Kronika zániku Evropy: 1984–2054 diskuze
Vlastimil Vondruška
Román vypráví o osudech rodiny Wagnerů, která prožívá postupný úpadek evropské civilizace. Kniha je rozdělena na dvě části. První díl nazvaný „Jak to celé začalo“ popisuje léta 1984–2019 a vychází z reálného vývoje Čech a Evropy. Druhý díl „Jak by to celé mohlo skončit“ modeluje formou utopie jeden z možných vývojů společnosti po roce 2020, který by mohl vést až k zániku evropské civilizace. Zakladatel rodu Adam Wagner, sociolog a odborník na Orwellovo dílo, předvídá budoucí rozpad západoevropské demokracie, a proto s členy rodiny a přáteli budují malé chráněné sídlo, za jehož hradbami se hodlají bránit, až dojde k sociálnímu rozvratu, hospodářské krizi a bojům o přežití.... celý text
Diskuze o knize (26)
Přidat komentář
Od této knihy jsem čekala asi příliš, protože jsem velmi zklamaná. Knihu jsem nedočetla, to se vážně nedalo. Neschopné a bezzubé bruselské vedení se všemi jeho demagogiemi, popíráním faktů a reality nesnáším a čekala jsem proto, že kniha aspoň trochu ukáže, jak křesťanská Evropa se svou kulturou a hodnotami dopadne, pokud nezačne ihned jednat, používat zdravý rozum a historická fakta. Rodina Wagnerů mě ale dokonale otrávila. Byla to zřejmě familie mimozemšťanů, takových bezcharakterních zbohatlíků s estébáckou minulostí tady zřejmě mnoho nežije (možná několik desítek) všichni jsou nesmírně nadaní, neskutečně bohatí (tohle byla opravdu česká rodina ????) a mimořádně úspěšní, kdo si nakrade, ten je borec. A propos, nějak se v té změti úžasňáků vytratil příběh Veroniky....., že by na ni pan autor zapomněl? Za mě je to slátanina a jednu hvězdičku dávám jen pro celkem dobré zpracování doby před sametovou revolucí a několika porevolučních let.
Uvědomme si, že nejprve je třeba se shodnout na definici pojmů. Např. známý požadavek "volnost, rovnost, bratrství" je v zásadě správný, nelze ovšem nebrat v úvahu dvě okolnosti: 1) dobu, ve které byla uplatňována (a pak zjistíme, že smysl je odlišný od současného chápání) a 2) obsah, který mu přikládají různí lidé. Např. pojem volnost (svoboda) lze vykládat v opravdu širokém rozsahu - svoboda před čím, od čeho (máme být např. svobodní od objektivní pravdy?)? V tom se současný liberalismus skutečně topí a začíná objektivní pravdu popírat. A nikdo už nezpochybňuje takové obecně uznávané heslo, jako je "moje svoboda končí na hranicích tvé svobody". Opravdu? A co když druhý staví své hranice uprostřed mého pozemku svobody?
Myslím, že zde není prostředí pro takovou diskusi, nezbývá nám než omezit se na literární díla, jejich hodnocení a předávání vlastních zkušeností s nimi a nezabíhat do filozofických otázek. Vždyť já se dnes skoro stydím, jak jsem před časem některé knihy hodnotil a dnes se na ně dívám opačně.
Ereboss: Já zatím v západním světě spatřuji jen jeden směr, který se explicitně profiluje jako jediný správný, který naprosto ovládl trh s morálkou a právě pod maskou tolerance se naopak s krajní netolerancí snaží eliminovat názory odporující jeho dogmatickému vidění světa a to je koncept liberální demokracie v jeho současné podobě vzniklé opakovaným redefinováním a redukcí demokracie.
