verense
komentáře u knih
Frankie
Jochen Gutsch
Milá, vtipná, ale nikoli povrchní jednohubka, kterou slupnete klidně za jedno odpoledne. A budete mít chuť pořídit si kočku. Teda pardon, kocoura. :-)
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Podle nadšených komentářů jsem čekala něco víc. Je pravda, že válka přináší hluboké lidské příběhy, odhaluje nečekanou sílu i slabost jedinců, rodí se přátelství na život a na smrt a určitě se člověk chytá každé možnosti, jak prožít chvíli "normálního" života, ať už jej přináší péče o květiny nebo čtení knih. Jenže když si vzpomenu, co mi o druhé světové válce vykládala babička (a to ještě hodně věcí zamlčela), tak mi přijde až neuvěřitelné, jak všechny postavy byly nakonec kladné až běda, a tak mi celý ten příběh přišel takový - já nevím - naivní? Ale kdo ví...
Dvě zrcadla
Karolina Limrová
Ach bože, u některých knih úplně slyším, jak moje mozkové buňky úpí v agónii a prosí mě, ať už je nedestruuju čtením takovýchto knih. Ten nápad se zrcadly není špatný, ale tím to tak asi skončilo. Opakovala bych komentář Weylin níže, mluví mi z duše!
Uteč, dokud můžeš
Rebecca Zanetti
Za mě bohužel velká bída. Potenciál hlavní hrdinky velký, leč naprosto zabitý červenou knihovnou a všemožnými žánrovými klišé, detektivní zápletka děravá jak řešeto, a navíc jsem se nemohla zbavit dojmu, že minimálně na některé kapitoly autorka využila ghostwritera. Holt každý máme na dobrou detektivku jiné nároky. Na další díly mne autorka nenalákala.
Jedna noc s vévodou
Jodi Ellen Malpas
Tohle je taková klasická letní slaďárna, když chcete někde na dece u vody vypnout a nechat se pohltit klasickými romantickými klišé. Čte se to dobře, i když chybky by se našly, a s postupem čtení jsem u dalších "zelených očí" zvedala ty svoje k nebi, ale člověk o tohoto typu literatury nemůže čekat skvost hodný Pulitzera, že... :-) Za mě dobrý, už jsem četla mnohem větší bláboly.
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
Alice Munro
Pro mě tahle knížka byla nebetyčně nudná, vyloženě jsem se musela kousnout, abych ji dočetla. Ne že by snad Alice Munro neuměla psát, ale po dočtení každé povídky jsem se vždy ptala, co jsem si vlastně z toho měla odnést, jaká je pointa, která z myšlenek mi má obohatit můj vnitřní svět. A nenašla jsem vlastně nic, co by ve mně tak nějak rezonovalo a měla jsem chuť se tím dál zabývat.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Kniha o jednom z mnoha tragických osudů za druhé světové války, tentokrát z pohledu obyčejného malého kluka, který navzdory okolním hrůzám jen touží žít běžný dětský život s kamarády, naplněný klukovinami a prosluněný láskou jeho blízkých. O to víc na vás dolehne ta tíže, protože vy - narozdíl od Bruna - víte a chápete, co znamená plot za jeho novým domovem a pruhované oblečení jeho nového kamaráda.
O holokaustu bylo napsáno již hodně, a už jsem četla knihy, které se mnou otřásly důkladněji než Chlapec v pruhovaném pyžamu. Nicméně je třeba, aby tohle téma nebylo nikdy zapomenuto, takže já každý literární počin v tomhle směru vítám.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Hodnocení téhle knihy se podle mne odvíjí od toho, kolik osamělosti a podivínství máte společného s hlavní hrdinkou. Tudíž mě tahle kniha vtáhla od prvních stránek, semlela napadrť a na konci vyplivla s uslzeným úsměvem a tak trochu zděšenou, jak moc Eleanor rozumím a umím se vcítit do jejích pocitů - a to k tomu nepotřebuji zažít dětství jak z hororu. Zaplaťpánbu i já jsem nedávno do svého okruhu kamarádů získala nevalně oblékaného oplácaného milého ajťáka, takže v případě nouze vím, kdo mě zas poskládá dohromady. ;-) Těším se na další knihu téhle autorky!
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Mám knížky od Jodi Picoult moc ráda, vždycky je za nimi vidět poctivá spisovatelská práce, spoustu hodin studování dané problematiky a snaha obsáhnout dané téma co možná nejpřesněji. Ani tady tomu není jinak, člověk si jen uvědomí, jak moc je otázka rasismu v USA citlivá a nevyřešená (možná i nevyřešitelná). I když konec je možná až příliš poetický (leč nikoli nereálný - viz doslov autorky), doporučuju knihu přečíst, aby si člověk uvědomil, jak dobře se vlastně má...
Jak se lemur odnaučil šťourat v nose
Tereza Pařízková
Já jsem z téhle knihy taková rozpačitá. Nápad a myšlenka pěkná, nicméně provedení už tak zářné není. Syn původně chtěl knížku číst sám v rámci čtenářského deníku, nicméně po první kapitole ji odložil, protože na něj byla příliš složitě napsaná: dlouhá souvětí, výrazy a obraty, kterým ne úplně rozuměl, některé názvy vpravdě krkolomné. Tak jsem mu knihu dočetla já, ale oba jsme se až na výjimky celkem nudili a oba jsme byli celkem rádi, když byl konec. Nicméně autorka určitě má dar slova a její kniha si své fanoušky dozajista najde.
