Malevil diskuze
Robert Merle
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Diskuze o knize (7)
Přidat komentář
Slyšela jsem audio verzi o délce nějakých 26 hodin. Načetl Rudolf Pellar.
V roce 2017-18 vyšla další audio verze o délce pouhých 10 hodin a něco. Načetla to hromada lidí a některé zdroje uvádějí, že jde o rozhlasovou hru. Některé dokonce uznaly zkrácení obsahu.
Krátkou verzi jsem neslyšela, herce v ní účinkující "znám" - ty hlasy - z jiných knižních projektů a jsem s jejich prací spokojená.
Nechápu ovšem důvod tvorby zkrácených verzí - čehokoli.
Uvádím to proto, že s takovým druhem parazitismu na čtenáři neskutečně nesouhlasím.
A to ovzvláště u zdrojů, které neuvedou zkrácení obsahu.
Jak jsem se dozvěděla, za zkracování audia může režisér. Tedy pakliže je rejža třeba nemehlo, nechci napsat něco jiného, vyleze z oblíbené a očekávané knihy také třeba pěkný paskvil.
Netvrdím, že je to tenhle případ.
Můj názor na takové chování vydavatelů hraničí se zuřivostí plnou sprostých přívlastků, jelikož nutnost výroby paskvilů, obzvláště knižních, je k smíchu. A zisk to čtenáři rozhodně nepřinese (pokud čtenář není výrobce).
Protože prostě "buď na to mám a dělám to pořádně, nebo se na to vy..."
Pokud má čtenář dojem, že zkrácené verze - čehokoli - mu nahoní více času, který bude moci trávit např. venku s kamarády, pardon - na soc. sítích. Že mu tyhle paskvily ušetří čas, protože "kdo by ty bichle četl," nechť raději nečte.
Takže asi tak.
Vím, že vyšly dva překlady (předkomunistickej a postkomunistickej :D). Nevím, který jsem četl (asi ten starší), ale je tu někdo, kdo by to mohl porovnat?
Kniha se mi naprosto netrefila do vkusu a popravdě jsem se přemáhal ji dočíst. Oproti ostatním nadšeným komentářům si myslím, že "hloubka" autorova poznání lidského chování se nesetkává s realitou. Ačkoliv vím, že Merle zažil válku a strádání a do jisté míry čerpá ze zkušeností. Nelíbily se mi dvě věci, které dojem z knihy hodně srážejí.
a) vztak k ženám. Přeživší muži měli fakticky štěstí, že měli ve skupině 4 žen dvě dvacetileté nymfomanky (jedna ještě ke všemu němá), které se ochotně denně spustily s někým a snažily se obdarovávat bez rozdílu každého. Rozumím, že válka a strádání mění charaktery, ale toto mi přišlo moc, nevíc malevilští nestrádali. Nevadí mi ani tak úvahy mužů (ikdyž i tady byly perly - jako třeba myšlenky na sex s 13 letým dítětem, nebo myšlenky na znásilnění němé dvě minuty potom co jí uvidím), jako spíše chování žen, které si myslím, že není reálné.
b) vztah přeživších ke svému okolí. Naprostá pasivita ve zjištění co se stalo. Žádná snaha o průzkum. Automaticky všichni předpokládali, že někdo přijde loupit. Barikádování. Já bych se vydal prozkoumat okolní města, vydat se vyhledat armádu, zjistit co se vlastně stalo, zprovoznit rádio. Když přežili oni může přežít ještě někdo jiný. Stěžují si, že nemají doktora a zdravotnické vybavení, ale cokdyž ve vesnici v dojezdové vzdálenosti byl "výbuch" slabší a nemocnice zůstala použitelná?
Celé to na mě působí velmi ploše. Autorova teze je ukázat jak rychle se společnost bez technických vymožeností vrátí k středověko-feudálnímu zřízení a jak důležitou roli opět bude hrát víra. K tomuto účelu si volí až příliš průhledné kulisy ve formě prostředí a okatě stylizovaných charakterů lidí. Zklamání. Je vidět, že jde o rané dílo postapokalyptických románů. Ty modernější jsou úrovní autorových úvah někde jinde.
Výbuch bomby (atomové?), ale k dispozici je opevněný a bezpečný hrad,přežijí muži +žena, klisna + hřebec,krávy + býk, prasata, slepice atd.. Lidé mají zásobu dřeva (ač vše shořelo), zrní, slámy, vína , vody, oleje.Zůstala pole,pluh,... nudně se odvíjející strohé vyprávění bez okamžiku napětí a bez konce. Tohle jsem neměla číst. Ale přilákal mě fakt, že R.Merle je uváděn jako novodobý pokračovatel Emilia Zoly. Tak to ani náhodou.
Skvělý námět. Kniha se pomalu rozjíždí, až jsem si po 20 stránkách říkal, má to cenu číst? Ano, má! Co mě na příběhu trochu zklamalo, že nakonec to nebyla až taková katastrofa a vlastně všechno co by bylo schováno v pořádném betonovém krytu (garáž, dům, sklep, kryt...) by zůstalo v pořádku. Další věc, je úmrtí (slepé střevo!) vypravěče, který mohl klidně přežít. Přece jen měl nejednoho koně, velké město by určitě nebylo až tak daleko. Lékařskou pomoc by také asi našel... atd. Jinak skvělé čtení.
Jedna z výborných postkatastrofických knih, ve které se autor zamýšlí, jak by asi život fungoval kdyby většina lidí zemřela. Jen drobná poznámka k anotaci - bomba nebyla atomová - nedošlo k zamoření, takže svět byl sice zničen obrovským žárem, ale jinak byla půda čistá a lidé mohli vypěstovat plodiny k přežití. Jsou tady i drobné nelogičnosti - v první části po katastrofě to vypadá, že přežila jen hrstka lidí ve sklepě středověké tvrze, jinak vůbec nic, žádní ptáci, žádná zvířata, žádný hmyz. Později se ukáže, že přežila celá vesnice, která byla chráněná pouze výběžkem skály. Za takových okolností nebyla katastrofa zcela zřejmě tak obrovská a přinejmenším hmyz i řada drobných živočichů by jistě leckde přežily poměrně ve velkém množství. Ale to jen jen taková hnidopišská poznámka. Jinak to bylo skvěle napsané a dobře psychologické propracované. Zajímavá je například myšlenka, že není zákonité, že se vždy musí vyskytnout ve společnosti silný a schopný vůdce. Společnost v Malevilu měla to štěstí, že takového vůdce měla. Nebyl ani zdaleka dokonalý, měl řadu chyb, ale dokázal to malé společenství stmelit a umožnit mu přežít.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha byla vydaná v době, kdy se začalo hovořit o neutronové bombě. Tato jaderná zbraň měla ničit pouze živé organismy, neměla tedy mít za následek materiální škody. Dobře se pamatuji, jaké rozhořčení to ve světě vzbudilo. Vzhledem k tomu, že jsem měl tehdy informace pouze z "východní" strany, nebudu řešit další podrobnosti, nicméně zřejmě toto byla okolnost, která inspirovala Roberta Merla k sepsání Malevilu.
To jen pro ty, kteří se diví, jak mohla vybuchnout atomová bomba a nezůstala žádná radiace.