Nevím jestli se dá skloubit tolerance s nenávistí, ale minimálně si myslím, že mohou fungovat vedle sebe v paralelních strukturách, nicméně při difuzi částic těchto struktur se pravděpodobnost konfliktu zvyšuje a multikulturalismus je přesně takovou difuzí. V Německu existovaly před nástupem Hitlera k moci zákony proti projevům antisemitismu a rovněž zákony proti etnické a národnostní nenávisti měla v 90. letech před válkou Jugoslávie. Toleranci nikdy nelze vynucovat shora centrální mocí, zároveň ji nelze vykládat univerzalisticky a je třeba přijmout fakt, že každý jednotlivec není tolerantní ke všem a ke všemu. Tolik k toleranci. Ještě bych dodal, že já osobně nekritizuju konkrétní náboženství, naopak s některými hodnotami Islámu souhlasím a například sdílím názor Petra Pelikána na Afghánistán a současně jsem proti jakékoliv formě morálního imperialismu.
Pokud chcete spravedlivou společnost, dosáhnete jí jen prostřednictvím zákazů mnoha věcí. Na druhé straně, čím více společnost bude svobodná, tím více budou někteří využívat své schopnosti na úkor ostatních, z čehož logicky vyplývá méně společenské spravedlnosti. Právo na svobodu patří mezi základní práva, později definována jako práva první generace, do kterých patří taky právo na bezpečnost, svobodu shromažďování, vyznání, právo na vlastnictví atd. V naprosté většině jde o ochranu před státní mocí a neúměrnými zásahy státu do společenského života. Tato práva hájil klasický liberalismus v souladu s tvrzením, že účel všeho politického sdružování je ekonomický. Velkým účelem lidského spolčování a přijmutí společné vlády bylo z hlediska liberalismu zachování vlastnictví jednotlivců, společnost sama je chápána jako výsledek smlouvy mezi jednotlivci, moc státu je pouze vedlejším produktem, která ohrožuje práva jednotlivců a je třeba se proti ní neustále chránit. V historii byla tato práva vymezena různými deklaracemi práv.
Skutečným problémem a potlačením klasického liberalismu jsou práva druhé generace, kde patří mimo jiné právo na práci, podporu v nezaměstnanosti, vzdělání atd. Tato práva, jak už jsem zmínil v předchozím příspěvku, jsou kolektivní nebo taky sociální a zakládají nárok, už se nejedná o ochranu před státní mocí, ale naopak poskytnutí státu privilegované pozice k jejich zavádění. Hayek například tato práva zavrhuje, protože se podle něj odvozují z přerozdělovací spravedlnosti, klasický liberalismus obecně pro ně neviděl důvody. Na rozdíl od první generace práv nevycházejí z lidské přirozenosti, ze které nelze vyvozovat rovnost a už vůbec ne morálku. Morální jednání znamená jednání v souladu s povinností, nikoliv v souladu s přirozenými sklony člověka. Naprostým extrémem jsou práva třetí generace, která jsou silně protidemokratická, navíc narušují právo národů na sebeurčení, na kterém stojí například celá dekolonizace.
Ten Váš poslední odstavec opravdu ponechávám bez odezvy. Snad jen, že právě tyto názory bych označil za ideologické blouznění.
S Vaším výkladem pojmu tolerance naprosto souhlasím. Avšak nejsem si jistý, že je opravdu možné skloubit toleranci dohromady s upřímnou nenávistí. Proto je (pro mě) otázkou, jak nakládat s tolerancí v takových případech, kdy se v rámci rozdílných názorů začne jeden směr explicitně profilovat jako jediný správný, popř. když se jeden z názorů staví vůči nějakému jinému tak, že tento je potřeba za každou cenu eliminovat (nejlépe i s jeho zastánci, pokud se ho odmítnou vzdát). Zajímalo by mě tedy, jak by podle Vás měl tolerantní člověk/společnost přistupovat k ať již k přímé intoleranci či ke snahám o její probuzení? Souhlasíte s uživatelem Hobo? A pokud ano, kde podle Vás začíná násilí?
Dále bych Vás – pokud ovšem stojíte o diskusi – poprosil o rozvedení pojmů, „spravedlivá“ a „svobodná společnost“; nejsem si totiž jist, v čem spatřujete jádro pudla. Pokud totiž, jak píšete, je ideálem klasického liberalismu minimální stát, kdo zajistí jednotlivci jeho práva, tedy mimo jiné jeho svobodu? A dále: proč by podle Vás měla být spravedlnost neslučitelná se svobodou?
