Alice Munro

Přidat do oblíbených Koupit knihy

kanadská, 1931 - 2024

Populární knihy

/ všech 8 knih
Útěk
Útěk
Příliš mnoho štěstí
Příliš mnoho štěstí
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
Láska dobré ženy
Láska dobré ženy

Nové komentáře u knih Alice Munro

Příliš mnoho štěstí Příliš mnoho štěstí

„príjemná svieža knižka. krásne pútavé príbehy, veľmi dobre sa číta. a veľmi dobrý pocit zanecháva.“
— strbkav

Příliš mnoho štěstí Příliš mnoho štěstí

„Každá povídka byla tak dobře napsaná, že byla na úrovni románu. Ačkoliv byly povídky různé, vždy mě donutily nad tématem, postavou či závěrem přemýšlet. Tato autorka spisovatelkému řemeslu rozumí.“... celý text
— Alaglesia

Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

„přečtena jako druhá, po "Útěku". Tak nějak mi přišlo, že celou knížkou se nesl motiv ztrát a konce.. nejvíc se mi líbily Kopřivy a hned první - Nepřitel, ctitel... ostatní nebyly špatné, ale tak nějak jim něco chybělo, nezanechaly hlubší stopu... často jsem měla pocit, že se to slibně rozvíjí, namotala jsem se a pak šup - takový nijaký konec. Do ztracena a promrhán potenciál povídky...“... celý text
— haki34

Útěk Útěk

„úlovek z knižního festivalu..z výprodeje.. některé se líbily hodně, jiné o chlup méně. Některé až snové, a přitom tak reálné a ze života ... občas mě hněvalo, že jsem se namotala, zažrala, a pak pic - konec... (třeba hned první - Útěk... nebo vztah matky a dcery, kdy Penelope mizí žít svůj život...setkají se někdy ? a jak to bylo s Olliem a Tessou ? ) a já jen hleděla s otevřenou pusou. Ale co mi vadilo nejvíc - že jsou tak krátké ! každá z nich by vydala na román.. otevřené konce, sami si můžeme domyslet, jak to bude... a nebo nebude ? námatkou - skvělé komentáře lusila, jopp... doporučuji ! a jdu na další... "nepřítel, přítel, ctitel...“... celý text
— haki34

Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

„Pro mě tahle knížka byla nebetyčně nudná, vyloženě jsem se musela kousnout, abych ji dočetla. Ne že by snad Alice Munro neuměla psát, ale po dočtení každé povídky jsem se vždy ptala, co jsem si vlastně z toho měla odnést, jaká je pointa, která z myšlenek mi má obohatit můj vnitřní svět. A nenašla jsem vlastně nic, co by ve mně tak nějak rezonovalo a měla jsem chuť se tím dál zabývat.“... celý text
— verense

Přejít na knížky autora