Meno ruže diskuze
Umberto Eco
Slávny román vyšiel ako zväzok 1. edície Svetová knižnica SME. Súčasťou vydania sú autorove Poznámky k Menu ruže.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2004 , Petit PressOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Diskuze o knize (34)
Přidat komentář
Mysteriózní, hluboké a smysluplné. Filmové zpracování se Seanem Connerym také.
Hobo: Naprostý souhlas!
PS: Omlouvám se že komentuju váš příspěvek po více než čtyřech letech, nějak mi unikl.
Lenka.Vílka: No, na mě si hostitelé většinou ani moc nestěžujou... :)
Ne, to je jen neškodná legrácka, nechci bagatelizovat. Myslím, že jsme si napsaly všechno, co bylo třeba, díky za dialog. Dobré knížky!
Milary: Je rozdíl mezi dodržováním základních pravidel a mezi zakazováním názoru. Někdo v tom rozdíl vidí a někdo nevidí. Ano, jsou tady hlasy (ty jsou za mě trapné), že komentáře musí mít to a to, aby to bylo uznané jako komentář. Ale mě podmínka nastavená zakladatelem DK, že zde je v komentářích u knihy komentář ke knize, na ostatní je diskuse, vyhovuje. To je podle mě ok. Ale pohybuji, že zdejší "komise" tj moderátoři se hned rozsvítí jako vánoční stromeček, když mohou něco přesunout. Takhle to asi není. Já v tom mám ráda přehled, někomu to je jedno, lidi jsou různí. Ale je to jako se vším. Když jsem u někoho na návštěvě, je to tam hezký a příjemný především z toho důvodu, že hostitel sice dává hostovi určitou volnost, ale zároveň si nastaví svoje pravidla, jak to u něj bude vypadat. To je za mě naprosto standardní věc. Pro mě snazší, protože mi to nedělá problém...
Milary, zmienka o filme mi nevadí, ak čitateľ okomentuje knihu a poznamená, ako sa mu pozdávalo sfilmovanie. Ale keď je celý komentár o filme, to patrí do diskusie.
A tak sú pravidlá nastavené. Je komentár o knihe? Patrí do komentárov. Nie je o knihe? Patrí do diskusie. Inak, rešpektovanie pravidiel typu "toto pravidlo mi vyhovuje, to budem rešpektovať, toto nie, proti tomu budem protestovať" tu nie je ojedinelý.
Lenka.Vílka: Lenko, líbí se mi ledasco z vašich komentářů. Já píšu jinak. Možná ne předpisově, ale po svém, jak umím. Jako většina lidí na dtbk. A "vyzrávat" na nic nechci. Teda vyzrávat obecně chci!, to jo, vždyť jsem vám připadla dětinská, i když na mou duši nevím čím. :) Pro mě je ale databáze relax, otázka volby. Líbí se ti moje komentáře? Čti. Nelíbí? Nemusí, máš svoje oblíbené.
Z mého ročníku narození celkem zřejmě vyplývá můj vztah ke "schvalovacím komisím". Asi nechci někde, kde se bavím, mudrovat nad tím, co projde a co ne. Jakáž pomoc, jestli je to tu tak nastaveno, budu asi muset občas nějaký ten komentář (v dobré víře napsaný), oželet.
A abyste se nemýlila; já rozumím potřebě pravidel a respektuju je. Ale vždycky jde o to, kdo je nastavuje a jak.
Milary: ono ani nejde o to, co je můj názor nebo jakéhokoliv uživatele, ale o názor toho, kdo rozhoduje o přesunu. Na uživateli je jenom to, zda se naučí jak nad tímhle vyzrát :)
A nejde to napsat normálně? Prostě napsat komentář ke knize, tam napsat svůj názor, pocity, jak se kniha líbila a zmínit, že jsem zároveň vyslechla rozhlasovou hru? A o té hře se druhém komentáři rozpovídat v diskusi? Potom by všechno bylo v pořádku. Takhle první odstavec vašeho nového komentáře, milary, zní akorát směšně nebo jako od malého dítěte...sorry, ale působí to tak :(
Reakce na smazání? Akú reakciu myslíte? Ja som tiež čítala kopu kníh, ale nepadlo by mi napísať do komentárov názor na film podľa daktorej knihy natočený.
Naias: díky za názor, respektuju ho. Jenže já četla i knihu, a tak jsem měla za to, že slušnou představu i právo nabídnout odlišný pohled mám. Myslím, že se nedá říct, že bych se komentáři knihy úplně vyhnula. A to další, co zmiňuju ve své reakci na smazání, nepříjde zase osobně správné mně.
A o osobní náhledy jde, viďte, právě pro ně si na databázi chodím. Pokud si někdo neosobuje právo veta a nesmaže je.
dodatek, 13. 11.
Včera řesunuto do diskuze... Pročpak? Knížku jsem poctivě přečetla, její hodnocení zdůvodnila - stručněji, s ohledem na vyčerpávající charakteristiky v některých skvělých komentářích přede mnou, tip na rozhlasovou adaptaci beru jako volitelnou inspiraci těm, kterým knížka pro svou náročnost nesedne a z "neurazí - nenadchne", či holého líbí /nelíbí si nevyberou.