Responsum ad margine: Podle mého názoru je adekvátní pojem teroristy aplikovat na všechny, kteří se snaží různými prostředky vyvolat pocit všeobecného ohrožení, tedy – přinejmenším s ohledem na toto dílo – i na p. Vondrušku, který svými apokalyptickými vizemi vykresluje migraci ze zemí blízkého východu jako příčinu bezprostředního ohrožení našich životů, nebo přinejmenším životních způsobů (ačkoli s ohledem na válečnou situaci vylíčenou v knize platí zde spíše ono první). To, že se v současnosti používá povětšinou v případech fyzického násilí, nijak nemění jeho podstatu, tedy snahu vyvolat neadekvátní – tj. neodpovídající skutečné míře – pocit bezprostředního ohrožení vlastního života, kteréžto ohrožení se zdá být téměř všudypřítomné, popř. koextenzivní s přítomností určitého, nezřídka fiktivního typu XY (vousatého muže s turbanem, ženy v burce, člověka „arabské vizáže“...). Podporuje či podněcuje-li tedy někdo takto vyhrocený předsudečný děs z příslušníků určité „komunity“, nadto komunity, jež – již s ohledem na svou velikost – je značně pestrá a sama v sobě nejednotná, nevidím dosti dobrý důvod k tomu jej či ji takto neoznačit. V podstatě by se dalo říci, že tento a podobní šiřitelé strachu – neboť, buďme upřímní, v takovýchto případech snaha o vyvolání obav předchází skutečné kritice – slouží jako velmi účinné ampliony těch „skutečných“ teroristů. Řekněme tedy, abychom nepřeháněli, že se jedná o teroristy druhé kategorie. Je však možné, že s touto definicí nesouhlasíte, a pak je v pořádku, když tuto část ponecháte bez odezvy.
S díkem za Váš čas a Vaši otevřenost diskusi.
Hobo: Podobně je to se slovem "liberální". Hlavním cílem původního (klasického) liberalismu bylo omezování moci státu ve prospěch práv jednotlivce. Sociální liberalismus naopak povyšuje stát na nástroj implementace sociálních práv a tím mu dává čím dál větší moc. Sociální práva už nemají s individuálními právy nic společného, jedná se o práva kolektivní, která předpokládají organizovanou občanskou společnost, bez níž nelze zajistit jejich účinnost a opírají se rovněž o koncept solidarity. Proto se jim taky někdy říká "práva na rovnost" v kontrastu k "právům na svobodu". Někteří z nás si úspěch tohoto zohavení klasického liberalismu právem vysvětlují úpadkem všeho ostatního.
Žádný termín není snad dnes tolik zneužíván jako výraz tolerance. Dost o dnešní společnosti vypovídá i počet těch, kteří roní slzy tolerance nad lidmi, kteří tolerantní nejsou vůbec k nikomu. Opravdu máme nastavovat tvář těm, kteří neumějí nic jiného než nás do ní opakovaně tlouci? Souhlasím s Castelliem, vůči jiným názorům jsem tolerantní, ale vůči násilníkům je nutno se bránit. Tady tolerance končí.
Ereboss: Slovo tolerance je odvozeno z latinského tolerare, což znamená snášet. Obecně se dá tolerance popsat jako schopnost žít vedle druhých, kteří mají jiné názory či postoje nebo životní styl a to i tehdy, když s tím nesouhlasíme. Nemůžete o sobě říct, že jste tolerantní, pokud umožňujete něco, co se vám líbí a s čím souhlasíte, protože v tomto případě za neexistence určitého trpitelského aspektu není co "tolerovat". Docela používaný je příklad francouzského protestantského teologa Sebastiana Castellia a jeho teorie náboženské a duchovní tolerance. Castellio prohlásil, že nenávidí kacíře, ale přesto obhajoval toleranci jejich názorů.
