Tragédie o třech jednáních
Agatha Christie
Hercule Poirot série
< 10. díl >
Na večeři u sira Charlese Cartwrighta se sejde rozmanitá společnost – včetně nenápadného pana Satterthwaita a podivínského Hercula Poirota, belgického detektiva na odpočinku. Jeden z pozvaných, farář Babbington, se napije koktejlu a vzápětí padá mrtev k zemi – ve sklence se nenašly stopy jedu, smrt tedy musela nastat z jiných příčin. Když o pár týdnů později umírá jiný z tehdejších hostí, a opět ve společnosti týchž lidí, už není pochyb – někdo vraždil nikotinem. „Střezte se dne, kdy se vaše sny splní,“ radí Poirot a i tentokrát má pravdu – aby proměnil své touhy ve skutečnost, je člověk leckdy ochoten dopustit se i toho nejhoršího…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Three Act Tragedy, 1935
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Copak měla asi Agatha proti tvůrčím duším? :-) Pachatele jsem si pamatovala, ale zážitek byl sledovat, jak jsou všechny okolnosti splétány. A mimochodem, tohle je jediná kniha (zatím), kde Poirot objasňuje obšírněji svou minulost - a kde se vyskytne výslovný náznak, že jeho způsob mluvy je stylizace.
Nuda.Pletla se mi jména. Nechápu, proč Poirot nezačal hned zkoumat první vraždu. Agatha Christie mě zklamala.
Na to, jak mě Agatha vodí za nos jsem už zvyklá. Tady jsem vraha sice tipovala, ale na druhou stranu jsem si přála, aby to nebyla pravda. Nedivila bych se, kdyby si velký detektiv už nenacházel přátele.
Kam na ty nápady ta Agatha chodila? Jasně, že se některé motivy při tom množství příběhů lehce opakují, ale víte co? I když jsem přečetla všechno, co kdy tato paní napsala, stejně mě vždycky dostane. A ještě se nestalo, že bych některou z jejích detektivek jen tak odložila nedočtenou.
Tentokrát nám servíruje případ z počátku tak nezajímavý, že i sám Poirot neprojevuje žádný velký zájem. Ale vrahův další tah vyburcuje i odpočívající šedé buňky mozkové, zvlášť, když tady jde o život opravdu všem! Takže opět parádní jízda.
(SPOILER)
Poslouchal jsem jako audio.
Doktor Strange zemřel. Ví o tom Marvel? Co na to Avengers?
Umřel doktor Strange na Covid nebo s Covidem? Byl první nakažený? Četl tuto knihu někdo s WHO? Půjde Poirot do karantény?
Teď vážně, Poirot tu vlastně skoro není. Případ vyšetřují vlastně úplně jiní lidé, on jim jen dělá konzultanta. Navíc mi nesedí že by první úmrtí nechal jen tak být.
Všechno tu už bylo. Je to vlastně skoro stejný "podraz" na čtenáře jako u Ackroyda. Pralinky v blázinci jsem nedávno někde také potkal, jen nevím jestli to byla Velká čtyřka nebo Modrý vlak, nebo někdo úplně jinde.
V této knize autorka možná trochu vykrádá sama sebe, ale vykrádá dobře a v místech trochu nečekaných. A opět to funguje.
Tip tesne vedľa! :D Uvedomila som si aj to, že ako čítam knihou za knihou, skôr intuitívne riešim samotnú autorku a jej štýl a myslenie, než aby som sa sústredila na obsah knihy.
Přiznám se, že tento kus mě příliš neoslovil, a to i navzdory nesporné překvapivosti řešení. Bylo osvěžující pozorovat pátrání z pohledu někoho jiného, ne z nejtěsnějšího okolí páně Poirotova. Rozuzlení nakonec dávalo smysl, všecko dobrý...ale přesto mě to nějak moc nestrhlo. Takže bohužel jen průměr.
I Poirota se může pokusit někdo oklamat, nejhorší je když je to přítel od kterého to nečeká.Při vyšetřování dokonce přijde na to, že sám mohl být obětí.
Radšej mám poirotovky, kde hrá Hercule prvé husle hneď od začiatku, postupne ma však dej tejto knihy chytil natoľko, že aj bez klasickej christiovskej šablóny som sa nemohla od knihy odtrhnúť. S rozuzlením som spokojná, za seba odporúčam.
Proklatě dobře promyšlená zápletka v příběhu, kde Hercule Poirot není hlavní postavou, ale dokonce mu šlo o život. Ještě, že to přežije, co bychom si bez něj počali? Tentokrát zápletka převýšila provedení, ale domnívám se, že to Agatha nemohla napsat jinak, aniž by porušila celou zápletku.
Hrozně moc tu chyběla větší účast hlavního hrdiny, jeho jedinečné proslovy a zcela nápadné pochvaly sebe sama a svých malých šedých buněk, ale také přítomnost kapitána Hastingse. Na jeho "tupost" a zakoukání se do každé dívky, co se na něj usměje, si člověk rychle zvykne. Stejně tak slovní přestřelky s Poirotem. Absenci obou však vykompenzovala nesmírně zajímavá a záhadná vražda faráře, nad kterou jsem sám dost uvažoval, proč tomu tak bylo, a u které jsem vymýšlel podle mě i docela logické teorie :-)) Autorka to ale zahrála výborně. Nejlepší ovšem byla závěrečná věta, ta byla vzhledem k řečníkovi naprosto typická.
Opět tu máme herce, který využije svého talentu, aby ošálil společnost - při čtení nešlo nevzpomenout na Smrt lorda Edgwarea. Ovšem rokování dvou mužů nad záhadným případem po celou první polovinu knihy mi zase neustále připomínalo Čapkovu povídku Šlépěj :) Příběh je opět skvěle napsaný, skutečného vraha jsem podezřívala až ve třech čtvrtinách knihy. Poirot tam ale citelně chybí, o jeho příteli Hastingsovi a hlavně jejich rozhovorech nemluvě, ty vždycky příběh dobře koření a trochu odlehčují. Tady se dočkáme pouze Poirota, který se po úvodním krátkém představení vrátí do děje až ke konci, když připustí, že je opravdu co vyšetřovat. Všechno rozlouskne, přednese to třem nejhorlivějším samozvaným vyšetřovatelům a hotovo. Agatha má určitě poutavější detektivky, ale stejně je to na pět hvězdiček :)
Poirota je zde pohříchu málo, je potřeba třech jiných postav, které sesbírají střípky informací o zločinu. Legendární Belgičan je pak jen seskládá do mozaiky takřka dokonalého zločinu, který by nejspíš zůstal nevyřešen, jen kdyby se mu do cesty nepostavily malé šedé buňky...
Pěkná detektivka, ale znám od autorky poutavější.
Detektivky čtu spíše výjimečně, o to víc mě pak vždycky překvapí, jak je to zábavné a oddechové čtení. Hercula Poirota bylo v knize pomálu, ale vůbec mi to nevadilo. Agatha Christie mě vtáhla do děje a byla jsem napnutá až do konce, přestože zpětně musím uznat, že se rozuzlení dost nabízelo, aniž bych to postřehla.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Hercule Poirot Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Jsem opět nadšená, ani tohle setkání s Herculem Poirotem mne nezklamalo, přestože se na scéně objeví až dost pozdě. Knihu jsem četla až do noci, jen abych ji nemusela odkládat stranou ;-). Je napsaná čtivě a já jsem byla opravdu hodně spokojená. Závěr případu mne překvapil a já jsem jako vždy neodhalila pachatele.