Inheritance diskuze
Christopher Paolini
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 4. díl >
Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace! Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje. Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat? Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců! ISBN 978-80-253-5858-0 (soubor 2022)... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , Fragment (ČR)Originální název:
Inheritance, 2011
více info...
Diskuze o knize (13)
Přidat komentář
Monumentální, i když místy rozvleklé zakončení dračí tetralogie. Ale jako u prvních třech dílů, na tak mladého autora úctyhodná práce. Stále mne okouzluje originalita zpracování draků a myšlenka Eldunarí, která v tomto závěrečném dílu dodala příběhu neskutečné možnosti.
Pokračuji spoilery:
Paolini rozpracoval tolik dějových nitek, že ještě po závěrečném přemožení Galbatorixe to trvá několik desítek stránek, než je všechny náležitě ukončí. Všechna společenská uskupení se vyrovnávají s nastalou politickou situací a vzhledem k tomu, jak detailně je autor rozpracoval v předchozích dílech, to podle mne provedl nejlépe, jak to šlo.
Velmi se mi líbil zvrat - únos Nasuady a následný přerod Murtaghova charakteru. Co se týče finálního souboje Eragona a Galbatorixe, je podle mě napínavý, neotřelý a se zcela překvapivým závěrem.
A ochranné zapomínací kouzlo, chránící schované Eldunarí na Vroengardu, je naprosto úžasně popsané…
Jedinou slabinou knihy jsou podle mne postavy, které se jen mihnou a nejsou pro děj nijak důležité, ani nefungují jako dokreslení atmosféry a jen knihu zbytečně nafukují. Totéž se dá říci o některých dialozích, kterým by zkrácení prospělo. Také nenaplněná láska k Arye mne trochu zklamala (prostě mám rád dobré konce). I když to vlastně předpovědělo proroctví už v prvním dílu...
Každopádně u mě kladný dojem převažuje nad zmíněnými kosmetickými nedostatky a dávám 5*.
Jak napsal Suou, konec mě zaskočil ve stejných věcech jako jeho. SPOILER!!! (Myslela jsem, že Arya s Eragonem spolu budou, jelikož Angela předpověděla, že bude s někým urozenym. Ale nic takového tam nebylo, to mě mrzí.) Kniha se jinak dobře četla, byla lepší než Brisingr.
je to skvělí, po dočtení jsem si musela dát týden pauzu od dalšího čtení, jak mi to utkvělo v hlavně a musela jsem pořád na vše myslet, kéž by byl další díl ....
Děj od začátku šlape, napětí se stupňuje, a pak... se člověk nestačí divit jak mohl Paolini závěr skvěle rozjeté série odfláknout tak nehorázným způsobem. Velkolepý konec se nekoná - cesta k síni, kde sídlí Galbatorix se hemží přihlouplými nástrahami a poté Eragon vše vyřeší tím, že donutí Galbatorixe, aby si uvědomil, co udělal, a on se zasebevraždí - opravdu poutavé. Pak ono rozvleklé povídání o Eragonovu opouštění Alagaesie a zpola otevřený konec... Jako by Paolinimu došly na konci nápady, jako by jej už přestalo bavit psát.
Zakončení série bylo super. Galbatorix je konečně mrtví :D. Ale docela mě zklamalo,že Eragon odejde z Alagaesie
Po pravdě už si ani nevzpomínám, kdy to vlastně začalo. Tuším, že to bude nějakých 8 let zpátky, nicméně jistá si nejsem. Abych však přešla k věci - dnes je tu poslední díl. Držím ho v rukou, z obalu na mě mrká zelený dračí krasavec a já jsem na rozpacích. Nečekala jsem happy end a taky nepřišel. Ani troch se mi nelíbí, že si Paolini nechává otevřená vrátka. Úplně na férovku, tohle je z mého pohledu otevřený konec. Navíc, víte, nechci být zlá, ale většin autorů se knihu od knihy zlepšuje. Paoliny? Kdepak, ten se knihu od knihy zhoršuje!
Eragon je pořád stejně roztomiloučký ťunťa, Safira je pořád ta krásná dračice, ale jsou svým způsobem úplně jiní. Zbožňuji tu část, kde přišli na svá pravá jména. To, jak poznali čím doopravdy jsou. Ačkoliv to, co potom následovalo, tedy zjištění, že celých těch 8 let jsem žila v mylném domnění, že existují všehovšudy jen 4 vejce, to už se mi tak nezamlouvalo. Vlastně mě to svým způsobem zklamalo. Hromada dalších vejcat. No, víc bych uvítala, kdyby byl Maličký na konci stoprocentně šťastný. A to podle mého nebyl, protože Arya je pitomá a musí mít všechno. Kdo se takhle chová? Jen elfové!