Z pochopitelných důvodů zastánci "liberální demokracie" tedy zastánci liberální mystiky právního státu, jeho rostoucí moci a čím dál větších zásahů do společenského života, nebudou mít Vondrušku v oblibě, ale nazývat ho teroristou je už poněkud komické, ještě navíc s odkazem na snahu o rozvinutí nějakých fobií. Vondruška se nesnaží o vyvolávání nenávisti explicitně vůči nějakému náboženství, jeho kritika spíš míří na systém liberální demokracie, jehož zastánci z řad lidu ještě nepochopili, že mohou mít buď svobodnou společnost anebo spravedlivou společnost. Obojí mít nelze, což vystihl už Rousseau svým výrokem: "Můžeme mít buď člověka nebo občana, nemůžeme mít obojí."
Nechci zde hodnotit Vondruškovu knižní tvorbu, tuto knihu jsem nečetl, takže se ani nemohu vyjádřit k jejímu obsahu či kvalitě. Četl jsem pouze několik recenzí na ni a samozřejmě znám Vondruškovy politické názory.
Je legrační, jak sluníčkáři tuto knihu a jejího autora hanobí a podobnou s názvem Listopád velebí až do nebes. :-)
Je fascinující a děsivé zároveň sledovat, jak se tolerance či dokonce uznání nejhlasitěji a nejvehementněji domáhají zpravidla ty nejméně tolerantní názory. A smutné vidět, že když se jinak celkem přijatelný autor poddá ideologickému blouznění (kteréžto neštěstí se ostatně nevyhýbá ani těm vrcholným, vzpomeňme mezi jinými třeba Seiferta či Nezvala), stává se jeho výplod politováníhodným zneuctěním sebe sama.
Ad margine: To je opravdu tak těžké pochopit, že nenávist a násilí plodí zase jen nenávist a násilí? Že cílem teroristů – k nimž lze ostatně řadit i p. Vondrušku, neboť se svým úsilím nesnaží o nic jiného než o rozvinutí fóbie z téměř dvou miliard lidí, jichž bychom se měli bát snad proto, že se hlásí k nějakému náboženskému směru –, tj. snad ani ne tisíciny promile populace, je vyvolat nesnášenlivost vedoucí k polarizaci a následné radikalizaci obou pólů, a tedy ještě více násilí?
Solverino: Já tedy musím přiznat, že zbraně jsou pro mne španělská vesnice, ale prostě jsem zadal do googlu "glock ráže .38" a hned první odkaz byl tento: alfatactical
Nechápu, co z toho má, pořád se takto bát a strašit lidi. Buď je to psychická porucha, nebo obchodní kalkul...
Ležela v práci na stole u kolegyně, tak jsem si na přebalu přečetl o čem to je...btw jsem nad autorem dávno zlomil hůl...a už jenom anotace mi připomněla jinou "knížku", a to Turnerovi deníky (bible americkejch nácků o fiktivní rasový válce ve finále v globálním měřítku. Sloužila jako inspirace při bombovým útoku v Oklahomě a při zrodu organizace The Order). A když koukám na doporučení "Podobné knihy" a je tady Mein Kampf, tak to asi není náhoda :D :D
Chtěl bych si to přečíst, abych mohl oprávněně kritizovat, ale to si raději přečtu manuál ke krmítku pro ptáky a bude to líp využitej čas. Jsem si totiž jistej, že to bude jenom románová verze jeho kvazi světonázoru, kterej prezentuje kde se dá. Alespoň pochopil, že musí napsat něco jinýho a ne to násilně roubovat na svůj pohled na éru husitů a post husitů.
Zavulonis, zamindrákovaní lidé bez rozhledu? A to jako proč by měli být zamindrákovaní a jaký rozhled postrádají? To mi, prosím, vysvětlete.
