Má rodina a jiná zemětřesení diskuze
Ivan Kraus
Souborně vydané knihy povídek: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Číslo do nebe a Rodinný sjezd. S nadsázkou líčené osudy početné rodiny plné individualit za různých tuzemských režimů. V tomto velkém souboru (celkem 82 krátkých povídek) poznáme autorova pravidla konstrukce textu, jeho práce s nadsázkou, ironií- vyprávění bez výrazně vygradované pointy, spíše ukončené než uzavřené. Tím si jsou všechny povídky i jednotlivé knihy podobné, přesto v nich můžeme sledovat jakýsi vývoj i jejich různou úroveň, můžeme se spolu s autorem i zpětně zasmát nad minulým režimem, nebude to však smích nijak nezvladatelný. První vydání. Dotisk v roce 2008 a 2009. zdroj: Databáze Národní knihovny ČR... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
humor rodina rodinné vztahy humoristické povídky
Autorovy další knížky
1991 | To na tobě doschne |
1992 | Prosím tě, neblázni! |
2001 | Medová léta |
2007 | Rodinný sjezd |
1998 | Má rodina a jiná zemětřesení |
Knizku jsem četla před lety a jedine, co mi z ní zůstalo je závan humoru. Už bych si nevzpomnela, o čem jednotlivé povídky jsou.
Dnes mi došlo, ze i my jsme poměrně vtipná rodina.
Mít u nás někoho jako pan Kraus, mohla vzniknout další úspěšná kniha.
Před nedávnem poslali jednu mou příbuznou do Ostravy do vazební věznice.
Ne, nejsme zatím rodina veselých delikventu, a tak radno dodat, ze poslaná je čerstvě vystudovaná právnička. Jela do věznice jako obhájce ex offo.
Pujcene auto musela rychle vrátit. Jeho majitelka s nim jela za 3 hodiny na seminář. Tak hodně spěchala.
Po pohovoru vystřelila obhájkyně z věznice směr Olomouc. Záhy zjistila, ze to na jeden zátah nedá a musí si odskočit.
Jak jela Ostravou, uviděla jakysi bar. Zastavila a vběhla nepozorovaně dovnitř. Dopoledne zde kupodivu nikdo nebyl. S úlevou našla vzadu kýženou místnost.
Když chtěla zpět, zjistila, že nemůže, bo se zasekl zámek ve dveřích.
Tak do nich začala mlátit, volat o pomoc a vše ostatní, co se v tomto případě běžně dělává.
Marně.
Ze zaměstnanců o ní nikdo nevěděl. Možná, jen zapomněli včera večer, jak odcházeli zamknout a v baru ještě nikdo není.
Na malém zděném záchodě nebylo okno a mizerný signál na telefon pouze, když vylezla na mísu a vztyčila paži ke stropu. S problémy se dovolala majitelce pujceneho vozidla, ze to asi nestihne.
Co teď??
Holky vymyslely, ze Ostrava - záchod pošle mobilem lokalizaci, kde je. To, po jednom téměř pádu do mísy, klaplo.
Přímo na bar kontakt nenašli, ale naproti byla pekárna. Tak tam z Olomouce zavolali:
“Dobrý den, mate naproti nějaký bar?”
“ Jojo, to je ten Ital. “
“Víte, tam na záchodě je zaseklá mladá právnička z vazebky “
Ticho.
Nic.
Pani v pekárně si myslela, ze je to Mrázek ústředna nebo skryta kamera.:)
Po nějaké době ji Olomouc pracně přesvědčila, ze se nejedna o vtip.
Paní z pekárny, ne úplně ochotně slíbila, ze se tam vydá, jakmile jí dopeče trouba. Mezitím na záchodě chytila vezenkyne raptus, ze se udusí, protože jí zákonitě musí dojít v tom malém prostoru kyslík.
Na to konto Olomouc vymyslela, ze když bude pořad splachovat, tak se z vody v záchodě bude uvolňovat kyslík dostačující k přežití. Něco na způsob přilepšování kyslíkem kaprovi na Vánoce, jak se dělají sprchou bublinky do vany, kde ryba plave.
Opakovane splachování přimělo zaměstnance baru podívat se na rozbity záchod. Když vešla, pořad trosku nedůvěřivá pekařka odnaproti do baru, zaměstnanec zrovna vyváděl s fanfarou a potleskem nebohou ( jistě mírně přidušenou ) dívku z WC ven.
Tímto bych chtěla poděkovat neznámé, ale přesto velmi ochotné pekařce z Ostravy, za projev dobré vůle při záchraně mé příbuzné a vysvětlit, ze opravdu nešlo o kanadský žertík.