Jak jsem potkal ryby diskuze
Ota Pavel
Autobiografické životní osudy od dětství přes léta dospívání až ke dnům zralosti, v pozadí s dobou válečného strachu i mírového vydechnutí, k hodinám a dnům životní síly i těžké choroby, k útěkům na milovanou řeku a k rybám, mlčenlivým přátelům.
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) psychologie rodina mezilidské vztahy sportovní rybolov rybolov, rybářství, rybaření české povídky Národní knihovna ČR Berounsko Ota Pavel, 1930-1973 klasická literaturaČást díla
Bílé hřiby
1974
Boty Made in Italy
1974
Černá štika
1974
Dlouhá míle
1974
Dlouhý Honza
1974
Autorovy další knížky
2007 | Smrt krásných srnců |
2004 | Jak jsem potkal ryby |
2013 | Zlatí úhoři |
2004 | Plná bedna šampaňského |
1989 | Výstup na Eiger |
Odporná knížka. Tohle téma ryby mě ani nezajímá. Proč jsem si to vůbec vybral?! Asi jsem měl chuť se zabít nebo co?! Ani svý úče na matiku bych to nedal, no i když :). Divím se, že tohle téma zabere tolik stran. Ne že by byla kniha dlouhá, ale zabralo mi to celkem dlouho přečíst, protože se mi absolutně nechtělo. Opravdu jsem se ztrácel jednou v ději, protože jsem byl znuděnej a tohle mě totálně zabilo! Do teď si ani nepamatuji, kde se příběh odehrával. Nezdá se mi normální, že každá postava tu chodí ve slipech nebo je nahá! To jsou jako všichni chudí nebo co?! Všechny postavy mě tu sraly. Hlavní postava byla introvert, byla naštvaná kvůli kravinám a byla ÚCHYLNÁ jako každá postava v knížce. Úchylnej byl jeho táta, strejda, bráchové, cizí chlap ve stanu a každá jiná postava! Kapitola, kde všichni zemřou byla ze všech nejlepší. Fakt jsem jim to přál, ale nakonec se zjistilo, že to bylo jinak a já musel dál umírat u čtení týhle srajdy. Kdybch chtěl někoho doopravdy zabít, tak mu to dám jako dárek, ale abych ho ušetřil, dal bych mu asi několik kilo kokainu, trávy a buhví čeho, aby byl pěkně u čtení zhulenej. Proklínám Otu Pavla! Už se bojím kapra na večeři! 2/10. POVINNÁ ČETBA