Vlastimil Vondruška je velmi kontroverzní autor a já tušil, že nad jeho novou knihou budu (řečeno slovy jistého politika) často zvedat obočí. Specifické vnímání světa je však právem každého tvůrce, stejně jako je právem každého čtenáře s ním nesouhlasit. Shrnu tedy jen v krátkosti své výtky. Největším padouchem novodobé politiky je Václav Havel a lidé kolem něj. Objevuje se v celé knize a nese zodpovědnost za vše špatné, co se po listopadu odehrálo. Ostatní politici nejsou prakticky zmiňováni, stejně jako velké kauzy 90. let s nimi spojené (lehké topné oleje, Štiřín, Bamberk, Olovo...). Hlavní hrdina, oběť před i po - listopadové doby a jistý "morální kompas příběhu", se pod nátlakem spolčí s bývalými agenty státní bezpečnosti a podílí se (již bez velkého dilematu) na privatizačních podvodech. On i jeho rodina značně zbohatne. Tatáž postava ovšem říká, že po roce 1989 došlo k útlaku komunistů a lidí spjatých s bývalým režimem. Jaký útlak to měl být, se ale nedozvíme. Spočítáme-li navíc, kolik významných státních funkcí, včetně funkce prezidenta, premiéra, donedávna předsedy senátu a předsedy ústavního soudu zastávají bývalí komunisté, lze o tomto tvrzení silně pochybovat. Další problém mám s tím, že autor na dobu před třiceti let nahlíží perspektivou současnosti a tak se tu řeší genderová vyváženost a multikulturalismus, tedy témata, o která tehdy našinec , ať už běžný občan nebo politik, ani nezakopl. Určité osoby příběhu pak mohou vypadat jako zázrační vizionáři. Jejich rodiny, oplývající značným bohatstvím, vytvářejí uzavřenou komunitu, jež později sehraje klíčovou roli v ekonomicky i politicky rozloženém státě. To už se mi jeví jako úplná fikce.
Naopak, autorovy obavy o budoucnost Evropy a jejího dědictví nelze jen odmávnout rukou. Neuvážená imigrační politika, nekritické podléhání některým společensko - politickým trendům může mít neblahé následky a Vlastimil Vondruška na příkladu Francie ukázal, kam by mohly vést. Tolik bych napsal k obsahu a teď jen něco málo k formě.
Očekával jsem, že autor který napsal desítky beletrických i odborných knih, bude dobře ovládat literární řemeslo. Kronika zániku Evropy je navíc rodinná sága o velkém počtu postav, rozprostírající se na ploše sedmdesáti let. To už není sousto pro začínajícího autora. Jenže většina dialogů na mě dělala právě takový dojem. Postavy placaté jako lívanec, věty ... a cítil že polyká hořké slzy... působily jak z červené knihovny. Naopak, popisy celkové politické situace ve Francii a později i v Čechách se autorovi zdařily mnohem lépe. Zřejmě uplatnil svoji profesi historika, který se obdobně jako sociolog umí dívat na společnost a sociální skupiny jako celek.
Román Kronika zániku Evropy je příběh místy naivní, místy napínavý a znepokojující, ale většinou značně manipulativní.
topi80, je zde několik příspěvků, které autorovo "odtabuizování" celkem věrohodně zpochybňují...
Bad-wolf, dovolím si poznámku. Nejsem čtenářkou knih pana Vondrušky. Proč, už jsem tu napsala. A opravdu to není, že bych snad byla otřesena tím, co si přečtu. I když otřesená jsem z toho, jaké autor, z čeho, vyvozuje závěry...Na druhou stranu, nemyslím si, že pan Václav Havel je svatý, přesto si ho vážím a vážit nepřestanu. Nejsem tzv. vítačem (co to slovo vlastně znamená), přesto si nemyslím, že každý migrant znamená nějaké nebezpečí pro naši kulturu, otázka je, co je to vlastně naše kultura, ani si o nich nemyslím, že mi "to" nemá chodit pod okny. Věřím, že bychom měli pomáhat. Ani nerozumím, proč máte potřebu toto zmiňovat hned ve druhé větě svého komentáře, co to má co společného s knihou a autorem. Už jsem to též psala v poslední době několikrát, takhle svět jednoduchý zkrátka není.
Byla jsem na knihu velmi zvědavá, ale moje pocity jsou poněkud rozhárané. Obdivuji autora jak vše dokázal dát dohromady, ale nedokázala jsem knihu pečlivě přečíst celou. Začátek dobrý a zajímavý. Některé pasáže dále jsem prostě vynechala. Doufám, že se autor mýlí a budoucnost bude lepší. Ovšem vzhledem ke svému věku já zřejmě - doufám !!! - v chalífátu žít nebudu.
gladya, já bych s dovolením doplnila. Nejen člověk pohybující se ve společenských vědách...