A jestli je to kvůli zkrácené verzi, či poslechu - to by musela být "diskuze" podobnými příspěvky přeplněná :)
Na Jméno růže koukám cyklicky a není to jenom proto, že miluju Conneryho... :)
Knížku jsem četla a tak snad nevadí, že k dříve přiděleným hvězdám okomentuju vyslechnutou dramatizaci.
Vždycky nesmírně obdivuju, když se podaří i ve zkrácené podobě zachovat mnohovrstevnost díla tématicky tak bohatého (jak ho nádherně popisuje ve svém komentáři Rihatama). Člověk totiž nechce být ochuzen ani o zlomek informací, postřehů, ani o špetku atmosféry, nechce "zjednodušenou verzi", očesanou na atraktivní (byť) thriller ze středověkého kláštera. Přitom každá z těch dotčených věcí, které Eco tak pozoruhodně spřádá v příběh, jenž tiskne čtenářům nosy do stránek, je vhledem do objemných tématických celků a srozumitelné zestručnění něčeho tak obšírného se zdá skoro nemožné. Eco to uměl.
A vše se neuvěřitelně dovedně podařilo přenést i do rozhlasové adaptace, oceněné cenou Prix Bohemia Radio 2006 (v kategorii rozhlasová inscenace pro dospělé posluchače).
Za všechny skvělé interprety jmenuju jen Pavla Soukupa, Davida Novotného, Josefa Somra, Jiřího Lábuse, Radovana Lukavského...
Nádhera.
Milary, predpokladám, že vám príspevok presunuli, pretože komentujete rozhlasovú adaptáciu. K tým komentárom o vypočutej skrátenej verzii by som podotkla, že audiokniha, či už skrátená či nie, je predsa len dosť odlišná od rozhlasovej verzie. Osobne si myslím, že hodnotiť či komentovať papierovú/elektronickú knihu podľa audioknihy nie je správne, ale toleruje sa to, i keď tu audioknihy nie sú. Ale podľa dramatizácie, to už je moc.
Nevím, jestli úplně můžu dávat "přečteno", když jsem poslouchala jako úžasnou rozhlasovou hru natočenou velkými hlasy pánů Soukupa, Lukavského, Vydry, Somra nebo Lábuse, ale zkoušela jsem číst a určitě bych to neučetla, nejsem moc zaměřená na dávnou historii. Přesto, má to své kouzlo, boje mezi církví, císařem, řády... a do toho kriminální zápletka plná šifer a tajných kódů. To se povedlo. Jako rozhlasovou hru doporučuji, kniha je asi spíš už dnes jen speciální lahůdka pro fajnšmekry:-)
Dramatizovaná verze od Radioservisu s Pavlem Soukupem a Josefem Somrem v hlavních rolích (vydaná v roce 2012) je naprosto luxusní.
"...Co se však dle mého soudu moc nepovedlo je samo "detektivní" pátrání po pachateli záhadných vražd v opatství , které je ve své podstatě pouze okrajovou částí knihy a samotné odhalení viníka bylo pro mě osobně velmi nepřesvědčivé, jakož i motiv, který ho k tomu vedl. ..."
No, možná to bude tím, Miliarda, že román Jméno růže není detektivkou, ač je to stále některými zdejšími uživateli, čtenáři, psáno. Román je právě tím, co vás od čtení odrazovalo, u čeho jste se nudil.
Tak jsem zhruba po roce, kdy jsem román přečetl, shlédl natočený film. Jako by byl o něčem absolutně jiném, a to i když vezmu v úvahu prostor, který má film ve srovnání s románem. To raději nic netočit... Ještě bych byl schopen pochopit "dějové urychlovače", které román neobsahuje, zkratky jsou prostě ve filmu nutné. Co jsem naprosto nepochopil, byla fyzická odpudivost většiny tváří, zejména těch záporných, taková primitivnost není režiséra hodná. Pro mne vyzněl film jednoznačně jako další pokus ukázat, jak ta církev byla odporná, odpudivá a vůbec protilidská, takže zaplaťpámbu, že tady máme tu demogracii. O tom kniha není.
Koka: Růže je ovšem taky symbolem Panny Marie, někdy i Ježíše a dalších světců. Souvislost s mlčenlivostí tu je, ale zároveň jde taky o její krásu, o to, že má trny a tedy je zraňující (jako láska), má barvu krve atp atd. Těch významů je opravdu mnoho...
"...Do čtení jsem se ale musela nutit, ovšem ne proto, že by kniha nebyla doslova úchvatná, např. co se týče jazyka, ale proto, že mi hodně připomínala knihy, které jsem byla nucena číst při studiu filosofické fakulty..."