Jo, vždycky jsem jí zbožňovala, ale asi jsem na to už moc velká. I kdy má teď draka, i když je Jezdec a zároveň královna elfů. Nebo spíš právě proto, že je královna. Neměla být. Buď měla mít vejce (tedy draka, Fírnena) nebo korunku. Alespoň Roran mi udělal radost, má krásnou holčičku a doufejme, že se naučí číst. Jeho postava ale bohužel stále silně připomíná Chucka Norrise (4 jede na koni, nejí, nespí a pak dorazí do boje a 3 další dny drtí nepřátele, jasně). A Murtagh s Trnem… inu, rozhodli se jet trucovat na sever. Podle mě mohli oba docela klidně odletět z Eragonem a Safirou, protože ti odešli trucovat mimo Alagesii. To je další neuzavřený příběh! K vzteku! A víte, když už nemohl zůstat Eragon s Aryou, mohl být alespoň Murtagh s Nasuadou, ale to ne, to jen pod autorovu úroveň.
To jediné, co mě silně potěšilo je to, že Galbatorix je mrtvej a Šruikan taky. Konečně.
Za zmínku určitě stojí, že kapitoly jsou za sebou poskládané úplně hrozně. Je to nápor, nutí vás číst. Chápu to, ale ve chvíli, kdy děj dojde do jedné z nejnapínavějších částí je konec kapitoly. A následujících pět kapitol řeší něco úplně jiného! A pak, když už člověk začne řešit, co se tedy stane v těch pěti kapitolách - hop - a jsme zpátky u předchozího děje, který už nás teď zase tak nezajímá.
Knížka má dozajista mnoho plusů, nicméně má také mínusy. Dlouho jsem přemýšlela, jak si ji zařadit. Nakonec jsem však došla k závěru, že první díl jsem milovala. Druhý díl jsem měla vážně ráda. Třetí ušel a čtvrtý také ušel. Je to moc zajímavá série, to nepopírám, ale svým způsobem mě hrozně zklamala.
Eragonův příběh byl zajímaví a občas i smutný. První část knihy byla jaksi utahaná a zdlouhavá, ale pak se to změnilo v napínavý děj k zamyšlení.
Překvapil mě Roran. Vypracoval ze sebe obávaného bojovníka a poté i dobrého rodiče.
Solembumův výrok byl pravdivý, pevnost duší mě velice překvapila. Nečekala jsem, že tam najdou takové bohatství. Zajímavé.
Svým způsobem jsem čekala na to, kdy Galbatorix zajme Nasuadu. A stalo se. Avšak to, že se jí pokoušel Murtag vysvobodit, to jsem slova v knize doslova hltala. Murtag byl už od začátku můj oblíbený. Kdyby tam pro něj autor neudělal místo, nevím jak by si Eragon poradil s králem.
Když Angela věštila Eragonovi budoucnost, říkala jsem si: "Taková bláznivá ženská mít pravdu nemůže." Nevěřila jsem tomu, že by Eragon se Safirou mohli opustit Alagaësii. Avšak se to na konci stalo.
Trochu mě zasáhla smrt Islanzadí. A elfskou královnou se stala----- překvapivě Arya. Elfku jsem měla vždycky ráda, ale trochu mě vadilo, že byla imunitní vůči lásce k Eragonovi. Ale ona se nestala jen královnou, nýbrž i jezdcem. To mě spadla brada. Nikdy by mě to nenapadlo.
A úplně na konci čekala nová překvapení. Uragalové i trpaslíci již se mohou stát jezdci, Nasuada na trůnu, Uru'baen přejmenován na Ilireu. A poněkud skličující - Eragon opouští Alagaësii kvůli výcviku nových jezdců a ochraně dračích vajec. Ke konci jsem ještě doufala, že by si Murtag svůj odlet rozmyslel a zůstal by s nevlastním bratrem, ale bohužel ne. A ještě mi vadilo: málo rozvětvený boj s Galbatorixem, čekala jsem na něj a těšila jsem se. Potom když jsem to četla... prostě bylo toho málo.
