verense komentáře u knih
Nezačalo to špatně, ale postupem času se z toho stala taková červená knihovna, že mě z toho přeslazeného konce až bolely zuby. Ale jako oddychovka na dovolenou super, i pár vtipných míst se najde. Už jsem četla mnohem horší slátaniny.
Kdepak, na Paintera si nepřijde ani himalájská sněhová vánice, ani zušlěchtění zabijáci, ani rozpad organismu na kvantové úrovni. A ještě jako bonus dostane královnu plesu... ;-)
Teď vážně, je to třetí díl série, a tak člověk už tuší, co ho čeká. Plusové body za to, že autor Paintera neodsoudil k doživotnímu papírování za stolem, za podněty k dalšímu studiu a rozšíření obzorů, za čtivost i možnost prostě vypnout a nechat se unášet dobrodružstvím. Škoda těch drobných přešlapů v logice (i když začínám autora podezřívat, zda je tam nepíše schválně a netestuje si tak pozornost svých čtenářů). Opět klasické pěkné tři hvězdy - na lovení čelisti ze země to není, ale ztráta času také ne. Dobrovolně přiznávám, že mi Sigma zalezla pod kůži a nedám si pokoj, dokud nezhltnu vše, co pro ni James Collins nachystal.
Dle mého o něco lepší, než první díl série. Enzo a jeho tým trochu ubrali ze svých superschopností vše rozlousknout během pár minut, a celkově se příběh o něco vybrousil (i když top krimi to pořád není - sorry, Petere). Už už jsem se chystala dát 4 hvězdy, ale zpět to srazil motiv vražd, nad ním doteď vrtím hlavou. Jo a připravte se, že vás bude honit mlsná na nějakou tu lahvinku, než se pustíte do čtení, doporučuju se zásobit! Peter to víno umí popsat opravdu sugestivně... ;-)
To se takhle v baru sejdou Dan Brown, Quentin Tarantino a Rosamunde Pilcher, a s postupujícím večerem se jim v hlavě vylíhne myšlenka, že někde čmajznou pár encyklopedií a vydají spolu pod pseudonymem knihu...
Dobře, teď vážně: není to úplně špatné, ale úplně dobré taky ne. Místy je tam takový nával informací, že jde člověku hlava kolem, a nestíhá to vše zpracovat. Ale stejně jako první díl série, i tento mne podnítil k rozšíření vzdělání, takže převažuje spíše kladný dojem; je to prostě oddychovka od náročnější literatury.
Ale jo, chtěla jsem nějakou oddychovku, která si nebude činit přílišné nároky na můj intelekt, a toho se mi v Písečné bouři myslím dostalo. I když jsem občas potřásala hlavou nad některými nelogičnostmi, celkově má autor plusové body za to, že jsem se pak dokopala dovzdělat se o Ománu, antihmotě, skupenství skla a statické elektřině. :-D
I když Rollins nebude mou srdcovou záležitostí tohoto žánru, dám Sigmě ještě šanci, ať ukážou, co v nich je (nebo není...).
Příliš mnoho vypravěčů - čtenářova smrt... Chápu, že tenhle formát je právě v kurzu, ale tady, než se zorientujete, kdo je kdo, je třetina knihy pryč. K celkovému dojmu roztříštěnosti přispívá i jakési potácení se mezi detektivkou, psychologickým románem a lehkou duchařinou - jako kdyby se sama autorka neuměla rozhodnout, co vlastně chce psát. K tomu přidejte postavy, kdy naprosto KAŽDÁ má své temné tajemství, které vyjevuje jen pomalu a neochotně, a máte další tuctovou knihu, která vám projde čtenářským životem bez hlubšího dojmu.
Říkala jsem si, můj oblíbený Peter May, to bude sázka na jistotu... Leč ouha, po celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit myšlenky, že i on podlehl dobovému trendu "když to nese Danu Brownovi, tak proč by mně nemohlo". Ne že by se to četlo špatně, ale nějak mi tam chyběla větší uvěřitelnost příběhu, tak jak tomu bylo u "ostrovní" série. Umí psát líp, chlapec, uvidíme, jestli mi další díly Akt Enzo budou více po chuti.
Být Agathou Christie, vstanu z mrtvých a autora podtitulu "variace na slečnu Marplovou" chodím noc co noc pořádně strašit!
Jedna z mála knih, kterou jsem odložila někde ve třetině, a pochybuju, že se k ní kdy vrátím. Zmohla mne ta urputná snaha vnést humor do naprosto každé situace, nekonečné jízdy tramvají a architektonické postřehy, které jsou pro nezasvěcence jen přítěží. Své čtenáře si kniha evidentně nachází, ale mne bohužel vůbec neoslovila.
Pěkné, veselé a moudré pohádkové čtení. Jen ty ilustrace se mi nelíbily ani trochu...
Příležitost dělá zloděje, leč není všechno zlato, co se třpytí... Kniha o tom, že závist, neustálé srovnávání s druhými, neschopnost najít sám sebe, a touha po (domněle lepším) životu toho druhého vede jen k většímu strádání. Velmi nadčasové téma, a komu by vadil již zmiňovaný archaický jazyk a rozvláčnost, pak vřele doporučuju audioknihu s výbornou Vandou Hybnerovou!
