Literární spolek Laury Sněžné diskuze
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245674/bmid_literarni-spolek-laury-snezne-Shd-245674.png
4
650
650
Představte si Lynchův Twin Peaks zasazený do Finska. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví tam zvláštní knižní svazek, který jí vyrazí dech. V místní knihovně se vydá po stopě záhadných událostí... a brzy narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem literárního spolku, a rozplést pavučinu všeprostupující fikce?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , PasekaOriginální název:
Lumikko ja yhdeksän muuta, 2006
více info...
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Mám ráda divné knihy. To je tvrzení, které může působit maličko nadutě, jako bych se snažila být zajímavá, ale vážně to tak je. Nejspíš je to otázka definice slova „divný“, které pro každého znamená trochu něco jiného. V téhle souvislosti je to pro mě zkrátka příběh, který nějakým způsobem vyniká. Slovo divný tak chápu jako v zásadě pozitivní. A přesně takhle pěkně divná byla Laura Sněžná a její literární spolek.
Štítky knihy
finská literatura tajemství magický realismus literární náměty kolektivní paměť finské podivno, suomikumma metafikce
Autorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
"Když Ella Milanová seděla po pohřbu na záchodě, vzpomněla si, jak jí kdysi v dětství otec četl z jedné knížky o Potvůrkově." Knížku pár dnů předtím našla pod stromečkem. Pamatovala si na otcovu tíhu na okraji postele a na sametový hlas, který do mysli maloval obrázky. Pamatovala si, jak měla pevně zavřené oči a obzvlášť jasně si z potvůrkovské knihy vybavila scénu ukládání ke spánku: 'Bílá Máti uložila Bobíka Cililinka, Podivňuchu, Mokříše, Svraštikůru a všechny ostatní do postýlky, přikryla je, něžně políbila a nazvala je svými líbeznými potvůrkami, což je pokaždé přimělo, aby se pod přikrývkou blaženě usmívali. A na okamžik všichni zapomněli, že nocí obchází Car Krysák a šeptá svá tajemná tajemství, kterým žádná živá bytost nesměla bez zlých následků naslouchat. Pak Bílá Máti odešla do kuchyně a uvařila si šálek teplého kakaa.' Laura Sněžná - Kdopak tu žije v potvůrkově, závěr druhé kapitoly.
Vzpomněla si, jak otce přerušila a zeptala se ho, o co vlastně v tom příběhu s Carem Krysákem šlo a jak ho vlastně udrželi mimo, když se ho všichni v Potvůrkově tak hrozitánsky báli. Po otázce nastalo dlouhé ticho a Ella si myslela, že otec odešel po špičkách pryč. Ale kdepak - když otevřela oči, otec tam pořád seděl. Jen o její otázce s naprostou vážností přemýšlel, ve skutečnosti s tak usilovnou soustředěností, že dostala strach a otázky zalitovala.
'Já si myslím,' povzdychl si konečně otec, 'že Car Krysák je něco, na co bychom měli zapomenout. On přijde, jestli má přijít, ale nesmíme na něj myslet a v žádném případě na něho nesmíme čekat.' " (s. 47-48)