Helgoland diskuze
Carlo Rovelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501157/bmid_helgoland-lX7-501157.jpg
4
22
22
Čo je kvantová fyzika, ako ju objavili a čo vypovedá o nás? Odpoveď na tieto otázky formuluje Carlo Rovelli s preňho typickou filozofickou a kultúrnou hĺbkou, pričom jeho texty zostávajú jasné, výstižné a často priam lyrické. Začína opisom zrodu kvantovej fyziky na fascinujúcom ostrove bez stromov Helgoland v Severnom mori, kde sa mladý Werner Heisenberg liečil zo sennej nádchy. Práve tam prvý raz zazrel za klasickou mechanikou neobyčajné a prekrásne vnútro reality. V Rovelliho rozprávaní ožívajú géniovia svojej doby, približuje nám ich zvláštne pokusy, cez ktoré sa snažili pochopiť kvantovú teóriu, a objasňuje, prečo uznáva interpretáciu reality založenú na vzájomných interakciách a vzťahoch. Pokúša sa vysvetliť význam a vplyv tejto novej vízie sveta na filozofiu aj na chápanie seba samého. Sám hovorí: „Pochopenie, že neexistujeme ako autonómne subjekty, nám pomáha oslobodiť sa od pripútania a utrpenia. Práve pre svoju nestálosť, pre absenciu každého Absolútna má život zmysel a je drahocenný... sme len obrazmi obrazov. Realita vrátane nás samých je iba slabým a krehkým závojom, za ktorým... niet ničoho.“... celý text
Literatura naučná Technika a elektro
Vydáno: 2022 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Helgoland, 2020
více info...
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
k otázce čtenáře witiko:
nemám knihu u ruky, ale pokud to není krkolomnost překladu (viz čeština a její lexikální negace, gramatická negace a záporová shoda), pak nemyslí se ve druhém případě (ani spící ani bdící) spíš to, že objekt získává vlastnost teprve k okamžiku interakce s jiným objektem/pozorovatelem?
Autorovy další knížky
| 2020 |  Řád času |
| 2018 | Realita není, čím se zdá |
| 2016 | Sedm krátkých přednášek z fyziky |
| 2023 | Helgoland: O vzniku a smyslu kvantové teorie |
| 2024 | Biele diery |
K odpovědi čtenáře "los": Díky, teď jsem si všiml, že už v prvním případě (s. 54) autor výslovně obě varianty, zdá se, spojuje, když píše: "Kočka není ani vzhůru, ani nespí. Je ve stavu kvantové superpozice bdící a současně spící kočky." Z toho se tedy zdá, že varianta "ano i ne" je jenom to, co vlastně vyjadřuje ta paradoxní superpozice, zatímco varianta "ani ano, ani ne" je realita toho, co až do okamžiku pozorování ví pozorovatel. Snad tomu rozumím správně.
Ještě mě ale napadá jiná komplikace: Ano, objekt získává vlastnost teprve v okamžiku interakce (tj. vztahu), takže kočka bude vzhůru, nebo bude spát, teprve až poté, co to někdo bude reflektovat. Nicméně to může být i sama kočka nebo kdokoli, kdo bude v krabici zavřený místo ní. Představme si situaci, kdy se sám zavřu do krabice (nebo místnosti) s tím zařízením, budu rozumět pokusu a pokud neusnu, budu schopen si uvědomit "neusnul jsem". Žádná superpozice tedy z mého hlediska nenastane. Jsem (prvním) pozorovatelem sebe sama. Někdo jiný ale bude u té zavřené krabice stát a bude situaci vnímat ve stavu kvantové superpozice. Ta ale ve skutečnosti nenastala, protože ještě před tím, než on krabici otevře, aby mě spatřil bdícího, já sám přeci vím, že jsem neusnul... Znamená to, že on se pletl, zatímco já mám pravdu? Jak vlastně můžu mít jistotu o stavu superpozice (čehokoli), když objekt, jehož vlastnosti zatím neznám, mohl nabýt nějakou vlastnost už pozorováním někoho přede mnou? Předpokládám tedy, že pořadí je tady rozhodující a doufám, že nemůže nastat ten paradox, že superpozice platí i tak, takže ačkoli já vím, že jsem zůstal vzhůru, on mě po otevření krabice může najít spícího... :-) Připomíná mi to, co autor píše v kapitole Provázání (s. 86-91) o pozorování provázaných částic ve Vídni a v Pekingu, ale tady o provázání nejde...
V každém případě se mi zdá, že ta prázdná síť vzájemných vztahů, jež teprve vytvářejí "něco", se vyššími živočichy a zejména člověkem obohatila o schopnost sebereflexe. Protože už sebereflexe je zvláštní formou pozorování, vztahu a informace. Objekt jakoby tedy mohl nabývat vlastnosti i sebeuvědoměním, což je vlastně další varianta, jak propojit mikrosvět kvantového světa a teorií mysli, jak o tom autor píše v závěru.