Konečně jsem to dočetla (říkám díky) a při pohledu zpět musím konstatovat, že nelituju času stráveného nad ságou, byť mne za srdce tak úplně nechytla. V řadě otázek bych s autorem dost podiskutovala (hlavně o odchodu jednotlivých postav ka-tet), ale proti samotnému závěru nemám výhrady, nenapadá mne jiný konec, který by k příběhu pasoval. A doufám, že Rolandův osud už konečně najde naplnění.
Mimochodem úsloví "svět se hnul" se mi nějak podezřele propašovalo do mého běžného mluvního projevu, a v jedné šatně jsem si automaticky vybrala skříňku s číslem 19. Náhoda...?
Hezké čtení na deštivé odpoledne. Takový bonbónek na závěr celé "podivné" série, bavil mne asi nejvíc.
Tohle mne bavilo víc, než opěvovaná Zmizelá. Snad proto, že mi hlavní hrdinka přišla uvěřitelnější a i přes charakterové nedostatky poněkud sympatičtější, snad proto, že tam byli větší pošuci než Libby... (i když mentalita Američanů mi asi už napořád přijde v řadě směrů nepochopitelná). Čtivé, oblíbený formát více vypravěčů téhož děje, vygradovaný konec, jen tu spodní čelist jsem na konci v úžasu nikde nelovila, takže 4 hvězdy.
U tohoto dílu jsem poněkud rozpolcená - chvíli jsem byla unešená, jak pěkně se mi to čte, chvíli jsem se zas nemohla dočkat, až už to budu mít konečně z krku. Nejspíš je to dáno tím, že se příběh odvíjí směrem, který mi úplně tak nesedí (zejména s Miou jsem se tak nějak pořád nesmířila), a taky že Stephen King nepatří k mým srdečním záležitostem. K tomu další porce nových (nepřeložených/nepřeložitelných) výrazů, ne úplně jasných myšlenek a narážek, nějak to prostě není to pravé ořechové. Ale dojdu s pistolníky až do konce, to zas ano.
Tenhle díl mne příliš nechytil, Callahanovo vyprávění mi přišlo únavné (zřejmě proto, že se nepatřím mezi skalní fanoušky S. Kinga), ale závěrečný boj s Vlky mi tyto zdlouhavé části vynahradil. Občas v téhle sérii polemizuju s překladatelem, obzvlášť Miin "chlapíček" mi dere uši, ale co už, konec se blíží, tak trochu výrazového nepohodlí překousnu.
Opět plný počet hvězd, četla jsem každou volnou chvilku a musím jen chválit, že autorka umí stále držet nastavenou laťku a stále mne dokáže překvapit. Stále více si tříbím postoj k jednotlivým postavám, tak jak se s příběhem postupně vybarvují. Jen ta Sofie mi leze na nervy čím dál víc...
Tak nám ta houbová polévka poněkud zhoustla... Do hry na vesmírném písečku se zapojili další, a o jejich skutečných (nikoli veřejně prezentovaných) úmyslech se lze jen dohadovat. Lecos se objasnilo, lecos ještě víc zkomplikovalo. Lucas se potácí mezi tím, že střídavě ví a neví co chce, žádá a odmítá pomoc, a není schopen položit jasnou otázku, aby dostal jasnou odpověď. Jeho osud rozhodně není záviděníhodný, jsem náramně zvědavá, co se z Morrisonova proměny nakonec vyklube (teorii mám, ale autorka mne umí překvapit, tak uvidíme). Dala bych 4,5 hvězdy, předchozí díly mne přeci jen strhly o kousíček více.
Už sama tloušťka knihy vypovídá, že nepůjde o příběh na jedno odpoledne. Leckdy se mi chtělo volat "Stephene, zkrať to!!!", ale vydržela jsem i přes popis některých naprosto zbytečných maličkostí. Převažuje vyprávění událostí z Rolandova mládí, které nám vnesou trochu světla do toho, proč je dnes takový, jaký je. Líbilo se mi propojení věcí, které běžně známe z dneška, se světem, který byl před řadou desítek let (tak jak tomu je vlastně v celé sérii). A bod navíc pro mého oblíbeného Eddieho a jeho hádanku s Pepíčkem, já věděla, že taková hovadina určitě bude nějaký význam... :-D
Kdo by to byl u prvního dílu řekl, že se z toho vyvine takováhle jízda! Zatím pro mne nejlepší díl, strašně mne baví, jak se objevuje propojení různých světů a událostí. Barvité popisy vytočily mojí fantazii na plné obrátky, a myslím, že mi dlouho vydrží podezřívavý pohled na všechny kolem jedoucí vlaky... Doufám, že další díly budou mít stejně vysoko nastavenou laťku.
Druhý díl je oproti prvnímu skutečně o laťku výše, i když mi ze začátku opět pár kapitol trvalo, než jsem se s příběhem sžila. Ovšem pak už jsem četla ostošest, příběhy za dveřmi i před nimi mne pohltily a nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne. King zde zapojil víc ze svého hororového repertoáru, zejména humroidi mě asi budou strašit do konce života... brrrr....