verense
komentáře u knih
Dvojitý kříž
Chris Carter
Carterovy detektivky nejsou nic pro slabé žaludky, takže nepotrpíte-li si na brutální zločiny, nečtěte to. Jinak na první díl série je to dost slušné, čtivé, byť se autor nevyhnul některým soudobým klišé (jednodruhová whisky, psychické problémy vyšetřovatele, všechny ženy nevšedně krásné atd.). Za mě patří Dvojitý kříž k lepšímu průměru, ale vím, že Carter umí lépe - přesvěčte se sami... ;-)
Příhody kocourka Zrzečka
Tereza Davídková
Pěkné krátké příběhy ze života jednoho kocourka, ideální čtení pro děti, které si nepotrpí na princezny a rytíře, ale mají radši povídání o reálném světě.
Mně trochu vadila odfláknutá korektura (pravopisné chyby, chybějící písmena ve slovech, tatáž slovesa v jednom souvětí...) a taky bych si pohrála s řazením kapitol (třeba po tom, jak se Zrzek umazal ve sklepě od uhlí, bych čekala kapitolu o koupání), ale já jsem na dětskou literaturu dost hnidopich, tak mě neberte zas tak vážně. ;-)
Velká medvědí cesta
Zbyněk Černík
Takový celkem průměrně zábavný příběh o dvou medvídcích, kteří se vydají ze své horké džungle na návštěvu do Arktidy a zažijí různá dobrodružství. Vše šmrncnuto takovým eko-multikulti podtónem, sem tam hezké slovní hříčky a některá zajímavá fakta o medvědech. Za mne průměr, který neurazí, ani nenadchne.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Tohle by měla být povinná četba řekněme od maturity až do konce života. Nikdy není brzo po téhle knize sáhnout, a nikdy není chyba sáhnout po ní znovu. Mrazilo mne z toho, jak moc je i po těch letech aktuální.
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Oblíbená kniha mého dětství a tak jsem se k ní teď s chutí vrátila, abych ji četla synovi před spaním. A nutno podotknout, že se každý den těšil na nová dobrodružství kocourka Modroočka a donekonečna vyžadoval prohlížení všech obrázků v knížce - však také Helena Zmatlíková patří podle mne k pokladům mezi ilustrátory dětských knížek. Určitě jsme nečetli naposledy.
Marco
Jussi Adler-Olsen
No, jednou ten slabší díl přijít musel... Marco je takový Mirek Dušín křížený s Jamesem Bondem, na mne působil málo uvěřitelně. I Carl mi v tomhle díle trochu lezl na nervy, nějak už ztrácím trpělivost s modelem "spoustu nejasností + neschopnost položit jasnou otázku a dostat jasnou odpověď" - poslední dobou na něj vknihách narážím častěji, než by mi bylo milé. Asi je čas na krátkou pauzu, než se pustím do Nesmírného.
Krvavý oheň
Juraj Červenák
Zase o level výš, než předchozí díl, ale na plný počet to není. Samotný boj o Kančí horu mi přišel takový odbytý (jako by se autor už vyčerpal předchozím bojem se Svarunem), a taky se mi tak nějak pořád míchala některá jména dohromady a vždycky jsem se musela zastavit a ujasnit si, o kom že to je vlastně řeč. Nicméně dobrý (skoro) konec série, palec nahoru, že si autor odpustil happyend "Rogan a Mirena žili šťastně až do smrti". Jdu válčit s běsy...
Radhostův meč
Juraj Červenák
O stupeň lepší, než první díl, ale souhlasím, že leckdy předvídatelné. NIcméně dobré počtení, máte-li v paměti Jiráskovy Staré pověsti české, Červeňák vám do nich vnese nevšední pohled...
Vládce vlků
Juraj Červenák
Není to vůbec špatné, ale je poznat, že je to rané dílo, takový drahokam, který teprve čeká na své vybroušení. Pokud jste od Červeňáka zatím nic nečetli, pravděpodobně budete v hodnocení shovívavější. Já mám za sebou kompletního Báthoryho, takže asi zřetelněji vnímám ty neduhy, kterými Vládce vlků trpí (byť jsem četla přepracované vydání z roku 2009). Ale jako začátek série ok.
