I, City diskuze

I, City
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447954/bmid_i-city-79O-447954.jpeg 4 15 15

Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: I, City is a novel about the city of Most in north Bohemia, an ancient city founded on a primeval wetland that was literally "relocated" to get to the brown coal beneath it. The city is the narrator, telling its own story through its inhabitants, who make their "appearances" in fleeting, ghost-like vignettes, Joycean epiphanies straight out of a Bohemian Dubliners. The "I" that purports to be Most seems to be an entire consciousness, at enough of a remove from the town itself that he, she or it can see and can know seemingly everything, past and present. As Most's inhabitants emerge from the pollution, or from the swamp of the town's founding, we find not individuals but representatives. Theirs are historical lives that mistrust history, or that live it at least with typical Czech irony. This abstraction, Brycz's making of archetypes, isn't accomplished in a spirit of abuse. Brycz obviously loves his "small" people, and has more than sympathy—he is one of them. As Brycz makes fictional people say factual things and factual people (Kafka, the Pope, the last president of Communist Czechoslovakia, Gustáv Husák) say fictional things, post-modernity via Marquez and other so-called Magical Realists makes its almost requisite—though noiseless—appearance. Awarded the prestigious Jiří Orten Prize in 1999, I, City is many things: a novel-in-stories, a series of lyrical prose sketches in the best easterly European tradition of Danilo Kiš, or Isaac Babel.... celý text

Diskuze o knize (2)

Přidat komentář

DriftBooks
09.06.2013 5 z 5

z recenzí: (…) Sbírka „Jsem město“se stala literární událostí. Upoutala především její nápaditá kompozice: dvaačtyřicet krátkých povídek je zde prezentováno jako různorodé podoby nového města Most, které je jejich vypravěčem. Hned v první podobě se píše: „Jsem městem a novým městem, nejsem pamětník. Popisuji jenom to, co vidím.“ (s. 7) V druhé podobě zase: „Někdy bych se chtělo sejít se svým starým městem.“ (s. 10) Autorovi se podařilo vytvořit široký prostor pro protichůdné vnímání tohoto textového pásma. Můžeme jej považovat za barvitý popis současnosti a také minulosti města, jejž doprovází celá řada místních názvů, nebo naopak za jakousi novodobou mytologii, které je samo město strůjcem, která ho zabydluje příběhy odehrávajícími se v jeho prostoru. Povídky jsou jakoby letmo načrtnutými příběhy, jež se více soustřeďují na postižení nálady, zanechávají ve čtenáři svérázné pocity, a nikoliv vyslovitelné zážitky z četby (což může být ovšem pro čtenáře minus). Například „Podoba sportovní“ popisuje místní duch mostecké sportovní haly složený z potu vypařeného při sportování a z rytmu pořádaných koncertů, hromadným protagonistou následující „Podoby májové“ je třída maturantů, která se nedohodne na tablu a jejíž absoventi pak každoročně v květnu hledí do prázdných výloh. (Erik Gilk / Aluze 3/2001)

DriftBooks
09.06.2013 5 z 5

z recenzí: (…)Pojetí života a města, které je u moderního člověka jeho nejčastějším rámcem, splývá v Bryczově básnické knize Jsem město do podoby proměnlivého, amébovitě vyhlížejícího, někdy přátelského, jindy nevraživého organismu, který dýchá vlastními plícemi a pohybuje se na svých končetinách jako nějaký prahorní tvor. Organismus města, kterým je sice město bezejmenné a mnohovrstevnaté, ale za nímž tušíme i velmi konkrétní vedutu severočeského Mostu, místa s posuvným gotickým chrámem, s kopcovitým výčnělkem Hněvína, s barvotiskem stárnoucích prvorepublikových činžáků, ustupujících anonymnímu sídlišti, panelovému a betonovému labyrintu nicoty, získává v Bryczových básních v próze podobu archaicky heroickou, historicky okupační a nostalgickou, nevinnou nebo hříšnou, pohádkovou až hollywoodskou, nekonkrétně poetickou či konkrétně fotografickou a sudkovskou. Přechodný cirkusový stan se v Bryczově podání stává stejně plnohodnotným toposem jako hřbitov, kaple, hospody a nemocnice, zdevastované a opuštěné továrny. Na rozdíl od rozměrných epických celků, ve kterých je Brycz někdy až zajatcem svého košatého vyprávění, jsou textové miniatury v knize Jsem město básnivě sevřené a lakonické, mířící do hloubky víc než do neohraničené šíře…(czechlit.cz)