Ztracené květiny Alice Hartové
Holly Ringland
Tak já úplně nepůjdu s davem nadšenců. Ne že by kniha spadala do kategorie "ztráta času", to vůbec - je čtivá, chytlavá a nedá vám pokoj, dokud ji nepřečtete až do konce. Vadí mi, že poslední dobou jsou tyhle romány všechny na jedno brdo: vezmete ženskou hrdinku s pohnutým dětstvím, přimícháte nějakou osobní tragédii, ne úplně chápající okolí/příbuzenstvo, 1-2 osudové muže (z nichž jeden má zákonitě špatný charakter), a k tomu vymyslíte jednu originální ingredienci, abyste úplně nesplynula s davem. Zde konkrétně dostaneme osvětu o australské flóře, květomluvě a špetce domorodých nesnází. Ono to funguje, dobře se to čte, dobře se to prodává, jenže já vím, že za pár měsíců si sotva vybavím, o čem že to celé bylo, protože mi to splyne s dalšími podobnými knihami. Ale nenechte se odradit a utvořte si názor sami... ;-)
Detektiv
Arthur Hailey
Ač mám Haileyho ve velké oblibě, tohle mi přišlo takové dost průměrné. Ne že by příběh nebo nahlédnutí do policejní práce nebylo zajímavé, ale zápletka šla celkem snadno odhalit a navíc kniha místy působila spíš jako středoškolský referát z policejních statistik. Nehledě k tomu, že o každé postavě autor neopomene uvést její barvu pleti - nechci tento palčivý problém USA nijak zlehčovat, nicméně je-li to na každé druhé straně, začne to být únavné. V tomto žánru jsou větší skvosty ke čtení...
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Máte-li v tomhle žánru už něco přečteno, pak velmi záhy odhalíte, odkud vítr fouká. Autorka píše čtivě, a tak vás kniha drapne a nenechá vás odejít, dokud se nedoberete konce. Byť výtky by se našly - je to koneckonců prvotina, celkově hodnotím jako celkem zdařilou knihu vhodnou na zabití deštivého víkendu.
Já a ty, navždy
Jo Watson
Máte-li rádi potrhlé hrdinky typu Bridget Jones, pak se vám patrně tahle kniha bude zamlouvat. Je to taková romanťárna na víkend či dovolenou, když si nechcete zatěžovat hlavu nějakými hlubšími myšlenkami.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Jak jsem byla zvědavá, tak jsem byla zklamaná. Jednak jsem vraha odhalila celkem záhy a jednak jsem si většinu knihy na Eričinu adresu myslela "bohajeho, to je ale čúza". Vím, že je to začátek série a postavy se mohou vyvinout nějakým (pro mne stravitelnějším) směrem, ale Dívka v ledu mne tedy na další Bryndzovy knihy nenalákala.
Mmch, myslíte, že spisovatelé znají i jinou značku mobilů apod., než jsou ty od nakousnutého jablka? Nějak o tom začínám pochybovat...
To nejlepší z drůbeže
Hana Sedláčková - Pačová
Opravdu obsáhlá sbírka drůbežích receptů, od kuřete, přes slepici, kachnu a krůtu až k méně obvyklým druhům, jako je perlička či holub. Kuchařka obsahuje kapitolu zabývající se přípravě masa (kuchání, vykošťování, nadívání atp.), samotné recepty se pak věnují všem možným způsobům tepelné úpravy masa (vaření, pečení, dušení, smažení, grilování, polévky, minutky), rovněž i pokrmům studené kuchyně či zpracování drůbků.
Hotel
Arthur Hailey
Arthur Hailey mne prostě baví a můžu ho číst pořád dokola, byť se v jeho knihách vyskytuje určitá šablonovitost (hlavně v milostných vztazích mezi postavami). Prostředí, ve kterém se příběh odehrává, umí popsat tak poutavě a věrohodně, že máte pocit, jako byste tam byli, a vždycky se dozvíte něco, o čem by vás ani nenapadlo přemýšlet, protože to berete jako samozřejmost. A bod navíc za nového majitele hotelu, to byl pěkný tah.
Zlatá kniha pohádek o zvířátkách
neznámý - neuveden
Celkem 12 pohádek o zvířátkách, většinou psaných podle schématu "malé zvířátko se dostane do potíží a za pomoci ostatních zvířecích kamarádů vše nakonec dobře dopadne". Kniha je bohatě a pěkně ilustrovaná, nicméně je to jedna z těch, ke kterým se po přečtení se vší pravděpodobností už vracet nebudu.
Lovci mamutů
Eduard Štorch
I já jsem si zavzpomínala na školní léta, kdy jsme tuhle knihu měli povinnou. Bavila mne tehdy a bavila mne i nyní, rozhodně poutavější než suchopárné učebnice dějepisu.
Popravčí
Chris Carter
Teda koukám, že půjdu proti nadšenému davu. Pro mne teda druhý díl slabší než první, stejné schéma, opět nechutně brutální zločiny (využít na likvidaci obětí jejich největší strach je vskutku ďábelské), nevímproč protivný Garcia... Na dotaz "jaký to je?" mě nenapadlo nic jinýho, než "docela slabota". Umí lépe, pan Carter!