Paolini má své nedostatky, ale má spoustu věcí, díky kterým se mu téměř žádný spisovatel nevyrovná. Tato série je legendární. Já osobně dávám přednost pořádným knihám s více než čtyř set stránek a Odkazy dračích jezdců to splňují.. V některých chvílích mi bylo do breku a někdy jsem zase měla nutkání se zasmát. Autor má u mě poklonu. Tento díl je podle mě nejlepší ze všech, ale je těžké si vybrat.
Když jsem knihu dočetla, pocítila jsem, jako by pocit prázdnoty :D Doufám, že se k Eragonovi ještě někdy vrátím.
Nebylo pro mě lehké se po tolika letech rozloučit... Na konci se mi chtělo brečet a knížku nikdy nedočíst, bylo to loučení se s někým, kdo se mnou byl tak dlouho... Moje citovka..
Odkaz dračích jezdců se mi dostal pod kůži hned od prvního dílu. Když shrnu první až třetí díl je to velkolepý příběh o obyčejném farmáři, který se stane poslední nadějí ve svobodou Alagaesii, která je sužována velmi obávaným a mocným Galbatorixem. Už od prvního dílu je nám jasné, že to hlavní hrdina nebude mít tak jednoduché, jak to obvykle bývá. Nakonec se však s pomocí dostává až na konec svého cílu a poráží mocného krále.
První, druhý i třetí díl jsou velkolepá díla, která nám ukazují velice složitý svět, který má svou důležitou historii, která zde také hraje velkou roli (hlavně na konci). Avšak co se týče čtvrtého dílu, jsem trochu zklamaná. Čtvrtý díl je podle mne hodně ochuzen o různé historické odbočky a zajímavosti a tak podobně, místo toho tu máme vyčerpávající popisy méně důležitých "bitev", ať se týkají Vardenů nebo samotného Eragona, a krajiny, kterou už tak dobře známe (kromě Urubaenu, kam jsme se vlastně zatoulali jen vzpomínkou a Vroengardu). Nu což, říkala jsem si, že to třeba vynahradí samotný konec. Bohužel ani to tak nebylo. Souboj Eragona a Galbatorixe (na který jsme všichni tak dlouho čekali a byli jsme na něj tak dlouho připravováni) byl vtěsnán do pár stránek a král vybuchl ve světelné kouli. Abych pravdu řekla, dost jsem vlastně netušila, co se na konci stalo, jestli je mrtvý nebo zmizel. Zjistila jsem to, až když vlastně řekli, že vybuchl.
Moc se mi však líbil způsob, jakým ho Eragon přemohl, přesto mi připadal jeho konec až moc rychlý. Osobně jsem čekala velkolepější konec, při kterém se dozvíme více informací i o samotném Galbatorixovi.
Podle mého čtvrtý díl lehce pokulhává za ostatními.
Líbilo se mi však, že tam na konci popsal i situaci po ovládnutí země. Většinou to v posledních dílech nebývá a my si to musíme trpělivě domýšlet. Sice jsme s Eragonem prožívali více nových dobrodružství, přesto by možná tři knihy stačily.
Každopádně vyzdvihuji Paoliniho styl psaní, s kterým se opravdu můžou chlubit jen dobří autoři. Dokáže krásně popsat nejen krajinu, ale i výborně charakterizovat postavy a vymyslet příjemný příběh, který na konec končí důstojně a tak jak si každý zaslouží.
I když jsem trochu zklamána jednoduchostí posledního dílu. Celou triologii Odkazu dračích jezdců hodnotím 5 hvězdami. Myslím, že poslední díly se píšou opravdu těžko, hlavně když si autor připraví takhle krásnou půdu. Těžko se pak splňují všechna očekávání.
Určitě se budu těšit na další díly či aspoň dodatky k této sérii, které by nám odkryly více informací o tom jak si Eragon se Safirou počínají v jiné zemi.
Už se těším, až si knížku půjčím v knihovně :) Netrpělivě jsem čekala, po dočtení Brisingra, až tento díl konečně vyjde :)
Já se tak těším až se začtu do posledního dílu odkazu dračích jezdců. MIluju tuhle sérii, miluju Eragona, Safiru a Aryu.. :)
Štítky knihy
draci elfové kouzla trpaslíci americká literatura pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2004 | Eragon |
2012 | Inheritance |
2006 | Eldest |
2020 | Spát v moři hvězd. Kniha I. |
2009 | Brisingr |
Mám nové informace od Fragmentu: v září nám vyjde v češtině The Fork, the Witch, and the Worm! :)))