La Saletta diskuze
Jean Jaouen, M.S.
La Saletta : ke 150. výročí zjevení P. Marie. Kniha popisuje skutečnou událost, která se stala ve Francii v diecézi Grenoble, oblast Corpsu, dne 19. září 1846. Bylo to Zjevení Panny Marie – Smiřitelky, dvěma malým dětem, psáčkům Mélanii a Maximinovi. Je zde popisován život tehdejších lidí na venkově a jak toto Zjevení Panny Marie zapůsobilo na lidi, kteří dávali přednost práci na poli před modlitbou a účastí na mši svaté v neděli v kostele. Panna Maria si vybrala dvě chudé děti k tomu, aby lidi varovala, že jestliže nezmění svůj dosavadní způsob života a nezačnou se více modlit, chodit do kostela a nepřestanou-li klít, bude nucena pustit ruku svého Syna, která je již nyní velmi těžká a celou Francii zachvátí neúroda a hlad. Zjevení Panny Marie v La Salettě bylo uznáno biskupem diecéze Grenoble, Philibertem de Bruillardem dne 19. září 1851.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1996 , VéritéOriginální název:
Grace de la Salette
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Achillesželva zřejmě naráží na mě, a sice že jsem prý zaútočila. Čím? Tím, že jsem zde napsala svůj názor na toto zjevení. Přála bych jí naučit se respektovat jak druhé lidi (a jejich svobodu ve slušnosti komentovat co chtějí a jak chtějí), tak odlišné chápání Boha (než je to její), protože se s ním u svých bižních v životě ještě mockrát setká. Kdo miluje, ten i respektuje.
Bůh mluví ke každému člověku - to jsem se v životě naučila. A respekt k jiným vyznáním je znakem duchovní vyzrálosti.
Ne každý má pozitivní vztah k soukromým zjevením. Osobně mám k některým vztah pozitivní, k některým negativní. Ale ani ta pozitivní nejsou středobodem mé víry. Vím moc dobře, na základě vlastní zkušenosti, co s člověkem udělá, pokud uvěří a upne se na nějaké pochybné zjevení. A tak jsem ráda, že o tom mohu i v církvi otevřeně a svobodně mluvit, aniž bych byla někým nějak zastrašováná nebo umlčována. Je dobře, když lidé o Bohu přemýšlejí. A právě proto jsem napsala svůj komentář.
"Zjevení mi příliš blízká nejsou. Učili nás, že zjevení přinášejí tak z jedné pětiny to, co nám říká evangelium, a ostatní je z hlavy vizionářů. Někdo vyzdvihuje zjevení Kateřiny Emerichové, kde se říká, kudy šel Kristus, co měl na sobě a tak dále. Svatá Brigita Švédská přitom o stejných událostech na podkladu svého zjevení hovoří úplně jinak! Nebo svatá Faustyna… nic proti těm dobrým ženám, ale je v tom hodně z nich samých.
Jeden stařičký farník mi jednou svěřil, že věří, že roku 2017 Bůh zvítězí nad světem. Bude to totiž sto let od fatimského zjevení. Ten dobrý muž byl smutný ze stavu dnešního světa, zarmoucený ze svých potomků, kteří se vzdálili víře. Vše, co se dřív zdálo tak pevné a jisté, se hroutí. A Bůh stále mlčí a nejedná. Všelijaká zjevení přislibují, že jednou Bůh přece jen promluví. Že jednou Bůh zvítězí. Ohromí ten svět nevěry a zábavy. Oslní ty ve tmě hříchu. Jenže ani na Golgotě Bůh nezasáhl. Mlčel jako dnes. Ani zmrtvýchvstalý Kristus neohromil své nepřátele. Ukázal se jen těm, kteří ho měli rádi. Jen těm dal svého Ducha – a oni se proměnili.
A přesto máme dost lidí, kteří požadují zázraky, které by jim přinesly zkušenost Boha v rovině, jež je jim prý srozumitelná, v rovině hmotné. Vnitřní logika Ježíšova poselství u nich nezabírá. Nežijí evangeliem, ale neklidem soukromých zjevení a proroctví všeho druhu. (Jan Rybář)"