Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel diskuze
Alice Munro
Světoznámá kanadská prozaička potvrzuje ve své druhé česky vydané knize pověst skvělé vypravěčky, především však neobyčejně vnímavé a citlivé pozorovatelky: příběhy jejích mladších i zralejších hrdinek, točící se kolem citových vztahů, rodinných trampot, mezigeneračních problémů či jen obyčejného stárnutí, dokáže vylíčit s takřka hmatatelnou živostí a schopností vcítit se do duše svých postav, aniž by sklouzla k laciné sentimentalitě nebo jen náznaku klišé.... celý text
Literatura světová Povídky Pro ženy
Vydáno: 2009 , PasekaOriginální název:
Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage, 2001
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Část díla
Kopřivy
2001
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
2001
Odloučení
2001
Paměť
2001
Plovoucí most
2001
Autorovy další knížky
2009 | Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel |
2014 | Drahý život |
2011 | Útěk |
2021 | Přítelkyně z mládí |
2015 | Láska dobré ženy |
Milá Jizi, reaguji na váš komentář a testuji tím současně, zda se o mé odpovědi na vaši závěrečnou otázku skutečně "automaticky" dozvíte, jak tvrdí někteří zastánci místního uživatelského rozhraní.
Pro mě přebal této povídkové sbírky odpudivý není /ovšem ten na vámi zmiňovanou knihu Útěk už tedy ano, pokud ta fotografie zde na DK použitá není zničena nějakou kompresí/.
Ale obě podle mě mohou vyjadřovat představu některých grafiků o tom, co ženy - většina českých čtenářek beletrie jsou právě ony - chtějí, resp. jak vypadá tzv. ženská literatura.
Tedy konkrétně - višně jsou specifické ovoce, rozhodně jsou méně oblíbené, než třešně, protože jsou většinou - pro někoho odporně, pro jiné ale osvěživě - kyselé.
Ještě jinak řečeno: milovníci višní jsou poněkud menšinová, ale vyhraněná a soudržná skupina.
A hrdinky povídek Alice Munroo, jsou přesně takové. Určitě by o nich nikdo nemohl napsat, že jsou to pin-upkové šťabajzny, plné vášně, sex-appealu a smyslnosti - řečeno jazykem dnešní tinderové generace, nejsou "šukatelné".
Ale jejich nenápadnou krásu, laskavost a obětavost, tak jako višně, ocení (anebo právě nikdy to neudělají!) jejich blízcí, které už život pěkně poskřípal.
Co se týká přebalu ke druhé knize (tu jsem ale zatím nečetla), mohl by snad obrázek vyjadřovat to pokorné čekání na prince na bílém koni, ke kterému jsme občas nabádány zastánci tzv. tradičních hodnot.