Mistr a Markétka diskuze
Michail Bulgakov
První verze Bulgakovova životního díla, jež dokončil už slepý a na smrt nemocný člověk roku 1940, vznikla - podle později objevených rukopisných sešitků - patrně už v roce 1929. Ze sešitků byly vytrhány listy a ze zbytků textu odborníci zjistili, že už ttehdy šlo o Mistra a Markétku. "Vlastníma rukama jsem hodil náčrt románu o ´dáblovi do kamen," svěřil se autor příteli roku 1930 v jednom z dopisů. Ani tak energické gesto nevymazalo však Bulgakovi z paměti jeho osudové téma. Autorovu trýzeň lze pochopit - psal přece o umělcově touze být všemi pochopen. Téma si vynutilo široké historické a literární zázemí. Román navazuje na Goethova Fausta, Gogolovy groteskní prózy a eticko-filozofický názor Dostojevského. Bulgakov řeší na biblickém příběhu o Pilátovi a Ježíši míru lidské odpovědnosti za pozemské dobro a zlo. Proti skepsi Piláta i Mistra staví jedinou protihodnotu - lásku, i kdyby se měla spojit se samotným peklem. Markétčina láska je pohádková a pozemská zároveň. A duch pekel? Vysměje se nepmanské Moskvě dvacátých let, z nudy nad ní by snad i tu lidskou duši oželel, ale nemůže, neboť k rozhodující bitvě dochází právě v ní.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Diskuze o knize (10)
Přidat komentář
Gambit12, nějak neumím diskutovat ve světě "Pokud argumentujete tím, že na rozdíl od Ruska, o kterém píše Bulgakov žijeme ve svobodné společnosti, tak rovněž můžete říct, že na rozdíl od Severní Koreje je svobodnější i současné Rusko nebo Čína" a ani nemám zájem. Jen doufám, že v podobném světě nebudu muset kdy žít a budu ho potkávat jen tady.
siena: Jmenovat zde konkrétní výčet takových lidí by bylo bezpředmětné, ale svým rozsahem by stačil už možná na samostatnou knihu. Pokud argumentujete tím, že na rozdíl od Ruska, o kterém píše Bulgakov žijeme ve svobodné společnosti, tak rovněž můžete říct, že na rozdíl od Severní Koreje je svobodnější i současné Rusko nebo Čína.
Ohledně svobody a jejího zvyšujícího se deficitu, myslíte že je dnes možné pronést bez obav podobný výrok jako Hannah Arendtová: "Pokud si jako Židovka přeji strávit dovolenou pouze ve společnosti Židů, nevidím žádný rozumný důvod, proč by mi v tom měl někdo bránit, stejně tak jako nevidím žádný důvod, proč by jiná letoviska nemohla pečovat o klientelu, která si o dovolené žádné Židy vidět nepřeje." Podotýkám že osobně jsem zastáncem Izraele a mám např. velké sympatie k chasidům. Jistou vypovídající hodnotu má, že už mám potřebu něco dodávat k pouhé citaci, aby mě někdo neobviňoval z antisemitismu, což by ale zase pro mě bylo úsměvné. Jde mi ale spíše o obecnou rovnici (proměnné lze dosazovat libovolně) a právo svobodné volby každého jednotlivce.
Já svůj příspěvek poněkud upravila, udělala z něj, příspěvek méně subjektivní. Tedy, do religiozní diskuze o hodnotě života se pouštět nebudu.
Na tom, že všechno co píšete, co je v původním příspěvku, je jen, lapidárně řečeno, nepochopení podstaty jednotlivých zřízení, trvám.
A, ano, myslím? Ono se snad vám, panu uživateli, cosi děje? Tedy, kromě, že siena si dovolila ozvat? Ano, teď čekám výčet všech chudáků, co úpí v evropském světě... Ne, ani ten výčet nezmění nejenom můj názor, ani nic na tom, že, na rozdíl od Ruska, o kterém píše pan Bulgakov, žijeme ve svobodné společnosti.
siena: Hodnotu lidského života absolutizovalo až křesťanství, má tedy dogmatickou povahu, objektivně a na základě vědeckého tvrzení ji vyčíslit nemůžete.