Jsem na začátku, ale nedá mi to. Z popisu doby, kterou jsem zažila, mám jednoznačný pocit, že Pan Vondruška je geniální manipulátor. Nemůžu říct, že by vysloveně lhal v tom smyslu, že se nic takového nemohlo stát. Ale nejde to tak zobecnit, jak to v knížce je.
Příklady.
Pochybuju, že člověk pracující ve společenských vědách, který nebyl ve straně, jen tak cestovat po konferencích na západě . Oficiální společenské vědy byly odtržené od světa a Adam pracoval v oficiální instituci. A pokud by ho na konferenci pustili, STB by ho asi kontaktovala předem. Taková byla realita. Ovšem uznávám, někdo jako Adam mohl existovat. Ale jako výjimka.
Rozhodně nebyli běžně "odejiti" lidé, jen proto, že byli v KSČ. Znám poměry, jaké tehdy byly na VŠ. Ano, z VŠ odcházeli pedagogové, ale jen ti, kteří minulému režimu nejvíc sloužili a tyto "zásluhy" nahrazovaly chybějící odborné kvality. A že by byli po roce 89 odejiti z politických důvodů studenti? S tím jsem se nesetkala. Jenže někto asi může namítnout, že se to někde mohlo stát. A to je problém. Mohlo nebo stalo?
Další věc. V knížce vystupují i skutečně existující postavy, docela zvláštním způsobem, V zásadě smíchání reality a fikce může být zajímavé, třeba v Přemyslovské epopeji. Ale když jde o moderní "dějiny", které si pamatuju a když je to jasně tendenční, vadí mi to. A je to zaobalené šikovně, těžko se panu Vondruškovi dá vytknout, že by třeba hájil minulý režim. Jenže když to vyznívá tak, že čistky byly stejné po roce 48 jako 89, už to vysloveně zavání. Takové detaily jako rozumný a slušný agent STB a jeho bývalá žena fanatická antikomunistka a špatná matka, to už je "třešnička na dortě"
Autor se v knížce vyjadřuje ke všemu: gender, multikulti, EU, Ukrajina., seznam by byl dlouhý.
Samozřejmě, pan Vondruška má právo prezentovat své názory. A když se veze na populární vlně, lidé ty názory i poslouchají. Jenže zvláště mladší čtenáře, kteří minulý režim nepamatují, prosím, ověřujte, přemýšejte, nenechte se manipulovat. A my starší nesmíme zapomenout.
Já osobně názory, které jsou v téhle knížce líbivě a zaobaleně prezentovány, považuju skoro za nebezpečné. Ano, jsem zastánce liberální demokracie.
Bez komentáře, dost povrchní kniha, navíc faktograficky nepřesná. Dočetl jsem do půlky, dál mě to přijde jako ztráta času.
Kdysi jsem ráda četla Vaše knihy, pane Vondruško, kdysi... Už delší dobu (řádově několik let) mi dělá problém Vaše knihy dočíst. A tato není výjimkou :( Bohužel, kromě nápadu na téma, který jste měl, v knize není nic, co by mě zaujalo. Kniha je napsaná špatně, vyprávění je zdlouhavé, placaté, předpojaté...
A rovnou říkám, že nejsem příznivcem islámu v Evropě a sdílím názor, že pokud zde chce někdo žít, ať tu žije..., ale za našich evropských kulturních zvyklostí...
Dočetla jsem Vaši knihu do asi 60% (čtu elektronicky), a považuji to za nadlidský výkon. Dál se trápit nebudu.
Rozhodně nedoporučuji.
Komu z tradičních čtenářů pana Vondrušky se asi bude tahle kniha líbit? Přečetl Jsem celou Husitskou epopej , Křišťálový klíč a líbily se mi. Ale tahle kniha není pro mě. Své politické názory na současnost napsal autor již v Breviáři. Mohl pokračovat v tomto žánru a asi bych si to se zájmem přečetl. Tento román mi nesedí. Ani postavy, ani děj, ani milostné scény, které Vondruška tak rád popisuje... Tak se těším na něco příště, snad se zadaří...