Omlouvám se, do diskuze ke knize se to nehodí, ale přeci jen...Že se v komentářích středoškoláků stále dokola omílá, že kniha patří do povinných, tudíž číst ji, je čirým utrpením, že jsou nezřídka podporováni i staršími uživateli, budiž. Že si ale bude stěžovat vysokoškolák, že v rámci studia, zcela dobrovolného studia, ho škola "nutila" číst, to je pro mne nemilé překvapení...Budu na to pamatovat, až půjdu např. k lékaři a tiše doufat, že on si tu "vnucenou" anatomii, fyziologii a další, vážně pročetl a něco si z ní zapamatoval...
[Rozhlasová hra - osoby a obsazení: Starý Adso (Josef Somr), Adso (David Novotný), Vilém z Baskervillu (Pavel Soukup), Opat (František Němec), Jorge (Radovan Lukavský), Malachiáš (Jan Vlasák), Salvátor (Václav Vydra III.), Severin (Miroslav Táborský), Cellerarius (Bořivoj Navrátil), Berengar (Pavel Trávníček), Bengt (Jiří Lábus), Ubertin (Rudolf Pellar), Mikuláš (Jan Novotný), Aymardus (Petr Křiváček), Alinardus (Ilja Racek), Mnich (Milan Stehlík), Venantius (René Přibil), inkvizitor Bernardini (Petr Pelzer), Michal z Česeny (Karel Pospíšil), mnich (Milan Stehlík) a další. (5 hod. 55 min.)]
Jinak "Poznámky ke" Jménu růže " (jak píše Koka ve svém příspěvku ohledně slovenského vydán) vyšly česky v revue Světová literatura č. 2/86, nevím jestli jsou součástí nějakého českého vydání ale určitě stojí za přečtení, obzvláště pro fanoušky této skvělé knihy.
Nemám a neznám český překlad Jména růže, proto zprostředkuji vysvětlení ze slovenského vydání (Tatran, 1991): Pod vlivem obrovského množství čtenářských ohlasů napsal U. Eco tři roky po vydání knihy „Il nome della rosa“ rozsáhlý dokument, nazvaný Poznámky ke Jménu růže. Překlad těchto Poznámek je součástí slovenského vydání románu a považuji jej za velmi důležitý z hlediska osvětlení tohoto mnohovrstevnatého díla a také z hlediska poznání tvůrčích postupů pana U.E.
V Poznámkách autor reaguje na četné dotazy čtenářů a k názvu kromě jiného uvádí, že „jméno růže si vybral, protože růže je symbolickým pojmenováním, v němž se nashromáždilo již tolik významů, že nakonec už nemá téměř žádný.“
Blíže viz: http://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/meno-ruze-71064 .
O četnosti a různorodosti významů názvu a vyobrazení růže vřele doporučuji Slovník symbolů ve středověké křesťanské ikonografii: http://www.databazeknih.cz/knihy/slovnik-symbolu-66523 . (S tímto slovníkem se radím často a při mnoha knihách či článcích! )
Z hesla „růže“ cituji jenom úryvky, které mi připadají zvláště vhodné k Ekovu románu: „Uspořádáním okvětných lístků připomíná růže tajemný pentagram - symbol mlčenlivosti. Tento motiv je také antického původu, neboť Venuše prý darovala Harpokratovi růži, aby v ní skrytá tajemství zůstala navždy utajena. Hostitelé často zavěšovali nad stolem růži, aby záležitosti, které byly projednávány, nebyly vynášeny na veřejnost. Jako symbol mlčenlivosti o tajných věcech společného ujednání se proto růže v podobě rosety objevovala i na zpovědnicích, v radních sálech a v hostincích. Z růže uchovávající tajemství vzniklo i rčení „sub rosa“, tj. skrytě, utajeně.“
Samot - myslím, že "růží" je míněna samotná knihovna, která v té době disponovala svazky, které jinde neměli, byla svým způsobem jedinečná a vyčnívala nad ostatní - jako ona pomyslná růže mezi ostatními kytkami :) Navíc ten závěrečný citát k tomu tak trochu napovídá - vzhledem k tomu, jak to s knihovnou v knížce nakonec dopadne ("někdejší růže je tu už jen co jméno, jen jména nosíme ve své paměti" - Adso ji zažil v plné kráse a slávě a nakonec mu z ní v hlavě zůstala jen vzpomínka - stejně tak jako dívka, do níž se zamiloval - obojí bylo ztrátou). A to jméno to by mohlo být vzhledem k symbolice, která se táhne celým příběhem spíše bráno jako název nebo označení nebo pojem, a pojmy jsou v tomhle díle docela podstatné samy o sobě... Ale to je můj názor, netvrdím, že to tak doopravdy je :)
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mnišiAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Filmovou verzi z roku 1986 se Seanem Connerym v hlavní roli snad není třeba představovat. Režisér Jean-Jacques Annaud se rozhodl knihu zfilmovat hned po jejím přečtení. Při hledání ideálního místo pro natáčení navštívil kolem tří set opatství a klášterů, nakonec se rozhodl pro německý Eberbach. Zajímavé je, že klášterní knihovou z tohoto filmu se inspirovali tvůrci videohry Gothic 3 - ale to jen tak na okraj.