Vykutálený pohádky
Josef Alois Náhlovský
Velmi hezké pohádky (délkou spíš asi pro větší děti), takové laskavé a moudré, s Náhlovského typickým humorem. Ráda jsem přečetla a ráda doporučuji.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Tohle je silná kniha, pro silné žaludky. Náhled do tak zvrácené mysli, že by si snad člověk myslel, že něco takového není ani možné. Jak málo stačí obratnému manipulátorovi, aby z běžného - poněkud tápajícího jedince učinil likvidační stroj bez svědomí a špetky empatie. Všem, kdo si troufají, knihu doporučuji - jako memento, čeho všeho je člověk schopen.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Je to čtivé, ale takové jaksi nedovařené a málo uvěřitelné. Holt ne vždy přinese Výzva knihu, ze které si člověk sedne na zadek...
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Jojo, tohle byla jízda! Myslím, že žádného Evropana nemůže nechat problematika eugeniky nestranným, není to zas tak dávná historie, jak bychom si asi přáli. A možná je i dobře stále připomínat tyto samozvané "bohy", kteří se z vlastní (zlo)vůle ujali třídění lidí na ty "správné" a "špatné". Jak rádi bychom si mysleli, že tahle praxe skončila s pádem Hitlera, že? Leč realita je někde jinde...
A už autorovi odpustím i nesmrtelnost jeho vyšetřovacího týmu, asi bych mu hned tak neodpustila, kdyby někdo z té unikátní trojice přišel k úhoně.
Konec léta
Anders de la Motte
(SPOILER) Nebýt toho konce, asi bych hodnotila výš, ale nemám ráda, když se autor ze zločinu vylže náhlým pomatením mysli - působí to na mne, jako by nějaký sofistikovanější motiv byl nad jeho síly. Ztráta času to rozhodně nebyla, ale výraznější dojem ve mně kniha nezanechala.
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
Máte-li potomky (čím menší, tím líp) a zálibu v humoru ad absurdum, pak vám tahle knížka může padnout do noty. Nečekejte žádnou sofistikovanou zábavu pro členy Mensy, je to prostě jen více či méně vtipné komentování strastí prvorodiče, který miminka zná jen z vyšňořených fotek časopisů pro ženy. Kdo nezažil, nepochopí... Pro mne oddychovka, po které jsem sáhla jednak kvůli Výzvě, a jednak jako vyvážení četby mnohem ponurejší literatury.
Koruna démonů
James Rollins (p)
Zabijácké vosy byly děsivě fascinující (a přiznám se, že číst knížku v plném létě, kdy kolem vás lítá mraky všeho možného bzučícího, nebylo úplně uklidňující), díky za náhled do oblasti, do které bych se z vlastní vůle nevydala. Tým Sigmy je stále nechutně výkonný, ale to už při třináctém dílu nemůže nikoho překvapit. Víc mě bavilo putování "jantarového" týmu, než nesmrtelné duo Greychan. Klasika tohoto žánru, jejíž přečtení jednou za čas neurazí.
Pohádky k neuvěření
Terry Jones
Tohle jsou spíš pohádky pro dospělé, nebo alespoň pro odrostlejší děti, které už neberou pohádky doslova. Oceňuju krásnou práci s jazykem, v pohádkách k vidění spíš zřídka, a rozhodně nevšední náměty, leckdy s jemným poučením v závěru. Bavilo mne to.
O mé rodině a jiných mimozemšťanech
Kathy Lette
Veselá kniha o ne vždy veselých věcech, se kterými se potýká osamělý rodič, který vychovává autistické dítě. Máte-li rádi sarkastický humor, doporučuji.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Jednu hvězdu dolů, za tu nepřetržitou souhru náhod, která ustavičně hrála vyšetřovatelům do karet. Myslím, že realita je asi trochu jinde, ale kdo ví. Opět velmi čtivé, do poslední chvíle si říkáte - stihnou to, nestihnou to... Ale teda jednu výtku vůči Carlovi s Asadem mám - na to, jak je to s Rose a Yrsou jsem přišla o dost dřív, než oni - pánové, to jste renomovaní detektivové? Tssss.... :-D
Každopádně zřejmě mám nového oblíbence detektivního žánru.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
Adler-Olsen zvolil trochu jiný formát detektivky, než je běžné - viníka znáte hned od začátku, a tak jen celou dobu čekáte, jestli bude spravedlnosti učiněno zadost a v jaké formě. A ono to funguje - autor umí psát čtivě, a díky pohozeným drobkům z osobního života vyšetřovacího týmu máte pořád chuť číst dál a dál a zjistit, co jsou ti tři ve sklepě vlastně zač.