Tak pan Vondruška si zkouší hrát na Orwella. A jde mu to asi tak jak se dalo čekat. Četl jsem jen asi třístránkový epilog a nejenže mi to bohatě stačilo, ale zároveň je z toho jasné, co se dělo na předchozích téměř osmi stech stranách. A při zběžném prolistování zbytku knihy je vidět, že ani ty moc literárního umu nepobraly. Celkově pak zjevně jde primárně o románovou propagaci politického světonázoru pana Vondrušky, který jinak ventiluje na Parlamentních listech a webu idnes.cz. Doporučit tak lze knihu leda tak voličům SPD a Trikolory. Nikdo jiný asi tuhle extrémní vizi neskousne, a nemusí to zrovna být sluníčkáři a podobná "verbež".
Tak jsem tu knihu začal číst a zatím se mi zdá, že to je pěkná slátanina, doufejme, že se to vylepší - tak to vůbec nebylo. My tehdejší studenti jsme se nemohli za revoluce nemohli vkrást do pracoven profesorů a tam na křesle souložit. V letním semestru 1989-90 jsme se už normálně učili a ne že jsme jen diskutovali. Pochybnosti mám i o Omáčkovi SSMákovi z FF UK - žádnej takovej nebyl. Zeptejte se Martin C. Putny nebo Moniky Pajerové nebo Vlasty Ježka. Vědecký komunismus se vyučoval až ve třetím ročníku, ne v prváku - tam měli všichni povinně Dějiny mezinárodního dělnického hnutí - vědecký komunismus mně těsně minul :), naštěstí, nikoli vědecký ateismus - právě podzim 89 - nejzavilejší komunistickou profesorkou byla v roce 89 na FF UK ta na vědecký ateismus, místo pozdravu, ještě držela kliku začala nadávat na papeže, fakt! - nevíte někdo, jak se jmenovala? - kde je jí konec? Výměna na katedře historie vůbec nebyla určitě tak divoká . Studoval jsem tam ještě dva roky po revoluci a samozřejmě, že tam byli profesoři, kteří spolupracovali s StB - toho jednoho mám rád jako historika komparativní historie dodnes a cením si i toho, kolik nás toho např. v úvodu do dějepisu naučil a vůbec, že byl takový na rozdíl od jiných čitelný a přednášel přesně to, co pak požadoval a ne jen svoje témata. A nejsem sám, kdo na něho dodnes rád vzpomíná - dodnes mu vychází knihy, které jsou opravdu dobré. Další profesor, který byl tuším vedoucím jedné z kateder historie na FF UK sice psal poměrně nesrozumitelné knihy o didaktice dějepisu, ale dokázal si s námi povídat tuším ještě za socíku nebo těsně po něm o tom, jak jezdí v Americe do práce auty i uklízečky.
Že by byl hlavní hrdina knihy Wagner tak naivní a nechal kolegovi v práci přečíst před odjezdem na konferenci svůj provokativní referát, kvůli kterému ho zadrželi po příletu - to spíš, kdyby měla StB podezření, tak mu otevřela kufr při odletu a nikam by ho nepustila ... Atmosféra v roce 89 před revolucí byla úplně jiná. Nosil jsem na tašce placku s Gorbíkem jako symbol změny, kterou jsme chtěli a žádný Vomáčka mě na FF UK z SSM nekontaktoval. V češtině jsme na jaře 89!!! rozebírali Tygridovu knihu Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, úplně beztrestně - na jaře 89 to už bylo alespoň na FF UK rozložený, jen se nevědělo, kdy to praskne a tušilo se, že to nebude úplně zadarmo - Národní třída - to bylo ještě docela mírumilovný a možná i dobře promyšlený s Matinem Šmídem, čekal jsem to horší, ale ty rudý dědkové byli už tak podělaný, že naštěstí nezaveleli v úterý 21. 11. 1989 rudým Milicím k útoku ... V červnu 89 si lidi pouštěli ve vlaku projev Milouše Jakeše na plný pecky jako nejlepšího komika! Pravda, tenkrát postih hrozil, ale lidi se v té době už nebáli. Tak to pro ty mladší ... :)
Autorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
tady msto islamizace klidne mohla byt politika GENDRY alebo GREENDALE anebo neco jineho....jde spis o to ze tato vize neni nemozna