Kacířka-Proč Islám právě teď potřebuje reformaci diskuze

06.03.2020

2 úryvky z knihy Douglase Murrayho "Podivná smrt Evropy":
Těch několik lidí, kteří se nenechali vrahy zastrašit, se dostalo pod velký tlak. Jednou z nich byla ona mladá Somálka Ayaan Hirsi Aliová, jež před deseti lety utekla do Holandska před vynuceným manželstvím. Stala se výjimečným příkladem imigrantského úspěchu. Dlouho se živila rukama, než se naučila jazyk a dostala se na univerzitu. Během studia v Leidenu si přivydělávala překlady a po získání magisterského diplomu z politologie se stala poslankyní za liberální stranu. Oslnivý výkon chudé Afričanky byl svědectvím výjimečné vůle, inteligence a tvrdé práce. K její mediální slávě ale přispěla především potřeba holandské elity předvést příklad úspěšné adaptace. Jaký to byl šok zvlášť pro levici, když se ukázalo, že vystoupení Aliové naprosto nenaplnilo očekávání.
Aliová později napsala, že si po útoku z 11. září potřebovala ujasnit, zda zločin nemá kořeny ve víře, v níž vyrostla, zda agrese a nenávist nevychází z islámu samotného. O půl roku později po přečtení jedné ateistické knihy si musela připustit, že víru svého mládí nadobro ztratila. Pod tlakem holandských médií se dostala do nezáviděníhodné situace. Novináři na ni agresivně doráželi a snažili se ji zatlačit do defenzivy. Sympatizanti na ni zase naléhali, aby mluvila otevřeně, protože chtěli s její pomocí otevřít širší diskusi. Černošku nešlo obvinit z rasismu, ale přesto si zastánci multikulturalismu našli cestičku, jak napadnout její argumentaci: prohlásili, že Aliová neví, o čem mluví, protože je traumatizovaná svým osobním prožitkem.
Byla obětí ženské obřízky, což později výstižně popsala ve svém životopise, a v období puberty považovala rozsudek smrti nad Salmanem Rushdiem za přiměřený - už tyhle okolnosti znemožňovaly vést debatu „politicky korektně“. Příkladná imigrantka byla pro holandskou politickou třídu nepohodlná a samozřejmě se stala terčem nenávisti místní muslimské obce.
Na počátku její mediální kariéry se jí jeden z přátel zeptal: „Copak nechápeš, jak výbušné jsou tvé výroky?“ „Výbušné?“ opáčila ironicky. „V zemi legální prostituce, drog, eutanazie a potratu? V Holandsku, kde se lidé běžně procházejí po pláži nazí, muži pláčí v televizi a papež je zesměšňován v hlavním programu? Ve společnosti obdivující spisovatele Gerarda Reve za fantazírování o pohlavním styku s oslicí, která má být metaforou boha? Jak mohou být v takovém kontextu mé výroky výbušné?“ Ale byly.
Aliová šlápla na velmi bolestivé kuří oko slušné a svobodomyslné společnosti, která nechápe, že je nejen přípustné, ale i nutné debatovat o tom, zda otevřenost, snášenlivost a slušnost nezašly příliš daleko. Aliová navzdory výhrůžkám i vraždě svého kolegy věřila, že mlčení se stává spoluviníkem zločinu.
Obavy Evropanů se nutně zvyšují, neboť i dnes vlády stále přijímají migranty v počtu, jaký nikdo nečekal, a problémy, jak sladit islámské právo s evropskou kulturou a tradicí, nás budou zaměstnávat i v daleké budoucnosti. Když Ghofrane Haddaouiová odmítla v roce 2004 muslimského nápadníka, byla v Marseilli veřejně davem ukamenována. Nikdo nebyl potrestán. Britská policie odmítá vyšetřovat podezřelá úmrtí mladých žen, protože je považuje za záležitost místní obce. Počet ženských obřízek v roce 2006 odhadla Britská lékařská komora na 74 000, a ani jeden případ se nedostal k soudu.
* * *
Západní politici a novináři de facto podřídili otázku bezpečnosti Evropy představě o reformování sektářského náboženství. Navíc se ocitli v pasti antidiskriminace. Theresa Mayová v roli ministryně vnitra ve svém projevu na sněmu konzervativní strany v roce 2014 nezapomněla zdůraznit mírumilovnost islámu a na podporu svého tvrzení citovala verše z koránu. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble v roce 2016 přímo vyzval k vytvoření německého islámu.
Opačnému náhledu se příliš nedaří. Ayaan Hirsi Aliová se delší dobu skrývala v konspiračních bytech i v kasárnách, až jí nakonec bezpečnostní experti v Holandsku zařídili bydlení ve speciálně zabezpečeném a hlídaném domě. Její sousedé se ale vzbouřili a podali žádost k soudu, aby byla vystěhována. Na základě nepravdivé informace o jejím nelegálním pobytu v době, kdy přišla do Holandska, jí ministr z její vlastní politické strany zrušil nizozemské občanství. A tak stát, jenž přijal více než milion nepřizpůsobivých imigrantů včetně největšího počtu nenávistných muslimských kazatelů v Evropě, znemožnil ženě, která se stala symbolem úspěšné integrace, aby žila v nové vlasti. Aliová nalezla útočiště v Americe a stala se slovy Salmana Rushdieho prvním politickým emigrantem západní Evropy od holokaustu.
Nějaký čas se evropská politická třída utěšovala, že umlčováním a vyháněním kritiků problémy s extremismem zaniknou, jenže muslimští imigranti zůstávají a noví přicházejí. Mnozí z nich se drží výslovného doporučení svých rodných zemí, aby se nestali Evropany. Turecký premiér Erdogan promluvil v roce 2008 v Kolíně nad Rýnem ke shromáždění 20 000 Turků nejen z Německa, ale i z Belgie, Holandska a Francie: „Moc dobře rozumím vaší neochotě se asimilovat, vždyť by to byl zločin proti lidskosti, je ale zapotřebí, abyste se zapojili do německé politiky a získali vliv, protože jen tak mohou miliony Turků změnit ústavu a přestanou být pouhými hosty v cizí zemi.“