Intelektuálové diskuze
Paul Johnson
Práce známého publicisty a spisovatele, bývalého šéfredaktora listu New Statesman, zkoumá, zda mají někteří čelní intelektuálové morální právo radit lidstvu, jak se má chovat. Jakým způsobem dospívají ke svým závěrům? Jak pečlivě prověřují své důkazy? Jak velká je jejich úcta k pravdě? Jak uplatňují veřejně vyhlašované zásady ve svém soukromém životě? Jaký je jejich vztah k penězům? Jak se chovají k životním partnerům, dětem – vlastním i nevlastním? Jak jsou oddání svým přátelům? Máte jedinečnou možnost seznámit se s: K. Marxem, J. J. Rousseauem, L. N. Tolstojem, E. Hemingwayem, B. Russellem, B. Brechtem, J.-P. Sartrem a dalšími… Obsah: Jean Jacques Rousseau: „Zajímavý blázen“ Shelley aneb Bezcitnost ideí Karel Marx: „Hrozné, do nebe volající kletby“ Henrik Ibsen: „Naopak!“ Tolstoj: Starší bratr Pánaboha Hluboké vody Ernesta Hemingwaye Bertold Brecht: Srdce z ledu Bertrand Russel: Případ logických nesmyslů Jean-Paul Sartre: „Malá koule chlupů a inkoustu“ Edmund Wilson: Oharek vyrvaný z ohně Ztrápené svědomí Victora Gollancze Lži, bohapusté lži a Lillian Hellmanová Úlet rozumu Vydání první... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2001 , Návrat domůOriginální název:
Intellectuals, 1988
více info...
Diskuze o knize (32)
Přidat komentář
Omlouvám se. Ještě jednou jinak. Podívejme se na to z tohoto úhlu: vypustí-li nějaký obzvlášť zhýralý a zvrhlý intelektuál (a tací asi jsou podle P. J. skoro všichni) do světa myšlenky, idee, které sice mohou znít líbivě a lákavě, na povrch spravedlivě, ale v jádru jsou iracionální a nemorální a lidé se jich později ujmou a přivedou je k životu, kdo si více zaslouží odsouzení? Ti, kdo například hlásali, že kapitál se má rozdělit mezi všechny, nebo ti, kterým se ten nápad zalíbil a začali ho s puškami v rukou zabírat a "rozdělovat"? A jinak, jsme-li okouzleni šlechetnými myšlenkami filozofů a zjistíme-li posléze, že oni sami tak vznešení nebyli, je to důvod vzdát se těch myšlenek, obohacujících náš život? Zahodit je a nadále žít přízemně? Když mohli oni, proč ne já?
Jistěže nechci bránit žádného mizeru, byl-li v životě opravdu mizerou, ale nehrajme si spolu falešnou hru na svůdce a svedené. To nejsou žádné naivní panny, které má ochraňovat "poselství" této knihy, ale může být tak maximálně vědomostním doplňkem pro dospělé, sebevědomé, racionálním uvažováním obdařené lidi, schopné minimálně vnímat základy lidské morálky. Pro lidi, kteří nedají jen na to, co jim kdo řekne, nebo napíše, ale kteří sami dokážou skrze rozum, ale i srdce vnímat to, co je podstatné. Je-li ještě nějaký rozum na tomto světě.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Dějiny 20. století |
| 1999 | Dějiny křesťanství |
| 2007 | Dějiny židovského národa |
| 2003 |  Napoleon |
| 1998 | Zrození moderní doby: Devatenácté století |
Souhlasím s Lectorem. Označit pouze levičáky za intelektuály je trochu podpásovka, mezi tzv. pravičáky se jich také najde nemálo. Pouze - když nad tím tak přemýšlím - je otázka, nakolik jsou tito tzv. pravičáci opravdu pravicoví. Namátkou mě napadá Petr Fiala, ODS. U něho jde spíš o mimikry... Ale v každém případě soudím, že intelektuálové jsou obecně spíš neštěstí lidstva bez ohledu na politické zabarvení. Celé dějiny nás pomalu a jistě zavádějí do pekla. Čest světlým výjimkám, leč i tady platí, že výjimka potvrzuje pravidlo.
A děkuji za informaci v posledním odstavci. To je skutečný bonbónek!