Hostinec U kamenného stolu diskuze
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237944/bmid_hostinec-u-kamenneho-stolu-l0p-237944.png
4
318
318
„Navštivte klimatické lázně Džbery pod Skálou, které se vypínají 703 m nad hladinou mořskou, kde se v nádherném okolí nacházejí překrásné procházky stinnými lesy a ptáčkové zpívají chválu Hospodinovi! Doporučujeme zříceninu hradu Plž, odkud se užaslým zrakům otevírá úchvatné panoráma. A penze je tu tak levná, že nemocný nejen nabude ztraceného zdraví, ale ještě hodně ušetří…“ vyzýval sugestivně barevný prospekt. V prospektu už nestálo, co laskavý čtenář záhy pozná: že totiž s Karlem Poláčkem, géniem českého humoru, navštíví hotýlek U kamenného stolu, seznámí se s jeho letními hosty a dosyta se zasměje. Právě zde se totiž odehrávají komické i láskyplné střety mezi pražskými výletníky a místními výtečníky. Humor nelze vykládat, humor se musí číst: „Během tohoto výjevu stál hostinský jako sloup a jeho tvář se zabarvila do temna. Bručel jako letící chroust; bylo zřejmo, že je čímsi nespokojen a že by kohosi nejraději viděl za sedmi horami a sedmi řekami.“... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Kniha zřejmě původně vyšla v roce 1941 v nakladatelství František Borový v Praze. Pravděpodobně až následně ji vydalo ještě v témže roce nakladatelství Lidových novin, domnívám se, že pro své předplatitele. Poprvé jsem se s ní setkal ve vydání z roku 1959 z nakladatelství Československý spisovatel.
Zřejmě z této knihy, snad z předmluvy, pochází má prvotní informace o tom, že kniha byla původně vydána pod autorstvím Vlastimila Rady. Ten údajně z rukopisu odstranil několik líčení týkajících se hry v karty, která by bývala příliš svědčila o autorství Karla Poláčka, což v době okupace bylo přinejmenším nebezpečné. Tehdy je prý nahradil texty věnovanými tenisu.
Netuším, zda je možné, že by se původní text knihy někde zachoval. Nevím ani, zda je rukopis psán v ruce, a tedy, zda jej pan Rada musel celý v ruce přepsat, nebo zda byl nakladateli předán ve formě strojopisu. Uvítám jakékoliv informace k tomuto tématu.
Knížka je pro mne srdcovkou. Už dnes netuším, zda jsem ji nejdříve četl, což předpokládám, nebo jestli jsem ještě předtím zhlédl v kině její filmovou adaptaci.
Knížku mám velice rád. Mnohé postavy se pro mne staly ikonami. Samozřejmě, jako každé, je i této knize možné mnohé vytknout.
Já za svoji osobu především smekám před oběma autory, jak před panem Poláčkem, který v bezvýchodné atmosféře okupace, a tušení vlastního krutého osudu dokázal napsat knížku, která dodnes dokáže potěšit a pobavit, tak před panem Radou, který v té těžké době dokázal panu Poláčkovi pomoci přesto, že při odhalení by pravděpodobně musel čelit represím, které si my již dnes nedokážeme představit. Do textu hotové knihy zřejmě zasáhnout musel, a je úžasné, že i přes tento zásah výsledkem byla kniha, která dodnes dokáže potěšit. To, že její filmové zpracování máme možnost pravděpodobně každoročně zhlédnout v televizi rozhodně svědčí pro to, že kniha, která mu byla předlohou je opravdu dobrá. Dávám 4 x *.
-
2019 02 23
A začínám váhat i nad tou pátou, kterou by si autor nejspíš zasloužil. Snad až si to přečtu znova. Jsem šťastný, že se mi podařilo získat ono 1. - 2. vydání knihy, ještě z vydavatelství Lidových novin a vydané právě pod jménem p.Vlastimila Rady.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Čtu výtečnou knihu Martina Daneše Rozsypaná slova (Vydalo DRUHÉ MĚSTO, r.2020). Teprve zde (kap.22) jsem získal zřejmě poslední informaci, jak to bylo s vydáním této knihy (Lidové noviny v r.1941 a Fr.Borový 2x v létech 1941 a v r.1942). Autorem je opravdu Karel Poláček. Ale zásluhou konfidentů, zejména z Vlajky F.Ryse-Rozsévače přišlo na tehdejší Cenzurní úřad anonymní udání, že na knize uvedený autor Vl.Rada, tuto knihu nenapsal. Pravý autor je Karel Poláček (který měl v té době zákaz jakékoliv tvůrčí veřejné činnosti jako Žid). O vydání knihy se zasloužilo mnoho statečných lidí, zejména Rudolf Jílovský (od roku 1939 do roku 1944 byl uměleckým ředitelem nakladatelství František Borový. V průběhu druhé světové války se podílel na činnosti odbojové skupiny Parsifal Arnošta Heidricha a na jaře 1945 byl vězněn na Pankráci).
Aby se předešlo dalším podezřením a aktivitě konfidentů v této věci, dohodl se vydavatel s pravým autorem, že knihu mírně "odpoláčkuje".
To se skutečně stalo a v nakladatelství F.Borového vyšla v právě v létech 1941 a 1942 požadovaná úprava.
Proto i ty rozpaky nad knihou.