verense komentáře u knih
Velmi kladně hodnotím samotnou myšlenku - převyprávět klasické pohádky do kratší verze, aby bylo možné je číst i menším dětem, které tak dlouho nevydrží poslouchat. Trochu mi vadil místy neobratný překlad (ale možná byl na vině už originál, kdo ví), občas to trochu "tahalo za uši". Ale já jsem náročná... ;-)
Hezké krátké pohádky s půvabnými ilustracemi, ze kterých si děti odnesou i kapku poučení. Ideální čtení před spaním.
Krásné pohádky o zvířátkách, se špetkou poučení a veselými ilustracemi. Tak akorát dlouhé pro našeho čtyřleťáka před spaním. Určitě si knížku zopakujeme, pro mne je Eduard Petiška jedním z top autorů dětské literatury.
Mám z téhle knihy trochu rozporuplné dojmy. Na jedné straně pěkně názorný přehled základů šití pro ty, kteří s šicím strojem začínají, na druhé straně při bližším zkoumání fotek spousta nedokonalostí, které by člověk od autora-profesionála nečekal. Pak může laik snadno nabýt dojmu, že šít křivě, nepřesně a nesymetricky je vlastně v pořádku, protože v odborné knize je to taky tak...
Už jste někdy stáli před obrazem, a v první chvíli jste si říkali, co tím chtěl malíř vlastně sdělit? A pak stačilo před obrazem strávit trochu času, udělat krok sem či tam, trochu změnit perspektivu, a najednou se vám před očima vyloupl příběh, který ve vás vyvolal plno emocí (a ne vždy pozitivních). Tak přesně tohle jsem měla s Anglickým pacientem v knižní podobě. U některých knih se mi stává, že je vnímám spíš jako obrazy, než slova (možná proto, že ne vše se dá vyjádřit psanou formou), a o to více pocitů ve mně zanechají. Anglický pacient není jednoduché čtení, není pro každého a ani bych se neodvážila ho někomu s klidným srdcem doporučit, protože to není tuctově líbivá kniha. Asi bych řekla, že k němu člověk musí dospět, vyzrát (a i já si na něj občas připadala ještě mladá). Někdy (tak za 10-20 let) si ho přečtu znovu a jsem zvědavá, co nového mi to přinese.
Celkem 38 krátkých příběhů (max. na dvě A4 i s obrázky), některé vyloženě pohádkové, jiné z obyčejného života. Vše podané stravitelnou formou i pro malé děti, doplněné hezkými a vkusnými obrázky. Některé příběhy se mi líbily moc, jiné zas tak ne, ale každý si tam najde to své, a můj syn (3,5 roku) se vždycky večer před spaním těšil, co bude za nový příběh. Do domácí knihovničky asi nepořídím, ale někdy v budoucnu si knížku zase půjčíme.
Naprosto výborná kniha, pokud stojíte před plnou skříní, nemáte co na sebe a v obchoďáku znechuceně vracíte na stojany spoustu neslušivých, nekvalitních nebo příšerně předražených hadrů. Více či méně zoufalá pak dumáte, co si teda ksakru obléct, abyste se konečně dočkala kýženého "Tobě to tak sluší!".
Autorka vás provede stručným seznámením s jednotlivými oděvními materiály, popíše typy postav a jak je oblékat, jaké volit barvy, a jak odhalit (či najít) svůj osobní styl odívání a v něm si pak vybudovat funkční šatník, s nímž se úvodní věty mého komentáře stanou minulostí. Rozhodně doporučuji každému, komu už není jedno, co vidí každý den v zrcadle.
Velmi průměrná knížka, máte-li z tohoto žánru už něco načteno. Robin se většinu knihy potácí v úzkostných stavech (jak někdo takový probůh může dělat terapeutku?), Melanie je celou dobu jízlivá, Alec rádoby záhadný, Cassidy celkem brzo průhledná. Zajímavější postavy jsou jen letmo načrtnuté, některé situace jen nakousnuté a poté nevysvětlené. Joy Fieldingová umí o dost lépe!
