Kráľovské výkupné diskuze

Ano,všechny knihy Evana Huntera mají celkem jednoduchý příběh,nicméně dost podobně se tak děje i v reálném životě.Vyjadřování a uvažování detektivů je věrohodné,narozdíl od dnešních autorů kriminálek ( Jeffery Deaver ).Knihy mají inteligentní humor,napětí a postavy které si zamilujete.Brak vypadá úplně jinak.

Tak nevím, ono je to s tím brakem dost problematické. Jsou knihy pana Lombina brakem, protože jich napsal spolu s povídkami, scénáři, divadelními hrami a knihami pro děti pomalu půldruhé stovky pod různými pseudonymy a pod později přijatým jménem Hunter, nebo jsou brakem obecně detektivky? Co potom žánr fantasy, SF, horory, spekulativní literatura nebo pohádky? Od té doby, co jsme o tomto tématu zhruba před rokem debatovali v pubu a co jsem přečetl Ecovy Skeptiky jsem v posuzování toho, co je brak a co není, velice opatrný. Koneckonců nemůže být něco špatné jen proto, že je to čtenářsky přitažlivé a čtivé. Když by na tom nebylo víc kladného, než že přivede ke čtení širší okruh čtenářů a z těch se nepochybně celá řada propracuje postupně k čtení poezie, nebo Sto roků samoty nebo Odyssea (tím příměrem mám na mysli nejen jmenované, ale obecně všechny ty knihy, které literární kritika a obecné povědomí považuje za velkou, krásnou a plnohodnotnou literaturu), bylo by to podle mne dostačující k odůvodněné existence těchto knih.
Sám jsem jako čtenář začínal mimo pohádek četbou bufalobilek, roďáků, nickártovek a nijak mne to nepoznamenalo a úspěšně jsem to přežil (i když mne tatínek často svou dlaní jako lopata uhelka přesvědčoval, že by četba světových klasiků byla pro mne přínosnější).
Ono slovo brak je jenom nálepka - smiřme se s tím, že se může vyskytovat prakticky ve všech žánrech a že při posuzování je nezřídka rozhodující subjektivní, osobní pohled a přístup.