … Tedy naprosto anonymní či utajený autor, samo o sobě podezřelé. Pravda je, že na internetu jsou i ukázky textu, třeba z kapitoly Gottwald a protinacistický odboj. Zda jí ovšem předchází kapitola, jak se choval „odbojář“ Gottwald (třeba na rozdíl od Clementise) v době, kdy se Hitler a Stalin miliskovali jako spojenci, se v ukázkách nedozvíte (pochybuji, že v knize něco takového je). Přesto jsem hledal informace dále a k jako poslední instanci se obrátil na své oblíbené stránky Databáze knih. A tam jsem se asi jádro pudla přece jen dozvěděl: od čtenářky „maryzky“. Jestliže je totiž kniha napsána a vyzní tak, že po jejím přečtení čtenář (zde čtenářka „maryzka“) může udělat závěr (cituji) „Přiznám se, že nevím jak to hodnotit spravedlivě bez emocí … Pozdější dobu opravdu nevím- popsaný 50.léta v nejhorším slova smyslu o popravách- jenomže zase bouřlivá doba v 90. letech - vždyť to bylo pomalu stejný- jenomže pod taktovkou někoho jiného …“, pak to svědčí jen a jen o tom, že autor buď vůbec nepochopil, o jaké bestialitě vlastně chtěl psát nebo – ještě horší – tuto bestialitu chtěl jejím relativizováním dokonce obhajovat. Uvedený čtenářský komentář samozřejmě vypovídá i o jeho autorce, ale mně hlavně jasně říká, jak se asi kniha povedla, jak „pravdivě“ asi popisuje dobu a jednoho z hlavních strůjců této doby. Toto naprosto nehorázné srovnání dvou dob, které jsem obě prožil a vím o nich opravdu dost (90. léta jsem ovšem prožil daleko aktivněji, než, jako malý kluk, léta po roce 1948), mi jasně řeklo, že je zde nanejvýš akutní nebezpečí koupě literárního a hlavně politického šmejdu. Nechci autorovi křivdit, riskovat ale nebudu. Nechci takového autora (jak se mi alespoň jeví ve smyslu toho, co jsem napsal výše) koupí finančně podporovat (ani nakladatelství, které ho vydává) a nehodlám ani s četbou utrácet čas. Takže reklamní akce Albatrosu i s výhodnou 50% slevou zde u mne nakonec neuspěla. Díky paní „maryzce“, které tímto děkuji.