Několikrát jsem Poustevníka odložila, pak se zase se přemluvila, že mu dám ještě šanci. A pak mi dítko vytáhlo ze zavřené knihy záložku, a já zjistila, že mám pramálo chuti hledat poslední přečtenou stránku a mrhat svým časem na knihu, která mne ani trochu neoslovila. Ne že by to byl nějaký odpad, ale autorův styl psaní jde těžce mimo mne.
Top detektivka od top autorky tohoto žánru... co dodat?
Já nevím, ale mně Claire strašně lezla na nervy, já bych ji nechala v tom blázinci a byl by klid. Celkem jsem i uvítala, když už byl konec (nepřekvapil, nešokoval) a s potěšením vracím knihu do knihovny. Asi jsem měla po prvním Delaneyho díle příliš vysoká očekávání.
Už se mi tak nějak superduo "Greichan" začíná zajídat, a tak dávám palec nahoru za dějovou linku s Kowalskim, jehož role se v minulých dílech smrskla na pouhého vyhazovače do povětří. Ovšem ten náznak v epilogu se mi pranic nelíbí! Pěkně si autor pojistil čtení dalších dílů o Sigmě...
Nelze jinak, než za poslední díl a celou sérii dát plný počet a uctivě před autorem smeknout. Když si člověk vezme, že valnou většinu té bichle tvoří popis válečné řeže, množství usekaných hlav, ustřelených končetin a vyhřezlých vnitřností... přesto jsem se nedokázala odtrhnout, abych došla s Kornelem až na konec (nebo nový začátek?). Díky, pane Červenáku, čas s kapitánem Báthorym jsem si užila na jedničku!
Taková nenáročná oddychovka, místy i vtipná, místy díky svému stáří celkem úsměvná. Nu, proč ne, zas to bylo něco jiného mimo můj obvyklý rámec čtení.
Každá kniha, která nám bude připomínat, jaká zvěrstva je schopen člověk páchat na člověku, je potřebná! Svět začíná lhostejnět k utrpení, a tak vítám autory typu Ruty Sepetysové, kteří si dají tu práci přiblížit ne až tak dávnou historii "stravitelnější" formou pro širší okruh čtenářů. Nezapomínejme...
Pro mne jako Plzeňačku obsahuje kniha řadu zajímavých informací, o kterých jsem leckdy neměla ani ponětí. Až mi chvílemi přišlo líto, že se kniha omezuje jen na území města, a nevěnuje se řekám už od jejich pramene. Co mi chybělo, bylo více fotek či soudobých map (případně historických map ve srovnání s dneškem), druhou část knihy jsem musela číst u počítače s otevřenými mapami a sledovat autorovo vyprávění "na dvou frontách". A taky možná i fotku či nákres jednotlivých typů jezů, které jsou v publikaci často zmiňovány - pro laika je těžké si představit to a to vodní dílo, když se v oboru nepohybuje...
Příběhy štěněte Joja, které vyrůstá na statku, objevuje svět a zažívá spoustu dobrodružství s ostatními zvířaty. Milé povídání, celkem 12 kapitol tak akorát dlouhých na čtení před usnutím.
Po předchozích sedmi dílech jsem si od nesmrtelných agentů Sigmy dala pauzu, a na začátku osmého chvíli uvažovala, zda nebyla příliš krátká. Jenže pak se na scéně objevil Kain - a kdo by odolal? Téma knihy je opět znepokojivé, fakta a fikce jsou opět smíchány do čtivého koktejlu a oceňuji, že se konečně začínáme dobírat aspoň vzdáleně, co je zač ono tajemné Bratrstvo. Jsem zvědavá, jak dlouho bude Sigma ještě tohohle protivníka udolávat...
Poirota je zde pohříchu málo, je potřeba třech jiných postav, které sesbírají střípky informací o zločinu. Legendární Belgičan je pak jen seskládá do mozaiky takřka dokonalého zločinu, který by nejspíš zůstal nevyřešen, jen kdyby se mu do cesty nepostavily malé šedé buňky...
Pěkná detektivka, ale znám od autorky poutavější.
I v druhém dílu autor drží nastolené čtenářské taháky (honička přes půl světa, hádanky ve starobylém anglickém sídle, tajemná spojitost s historickými velikány aj). Stále je to čtivé, rychle to odsýpá, pro mne dobrá oddechovka.