Jak řekl Dostojevskij: "Pokud není Boha, pak je vše dovoleno. Jakmile rovnost duší před Bohem je vystřídána rovností pouhých nervových třásní před absolutní nulou, nicotou." Člověk se stává nositelem absolutní hodnoty existencí duše, která zakládá jeho přímý vztah s Bohem, křesťanství tedy uznává hodnotu každého člověka tím, že ho povyšuje na hodnotu samu o sobě.
Nemám na mysli samozřejmě právní rámec, i když právo v antické demokracii vůbec nebylo odvozeno z morálních principů, ale mělo za cíl dosáhnout vyrovnanosti ve vztazích a to především v oblasti přerozdělování statků. Odvolává se sice na lidskou přirozenost, ale ne v otázkách svědomí, které by byly nezávislé na společenských vztazích. Nezabývá se jednotlivcem jako takovým ani člověkem jako všeobecnou kategorií. Píšu to proto, že vy zastánci "liberální" demokracie jste okouzleni ideou právního státu. Ještě bych dodal, že disidenti mohou existovat i v režimech, které se považují za demokratické.
Že můžete svobodně psát a říkat co chcete, a maximálně vám někdo vyjádří nesouhlas, to myslíte vážně?
Odpovídal jsem na Váš původní "neupravený" komentář.
Gambit12, jestli není někdo schopen vidět a chápat zločinný a hrůzný život ve Stalinském Rusku a srovnává ho s životem dnes, ve svobodné společnosti, tak jen relativizuje. Znehodnocuje utrpení lidí, kteří by jistě velmi rádi žili v tom, věřím, že i pro vás, "hnusném" světě EU. Víte, na rozdíl od nich, z něj můžete lehce vyklouznout, dokonce zvolit změnu systému ve volbách. A hraní si na disidenta? Co je to jiného, když si svobodně, nanejvýš vám nějaká siena napíše, že se jí to nelíbí, píšete, co chcete? Když to samé slyšíte z parlamentu, z obrazovky veřejnoprávní TV?
siena: Nepoužíval bych termín "hrát si" na disidenty navíc relativizace hodnot je způsob myšlení, který je nebo by měl být považován za naprosto legitimní, jelikož hodnoty jsou relativní už ze své vlastní podstaty (co pro jednoho hodnotou je, pro druhého být nemusí).
Pojem disident pochází z latinského dissidere, což znamená být vzdálený, odlišný ve smyslu nesouhlasit (doslovný překlad je snad sedět odděleně). V minulosti odkazoval na protestanty nebo nekatolíky v katolickém prostředí např. v Polsku. Výklady se mohou lišit, ale existují určitá základní kritéria např. "osoba odlišně smýšlející" nebo "aktivní odpůrce establishmentu" atd. U nás se pojem "disident" používá hlavně pro odpůrce totalitního režimu ve 2. pol. 20. století, ale rozhodně ho nelze privatizovat výlučně na toto období. Mně je blízký výklad V. Bělohradského a to že disident se liší od odpůrce nějakého režimu tím, že se nesnaží vyměnit jeden režim za druhý, nebojuje za jednu politickou alternativu, ale hájí prostor, v němž mohou alternativy vznikat.
Hobo, nepřekvapuje mě to. Ale srovnávat život v EU s životem ve Stalinském Rusku, může jen popírač historie, nebo "diskuzní provokatér". Pouze touto poznámkou byste se, žít tam, ocitl v končinách, které popisuje pan Bulgakov.
Ono to je pořád dokola, ta relativizace všeho a všech, to hraní si na novodobé disidenty. Nejenom naše prokletí.
Stačí podívat se, StrašněHodná, na současnou EU, popř. i jen na naši současnou pětivládu. Těch paralel je opravdu mnoho...
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
1969 | Mistr a Markétka |
1987 | Zápisky mladého lékaře |
1989 | Psí srdce |
1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
1969 | Bílá garda |
Mistr a Markétka - Michail Bulgakov - v minulosti cenzurovaná kniha